Musím dávat pozor snad jedině na to, aby mě neporazila uklízecí četa. Smysl pro pořádek je další vlastností Korejců. Když jsem po zápase USA - Portugalsko opouštěl hlediště v Suwonu, viděl jsem, jak u východu stojí chlapci s připraveným pytlem, do nichž odcházející návštěvníci házeli různé kelímky či papírové tácky. Nikdy by je nenapadlo, aby je nechali někde za sedadlem či pod sebou.
Jejich životní filozofie je učí dodržovat zdvořilostní předpisy. Když vám něco podávají, drží předmět v obou rukou - je to výraz největší úcty.
Často se mi zdá, že ve své srdečnosti jdou za rámec zvyků. Několikrát jsem se v metru zastavil u mapy a okamžitě u mě byli dva Korejci: „Můžeme pro vás něco udělat?“ ptali se a jeden z nich jel se mnou dokonce dvě stanice, aby se přesvědčil, zda jsem přestoupil dobře.
Když mi vypověděl službu mobilní telefon, běhali kolem mne tři lidé a snažili se mi pomoci.
Měl jsem se hlásit do vysílání s informacemi o průběhu utkání a z veřejných automatů není možné přijímat hovor. Tu se mi maličká Yong ji Huang nabídla, že mi půjči svůj vlastní mobil.
A tak mi z Prahy volali na její telefon s beránkem a čuníkem na přívěsku. Lidé jsou slušní na celém světě, ale bezpečnost tady je fascinující.
Paradoxní je, že účastníci šampionátu za to děkují organizátorům, ale ti s tím nemají nic společného. Ani při nejlepší vůli by to nedokázali zajistit, kdyby taková nebyla společnost.
Ve tři hodiny ráno mě, rozuměj cizince, zavezl taxík před motel, cesta stála ještě méně, než taxikář odhadoval a během jízdy mi několikrát nabídl oříšky a plechovku piva. Nic od cesty jsem mu dát nesměl. To je tady považováno za urážku.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Jeho relace z MS můžete slyšet denně v 8.20 a 14.50.
