Z Třeboně až do slavného Manchesteru

Třeboň - Když se měl fotbalový reprezentant Karel Poborský narodit, měli pro něj rodiče připravené jméno Patrik. Už bylo všechno nachystané. Nakonec ale u Poborských dali na své rodiče. Nábožensky založený děda se těšil na české jméno vnuka, které nosil on i jeho syn. A tak se narodil i vnuk Karel.

Čeští reprezentanti očima rodičů
Další díly seriálu ZDE

Jeho otec byl fotbalista a také vzor pro syny - Romana a mladšího Karla. "Karel měl pro fotbal asi více od Boha. A také měl velkou vůli naplnit si svůj fotbalový sen. Ten šikula byl přece jen rozeným fotbalistou," přemítá otec Poborský.

V Třeboni se u veterinární stanice říkalo Na Bejkárně. Tam bydlela rodina Karla Poborského. A tam čiperný kluk s ostatními donekonečna čutal. "Nikam nepřišel pozdě," vzpomíná dál jeho otec. Když jezdil nejmladší Karel jako žák sedmé či osmé třídy do Českých Budějovic do školy a hrál tam fotbal, musel dvakrát týdně vstávat do tělocvičny od šesti hodin hodně brzy.

"Vstal v půl páté, pohrál si s naším psem a odjel. Vůbec jsme se o něj nemuseli starat. V hlavě měl budík," vybavuje si otec slavného syna jeho klukovské začátky. Jak se má nadějný hráč prosadit? Karel Poborský starší míní, že i jiní fotbalisté měli talent, ale neměli vůli.

Stávalo se, že se dnešní český reprezentant na fotbalovém Euru vrátil jako dítě z tréninku v půl jedenácté večer domů. A ráno v půl páté zase sám vstal a odjel do školy. "Štěstí se musí jít naproti. Musí se mu hodně pomoci. A Karel tomu štěstí naproti šel. Nic jiného tehdy vlastně neznal," uvažuje dnes otec Poborský.

Ještě jako končící starší žák byl přitom nepotřebný a nevyužitelný. "Byl menší než většina kluků kolem něj," vzpomíná Karel Poborský starší. Když jeho syn končil v žácích, vrátil se do Třeboně. "Podívali se na nás rodiče, viděli, že jsme také menších postav, a věděli, že Karel už víc neporoste," vzpomíná dál.

Jenže talent hráče byl silnější než odhady na jeho budoucí možnou výšku. Věděl o tom tehdejší šéftrenér mládeže a také trenér starších dorostenců Jiří Kotrba. Naštěstí.

"Říkal nám, že jak to bude možné, pro Karla si přijede," vybavuje si otec dnes slavného hráče. Trenér Kotrba nechal Karla Poborského čekat jen tři měsíce. Při nejbližším přestupním termínu přijel. A vzal si ho zpátky do Českých Budějovic.
Ani to netrvalo dlouho a Karel Poborský hrával coby mladší dorostenec za starší dorost v nejvyšší tuzemské soutěži téhle kategorie.

Už tehdy vůbec nevadilo, že není dvoumetrový a nadělaný. Stačilo, že byl hbitý, uměl s míčem kličku i přesnou přihrávku na všechny strany a jeho hlava byla nabitá nápady. Tenkrát měl trenér Kotrba v dorostu Jiřího Lercha, Karla Váchu nebo Jiřího Povišera. Samé naděje. Karel Poborský byl nejmladší a trenér tvrdil, že právě on bude z jeho týmu nejlepší. A že to dotáhne nejdál.

Trenér to říkal přesvědčivě. "Kdepak, Karel z nich bude hodně dobrý," ujišťoval tehdy a nedal se vůbec zviklat, že by to mělo být jinak. Aniž by to samotný dorosteneček věděl. Později si vzal Karla Poborského do prvního mužstva Českých Budějovic. A když odešel trénovat prvoligový tým mužů do Viktorie Žižkov, vydupal si záhy, že mu v Praze koupili stále lepšího Karla Poborského.

Tehdy už nadějný fotbalista stál nějaké miliony, ale nebylo to zdaleka tolik, co později. Žižkov hráče prodal do Slavie. Hlásil se o něj další Jihočech František Cipro.
Slavii se s Poborským povedlo získat titul mistrů republiky. Po mnoha letech. A trenér Cipro se stal stejně jako hráči hrdinou. Slavia po titulu dlouho marně toužila.
Uměla v tehdejší éře bezvadně hrát i Pohár UEFA a také tam dosáhla na historické výsledky.

Když byl Karel Poborský v roce 1996 s reprezentací na Euru v Anglii, ukázal, co se naučil. V utkání proti Portugalsku si také nevědomky určil svůj další sportovní osud.
Ve čtvrtfinále přehodil už tehdy slavného brankáře Vitora Baiu obloučkem a zaznamenal jediný gól zápasu. Češi díky tomu postoupili mezi poslední čtyři týmy.
Už jen způsob, jakým tehdy před rozhodujícím gólem vletěl do klubka čtyř váhajících Portugalců, kteří mu míč nakonec do šance sami poslali, imponoval. A pak to geniální vyřešení koncovky!

