Když se předseda komise Luděk Macela snažil novinářům vnutit myšlenku, že na Žižkově se zase tak moc nestalo a že to zveličily sdělovací prostředky, mimo jiné se ptal: "A za co bych ho měl vyhodit? Za co?" Pro odpověď na sugestivně položenou otázku lze sáhnout do léta 1995, které fotbal poznamenalo úplatkářskou aférou. Tehdy byli z prvoligové listiny vyřazeni hned čtyři rozhodčí a na fotbalovém svazu to odmítl komentovat kdekdo, včetně jeho předsedy Františka Chvalovského.
V kuloárech ovšem, jako ostatně vždycky, bylo jasno. Především pánové Puček, Berbr a Zvonič neměli důvěru ligových klubů a ni fotbalového vedení. Důkazy o jejich nekalých činech opět chyběly, a tak se zvolil vyhazov bez vysvětlení.
Puček a Berbr vzápětí promluvili, když několik prvoligových činovníků obvinili z nečestného jednání a z pokusů o uplácení. O pár dní později, po anonymních výhrůžkách, všechno odvolali. Pučkovi prý přitom kdosi neznámý naznačil, že když bude rozumný, za rok se do první ligy vrátí.
Puček rozumný byl a po roce se vrátil. To Zvonič věděl rovnou, že mlčeti je zlato, a za rok byl zpátky také. Ruka ruku umyla. Aby se předešlo uplácení rozhodčích, což však tehdy neprokázali ani kriminalisté, koncem července 1995 se odměna hlavním rozhodčím zvedla z tří tisíc na deset.
A Chvalovský zahřímal: "Pokud se teď rozhodčí dopustí chyb opakovaně, neřkuli úmyslně, budou se muset této atraktivní práce zříci."
Škoda jen, že nedodal recept, jak úmysl rozeznat. Právě dnes by se náramně hodil. Výkony rozhodčích se potom výrazně zlepšily, ubylo postranních úmyslů jak přijít k penězům. Po necelých dvou letech ale začalo všeobecně platit rčení, že s jídlem roste chuť. Nikdo to neříkal nahlas, ale všichni věděli, že čím víc mají sudí oficiálně, tím víc žádají po straně.
"Krula patřil vždycky k těm, kteří nic nelámali přes koleno. Když jsem ale viděl, co udělal na Žižkově, napadlo mě, že buď jeho motivace musela být obrovská, nebo že se zbláznil," řekl současný ligový trenér, který si nepřál být jmenován. Má obavy, že kdyby Krula na jaře přece jen ještě pískal, mohl by se jeho mužstvu mstít.
Luděk Macela se snaží hájit rozhodčí námitkou, že za nekalostmi stojí funkcionáři. Pravda, jsou známy případy, kdy si trenér angažmá vybíral i podle toho, zda se klub patřičně stará o rozhodčí. Ale už někdejší benešovský mecenáš Miroslav Švarc před čtyřmi roky tvrdil, že sudí si o peníze sami říkají a že berou až sto padesát tisíc korun za to, že budou pískat na rovinu.
Dnes, kdy hlavní rozhodčí má za zápas 15 000 korun (asi 10 000 čistého), se proto těžko divit hlasům, které tvrdí, že sudí klidně vezme i tři sta tisíc bokem. Pokud někdo může kvůli věkové hranici pískat maximálně ještě půldruhého roku, taková kompenzace za případný předčasný vyhazov tomu odpovídá.
