Zlatko Zahovič se narodil 1. února 1971. Jeho fotbalovému talentu byla brzy Jugoslávie malá a tak se už jako osmnáctiletý vydal na zahraniční angažmá. Jeho kroky vedly na Pyrenejský poloostrov do portugalského týmu Vitória Guimaraes. Tam si ho vyhlédl nejlepší klub v zemi FC Porto a nastalo nejůspěšnější období Zahovičovy kariéry. V dresu Porta se radoval ze tří portugalských titulů a spolu s Jardelem vytvořil nejůdernější útok široko daleko. V předminulé sezóně Ligy mistrů nastřílel Zahovič sedm gólů a nabídky ze všech stran mu jen pršely.
Nakonec uspěl Olympiakos, který za něj zaplatil na Řecko rekordních 15,8 milionů dolarů (v přepočtu 635 mil. korun). Pro Zahoviče to však příliš šťastný přestup nebyl a svoji nespokojenost projevoval, kde se dalo. Řval a nadával spoluhráčům, klidně i trenérům. "Řečtí fotbalisté jsou líní a hloupí," prohlásil pár měsíců po příchodu do Pirea. Vskutku pozoruhodné entrée v zemi, do níž přišel jako cizinec vydělávat velké peníze. Hned důvod, aby se z milovaného fotbalisty stal nepřítel fanoušků. I to se vyplnilo. "Teď mě lidé asi vzteky unesou a něco mi provedou," fňukal vzápětí Zahovič.
Řecko prý miluje jako turista, nikoliv v úloze fotbalisty. Na spoustu věcí si stěžuje. "S klubem máme na všechno úplně odlišný názor," běduje. Nebo má po krk řeckých novinářů. "Všude vlezou, otravují, chtějí ke mně domů, pokoušejí se vytáhnout nějaké senzace od mé manželky." V listopadu se vrátil pozdě z dovolené ve Slovinsku. Všemožné půtky při jeho řeckém angažmá vyvrcholily v březnu. Během druhého poločasu ostře sledovaného zápasu s Panathinaikosem ho trenér Alberto Bigon vystřídal. Nasupěný Zahovič serval dres, praštil s ním o zem a začal urážet trenéra. Míra trpělivosti s hráčem přetekla. Byl vyřazen z mužstva do konce sezony s pokutou v přepočtu 2,3 milionu korun. To jsou pro něj ale jen "drobné", vždyť čtyřletá smlouva mu zaručuje 342 milionů.
Je svérázný člověk. "Nerozumím tomu, ale někdy se prostě neumím kontrolovat. Bolí mě u srdce, když koukám na video, co provádím," říká Zahovič. Na své chování má pozoruhodné názory: "Nejsem cholerik, vlastně jsem velice klidný. Ale když vidím, že někdo přede mnou nemá respekt, tak vybuchnu. Občas to přeženu. Že bych měl být trpělivější? Nemusím, jsem přece nezávislý člověk." Nejraději by se vrátil do Porta. "Jen jeden klub pro mě znamená víc, a to je Real Madrid."
Ve všech anglicky tištěných zprávách o Zahovičovi se objevuje slůvko "troublemaker". Opravdu je mistrem na vyrábění trablí. "Klidně se může stát, že mi ta nálepka zůstane do konce života. Trochu se bojím, že takového hráče nebude nikdo chtít," lituje devětadvacetiletý Zahovič sám sebe. To je přesně on. Hlava mu vychladne a začne se kát.
Nikdy nehrál ve Slovinsku ligu, přesto ho všichni rodáci oslavují. Je zatím nenaštval. Právě on pozvedl renomé fotbalu v dvoumilionové alpské zemi. Právě on dostal mužstvo na mistrovství Evropy. Z patnácti kvalifikačních gólů jich nastřílel devět, přestože nehraje úplně na hrotu, ale volného hráče za útočníky. "Náš postup na EURO byl velký úspěch a teď ho nesmíme pokazit. Soupeři od nás dostanou tvrdou ránu," věřil si Zahovič před začátkem turnaje.
 Slovinec Zlatko Zahovič se raduje po vstřeleném gólu do sítě Jugoslávie. |