Lidé chodí na fotbal často a často se herní situace opakují. Když pro ně někdo vymyslí něco navrch, je jejich. Napořád. Karel Poborský byl záhy Manchesteru a po skončení angažmá v Anglii si ho pojistila portugalská Benfika. To byl ten tehdy určený osud. Byl zaslouženě královsky placen a peníze mu patřily právem.

Na návrat domů se těšil. Nechal se přemluvit a hrál za Spartu. Zatím se neví, jestli bude pokračovat i v příští sezoně. Karel Poborský předvádí skvělé výkony na probíhajícím evropském šampionátu v Portugalsku. Kličkami a skvělými přihrávkami pomohl vyhrát dva úvodní zápasy.

Poprvé se proti Lotyšsku za stavu 0:1 přes dva zmatené soupeře skvěle uvolnil a jeho centr využili spoluhráči k vyrovnání. Podruhé za stavu 2:2 proti Nizozemsku  prošel po pravé straně a míč se k němu dostal. Mohl střílet a mohl si připsat rozhodující gól. Ale přihrál Vladimíru Šmicrovi a z jeho kopačky šel míč do branky na 3:2. Bylo to perfektní zakončení drtivé akce. Byla to také nefalšovaná ukázka umění Karla Poborského.

KAREL POBORSKÝ OČIMA RODIČŮ

Jaké nosil ze školy poznámky?
Ani nevím, jestli nějaké nosil. Snad ani nezlobil, nevím, jestli nějaké vůbec dostal.

Co dělal vždycky nerad?
Nerad? To také nevím. Někdy musel umýt i nádobí. Byl ale zaneprázdněný sportem a v domácnosti za ním byla dcera Tereza, takže ta musela pomáhat. A kluků se doma moc práce netýkalo

Za co nejvíce utrácel své kapesné?
Asi za míče a za kopačky.

Na kterého fotbalistu si hrával?
To nikdy nedělal. Nikdy si nevylepoval plakáty. Byl svůj.

Jakým jídlem jste mu udělala radost?
Jídlo měl rád vždycky. Svíčkovou, vepřo knedlo zelo, typická česká jídla.

Pamatujete si, kdy se vrátil z fotbalu nejvíce potlučený?
Šrámů také bývalo dost. Ale nikdy se mu nic vážného nestalo, nikdy neměl vážný úraz.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Všechno, s čím se dalo sportovat. Kolo, hokejky, lyže. To měl rád. Všechno ze sportu chtěl provozovat.

Chtěli jste mu někdy fotbal zakázat?
Ne. To jsem ani neměla šanci. Když přinesl špatnou známku ze školy, tak neexistovalo, abych řekla, že nepůjde na fotbal. Chlapi proti mně u nás byli vždycky v přesile.

Musela jste po něm doma hodně uklízet?
Doma se moc nezdržoval, jezdil do školy do Českých Budějovic. Ale pořádný byl vždycky dost. Snažil se udržet pořádek, nebyl bordelář.

Bál se jako malý něčeho?
Ne.

A čím jste si přála, aby byl, když byl malý?
To nevím. Začal tak brzy se sportem, že jsme věděli, že se bude sportu věnovat celý život. A ono mu to vyšlo.

Za co jste mu nejvíce vyhubovali?
To víte, že taky někdy zlobil. Bydleli jsme v Rožmberské ulici a tam byl takový malý dvoreček. Měla jsem vždycky ráda kytky. Kolem plotu jsem měla úzký záhon, ale nikdy tam nic nevykvetlo. Vždycky to urazili míčem. To věděli, že bude zle. Jednou tu kytku i přivazovali ke kůlku, abych si nevšimla, že je ulomená.

Viceprezident římského klubu Dino Zoff vítá v Laziu Karla Poborského

Karel Poborský z Lazia atakuje Salvatora Lannu ze Chieva v utkání italské ligy.

Karel Poborský převzal z rukou prezidenta klubu Vlastimila Košťála sparťanský dres s číslem šest. Příchod tohoto fotbalisty do české ligy z Lazia Řím byl přestupovým hitem léta 2002.

Karel Poborský

Sparťanský kapitán Karel Poborský se raduje z vyrovnávacího gólu.

Karel Poborský (vlevo) byl v roce 1996 jedním z největších tahounů mistrovské Slavie, kterou trénoval František Cipro.

Kapitán Poborský stříká z ochozu letenského stadionu šampaňské na věrné fanoušky.

"Vypadal jako skokan na lyžích Sakala," říkali si sparťané, když na podzim 1993 junior Karel Poborský vítězným gólem zařídil vítězství Českých Budějovic na Letné

Sezonu 1994-95 odehrál Karel Poborský v dresu Viktorie Žižkov

Karel Poborský, který do Slavie přišel po prvním podzimním kole sezony 1995/1996 ze Žižkova, v ligovém zápase s Hradcem Králové.

Karel Poborský nastoupil v reprezentačním dresu ke 118 zápasům.

Fotbalista Karel Poborský s manželkou Marcelou na slavnostním večeru na pražském Žofíně, kde byly 16. února vyhlášeny výsledky ankety Fotbalista roku.

Pavel Nedvěd (vlevo) naslouchá poznámkám Karla Poborského

Karel Poborský

Fotografii sedmnáctiměsíčního Karla Poborského komentovala jeho maminka slovy: "Mám občas pocit, že se Karel narodil s míčem přirostlým na noze."