Pořád nesmíte nic dělat?
Ještě musím týden přežít, ale už je to lepší. Týden po operaci jsem se sám nenajedl ani neoblékl.
Co kdyby na vás lupič zavolal: Ruce vzhůru!
Tak bohužel. Mám to zakázané. A ani bych to neudělal, nejde to.
Jak řídíte? Jak o dovolené zvedáte půllitr?
Řídit nemůžu, jen se vozím, ale půllitr zvednu, to se nebojte. Je pravda, že poprvé v životě mám léto bez sportu. I na pláži jsem se mohl jen slunit a číst knížku.
Co koupání?
Zákaz. Navíc ani jizvy ještě nebyly úplně zahojené, kvůli infekci jsem stál ve vodě jen po pás. Snažím se být zodpovědný pacient.
Tloustnete?
Kilo a půl, což je v limitu.
Ještě vůbec nemůžete zvednout ruce, přitom už 20. srpna hraje Chelsea první ligový zápas nové sezony. Budete chytat?
Nevím. Byl jsem v Londýně na kontrole a všechno prý postupuje, jak má. Doktoři dávají velkou šanci, že bych to mohl stihnout. Přátelák reprezentace proti Srbsku (16. srpna) ještě vynechám, ale na první zářijové zápasy v kvalifikaci snad budu.
A když ne?
Nic nesmím uspěchat, hlavně se potřebuju uzdravit. V tomhle stavu stejně nemůžu nic dělat.
Co vás teď vlastně čeká?
Zatím čekám, dokud se ramena úplně nezahojí, pak začnu ruce rozhýbávat a posilovat. Za deset dní odlétáme s Chelsea na soustředění do Ameriky a tam si mě vezmou do parády maséři a fyzioterapeuti. Jakmile mě rozhýbají, mělo by to být v pohodě. Ještě musím přežít 7 dní.
Kdybyste se vrátil z mistrovství světa až v pondělí po finále, podstoupil byste tu operaci až teď?
Musel bych. Bylo to neodvratné. Týden po finále bych slavil a pak šel pod kudlu. Tím, že jsme vypadli už ve skupině, se to jen časově posunulo.
Petře, jak se správně chytá? Stydí se zeptat. Jen se pod žhavým poledním sluncem dívají před sebe na vysokého muže v bílém tričku. Jako by hleděli na svatý obrázek. "Když v Anglii odehraješ průměrný zápas, nevyhraješ. Ve Spartě ti to stačí. Kluci, do ligy máte otevřené dveře, je o co bojovat," vypráví Petr Čech ve fotbalové škole, které propůjčil své jméno. Osmiletí, desetiletí, čtrnáctiletí. Kluci ze všech koutů Česka, dva z Anglie, dva Italové, k tomu dvě snaživé Angličanky. V Praze prožívají týden profesionála. Ráno autobusem z dejvických kolejí Orlík, první trénink na Strahově, pak oběd, polední klid, odpolední trénink, pak hodina angličtiny a nakonec třeba regenerace na masážním stole nebo v bazénu. "Taky se při besídkách dozvěděli, jak držet pitný režim, co znamená správná rozcvička, proč neobědvat u McDonald’s. Prostě profi," říkal marketingový ředitel David Trávníček z agentury SportInvest, která fotbalový kemp pořádá. "Hej, Rooney, přihraj," křičí děcka na obrovském Spartakiádním stadionu. Najednou se na schodech zjeví jejich modla: "Hej, viděls ho? To byl on!" Petr Čech, gólman Chelsea, přijel na jeden den. "Vzpomínám si, jak jsme v Plzni byli nadšení, když nám trenér Žaloudek čas od času přivedl do školy kapitána Bečku nebo záložníka Šmejkala. Snad budou kluci rádi jako já tehdy," říká. Kluci jsou u vytržení. Předvádějí se, snaží se na 150 procent, pokukují po brankáři a chtějí se k němu aspoň trochu přiblížit. Čtrnáctiletý Roberto Pellegrini z Říma s sebou zodpovědně mrská o zem a jeho česká matka Andrea z dálky vykládá: "Pro Robíka existuje jenom pan Čech. Žádný Gigi Buffon. Jen Čech, Čech, Čech. Jeho plakáty se nám už nikam nevejdou." Reprezentační brankář pomalu kráčí kolem hřiště a míče se ani nedotkne. Jen mladé naděje pozoruje a občas prohodí: "Super, dobře jsi to chytil." Ale nenechte se zmást, není to jen škola pro gólmany: "Byla by škoda omezit školu jen na brankáře. Aspoň na ně má kdo střílet." Fotbalová škola Petra Čecha není pro každého, každé ze 40 vyvolených dětí zaplatilo 8500 korun. "Osm a půl, to je hodně. Dost hodně. Ale za ten úsměv a nadšení, s nímž mi malý Marek každý večer volá, to stojí," vypráví Radek Kolář z Havlíčkova Brodu. Když hráči po večerech zlobili, Dáša Sephtonová z Britské rady, která s fotbalovým kempem pomáhá, jen citlivě pohrozila: "Jestli nepřestanete, neuvidíte Petra Čecha." Zaklínadlo fungovalo, děti nezlobily, odtrénovaly šest dní a včera se dočkaly. |