Letos na podzim se v domácí nejvyšší soutěži trefil jen dvakrát...
Upečte zvěřinu, kachnu, bažanta, divočáka, cokoli. Tak zní Peckův vzkaz jeho tchánovi.
"Je neuvěřitelné, jak to vycházelo. Tchán výborně vaří, a když mi připravil k obědu divočinu, pokaždé jsem dal gól," líčí jedenatřicetiletý fotbalista.
Jaká chyba, že v této sezoně jedl Pecka u tchána jednou jedinkrát: před utkáním s Libercem, v němž skóroval hned dvakrát. Další zásahy už v lize nepřidal.
"Dokonce, když jsem pak jel ke své mámě, dopředu jsem jí hlásil, že musí také nějakou zvěřinu udělat. Ale nepomohlo to, kouzlo nejspíš funguje jen od tchána. Změnil jsem také rituál, dřív jsem si nejprve navlékal pravý chránič a pravou kopačku, teď jsem pořadí vyměnil. Jenže v tom to asi nebude..."
Proč už nedáváš góly?
Proto teď Pecka sedí se smutným úsměvem nad kávou. Lžičkou nabere pěnu a olízne ji, když přemýšlí, kam se poděla pověst kanonýra.
Pecka, to byla v sezoně 2006/2007 skutečná fotbalová pecka. Šestnáct nastřílených gólů z něj udělalo nejlepšího kanonýra ligy, zajistilo mu zahraniční angažmá i pozvánku do reprezentace.
"Také jsem hrál evropské poháry. Byla to nádherná doba, o takové se mi nikdy ani nesnilo," vzpomíná někdejší obávaný střelec a náhle vypadá, jako by pochyboval, zda se to opravdu stalo.
Stalo, zato teď jsou jiné časy. Vystihuje je krátké slůvko, které diváci přidali k tomu, jenž na útočníka skandovali dřív. Předtím směrem k hřišti nadšeně křičeli: "Pecka! Pecka!"
Dnes rozezleně volají: "Pecka ven! Pecka ven!" Adresát jejich výtek smířlivě prohodí: "Ani se jim nedivím."
Seriál - po podzimu ve fotbalové lizeUž vyšlo: Veterán – Pavel Verbíř |
Šestnáct gólů a hvězda ligy proti chudým dvěma trefám v polovině sezony a místo základní sestavy lavice náhradníků. Toho kontrastu si musí všimnout kdekdo.
Je jasné, že si toho všiml trenér Dušan Uhrin. Čtyři kola před koncem podzimní ligy si povadlého útočníka zavolal: "Co je s tebou? Nemáš třeba problémy v rodině?"
Kdepak problémy v rodině, žena naopak Pecku drží, byť i jí občas uklouzne: "Proč už nedáváš góly?"
Co na to říct? Tu otázku slyší ze všech stran a krčením ramen dává najevo: To kdybych věděl! Přece jen se však nějaké důvody najdou.
Nejsem super bombarďák
Když Boleslav postoupila do první ligy, hrával Pecka o dvě soutěže níž v Prachaticích a překvapil jej telefon od tehdejšího boleslavského kouče Milana Bokši, s nímž se znal: "Luboši, nechceš jít zkusit první ligu k nám?"
Ticho. "Tak co, Luboši?" "Pane Bokšo, myslíte, že na to mám?" Nad výzvou se sešla rodinná rada a její verdikt zněl: Běž tam, nemáš co ztratit, přinejhorším tě vyhodí.
Pecka nevěděl, zda fotbalové dobrodružství neskončí průšvihem, obavy se však rozplynuly tak rychle, jako když hodíte na poli kámen na hejno havranů. "Jistotou dvojnásobku" se fotbalista dostal na vrchol: první sezona – 4 góly, druhá – 8, třetí – 16.
"Přitom já se nikdy za super bombarďáka nepovažoval. Hrával jsem sice v útoku, ale ani v divizi jsem nikdy bůhvíkolik gólů nedával. Jenže tenkrát celá Boleslav šlapala, herní styl mi vyhovoval, proto se mi tolik dařilo."
Teď je to v týmu jiné a Pecka asi doplácí na to, že nenaplňuje pověst kanonýra, jíž se marně bránil, i když mu to střílelo. Přesto chvíli po tchánově pečínce podlehl iluzi o návratu starých dobrých časů.
"Dal jsem dva góly Liberci, Boleslav vůbec začala ligu výborně a my si po 4. kole říkali: Jedeme pro bod na Spartu, pak porazíme doma Bohemku a bude to paráda."
Když člověk plánuje, Bůh se prý směje. V tomto případě se musel rovnou popadat za břicho: na Spartě padli hosté gólem z 90. minuty, překvapivě pak Boleslav podlehla i v utkání s Bohemians 1905 a z krásných vyhlídek zbyly trosky.
Před zlomovým duelem s vršovickou Bohemkou zdůrazňoval trenér Uhrin: "Musíme hrát jednoduše. Jezdit po stranách a odtud centrovat do vápna."
Kdo také zklamalJiří Kowalík Vladimír Malár Stanislav Vlček |
To je přesně moje parketa, pomyslel si Pecka, sám sebe označující za typ útočníka, který neobejde čtyři soupeře, ale má dobré načasování, díky čemuž se v šestnáctce prosadí, dostane-li dobrý balon. Dobrých balonů však prý na rozdíl od slavné sezony moc nedostával a pak už je ani dostávat nemohl. Skončil na lavičce...
Na lavičce, ouha, seděl vzdor očekávání i proti Bohemians, to ho mrzelo. Podzim dostával hořkou pachuť: od zápasu na Spartě zasáhl jen do čtyř zápasů z jedenácti, z toho jen jeden odehrál celý.
Za všechno si můžu sám
Káva je téměř dopita, dopovědět toho zbývá jen málo. Pecka uvažuje, že ho nejspíš zbrzdilo angažmá v německých Cáchách, kam odešel s korunou střelce a kde mu byl slíben post útočníka, jenže trápil se na levé záloze a posléze nehrál vůbec.
Zmiňuje také drobné zdravotní potíže se zády, jež ho mohly částečně limitovat. Přiznává, že když dá někdo z ostatních boleslavských útočníků gól, raduje se a zároveň si uvědomuje, že do základní sestavy má zase o něco dál.
Naznačí, že na jaře už v Boleslavi nemusí být, že se rýsuje možnost odejít do jiného ligového klubu. A především upřímně řekne: "Hraju špatně, takže si za všechny problémy můžu sám. Ale věřím, že mi to tam zase začne padat."
S tou nadějí se rozloučí a houpavým krokem odchází. Vstříc domovu, kde se mu ve vitríně tak trochu ironicky leskne trofej pro nejlepšího střelce ligy. Vstříc budoucnosti, o níž sám neví, jaká bude.
