"Myslím, že tehdejší úspěchy Liberce jsou nedoceněné. O Spartě nebo Slavii by se psalo mnohem víc," míní Csaplár.
Zlobí vás, že se úspěchy Liberce nedoceňují?
Není to tak, že bych byl nějak nahněvaný. To vůbec ne. Ale pokud si člověk vezme tehdejší úspěchy Slovanu Liberec v pohárové Evropě, tak byly bezprecedentní. A teprve dneska někomu může docházet, co se tenkrát povedlo. Hráli jsme o čtvrtfinále Poháru UEFA, o finále Intertota a v potaz musíte vzít i to, jaké hráče jsme byli schopni vyprodukovat ekonomicky i směrem do reprezentace.
Vzpomínáte si, jak jste se v Liberci na podzim roku 2001 ocitl?
Velmi přesně. Byla to celkem dlouhá historie. Trvalo tři nebo čtyři měsíce, než jsme se dohodli. První kontakty s Libercem se odehrály někdy v červnu, ale z různých důvodů se všechno realizovalo až později.
Nebyla to lehká situace. Liberci se přestalo dařit a dostali jste ultimátum získat do konce podzimu 28 bodů.
Ano, týmu se nedařilo a v pátek byl na představenstvu odvolaný trenér Škorpil. Tím se můj příchod urychlil. Následovala moje schůzka s kluboým šéfem Karlem a sportovním ředitelem Jinochem a dohodli jsme se, jak to celé bude probíhat.
Probíhalo to tak, že jste byli společně s kolegou Škorpilem prohlášeni za dva rovnocenné trenéry, což je dost unikátní věc. Souhlasíte?
Kolem toho už byla spousta spekulací. V té době jsem dokonce zakázal hráčům se k tomu vyjadřovat. Nechci ani dneska říkat, jak to bylo nebo nebylo. Držím to osm let a ani v tomhle rozhovoru vám to neodtajním.
Když jsem nedávno mluvil s trenérem Škorpilem, říkal, že vám dal prostor a vy jste ho využil.
Nechci přijít do nějaké konfrontace s tím, co říká pan Škorpil. Situace byla úplně jiná, nikdo mi nemusel nic dávat... Pokud někdo řekne, že mi dal prostor, tak mě to trochu mrzí, ale to je všechno, co k tomu chci říct.
Co vás do Liberce přilákalo?
V té době jsem měl několik možností. Pro Liberec hrálo to, že jsme byli v kontaktu dlouho a že měl zajímavý tým. Nemalou roli sehrála i skutečnost, že tady byli hráči, které jsem znal ze svého minulého působení, a sice Tomáš Janů a Tonda Kinský. Znal jsem tým dokonale zvenku i zevnitř.
Josef CsaplárFotbalový trenér, 48 let. Hráčskou kariéru začínal v Příbrami, působil i v Teplicích. |
Co se po vašem příchodu stalo, že se Liberec tak zázračně rozjel k titulu a k tažení Evropou?
Víte, já jsem tehdy dělal fotbal stejně jako dnes. Fotbal musí být o radosti a nadšení. To je základ všeho. Musíte chtít dosáhnout úspěchu, bavit diváky, ale taky nebýt podělaný a nebát se. To jsou základní kameny. Opravdu si to myslím. Z fotbalu musí tryskat vášeň, radost a jiskra, že to všechny baví – hráče, realizační tým i diváky. Přinesl jsem do Liberce nové myšlení, nový způsob tréninku, což bylo umocněné na tu dobu naprosto neskutečnou technikou. To, co jsme měli my v Liberci v roce 2001, dodneška nemá většina týmů v lize.
Ano, bylo o vás známo, že jste fanda do počítačů.
Ale to není o tom, jestli jste nebo nejste fanda, ale jestli jste nebo nejste profík. Pokud jste lékař, studujete, jezdíte na stáže a snažíte se pochytit největší novinky. A pokud jste trenér, měl byste dělat to samé. Já v té době jezdil po světě a díval se, jak to dělají třeba v Miláně. Netajil jsem, že to byli moji učitelé. Stejně to dělám dneska, kdy jsem byl deset dní na Ajaxu Amsterdam. Abych to shrnul: presink, na míč orientované bránění a agresivita se spojila s nadšením, o kterém jsem mluvil, a špičkovou technikou, kterou jsme využívali při rozborech a hodnocení. V té době se mi všichni smáli: Ha, ha, Csaplár kouká do počítače. Ale když se pak povedly úspěchy, už nikdo neřekl: Omlouváme se, byli jsme hloupí.
Jak se podařilo přesvědčit hráče, že mají na špičkové evropské kluby?
Tak v tom byl ten nejmenší problém.
To mě překvapuje. Sami tomu určitě předem nevěřili.
Ne, oni se s tím jen nikdy předtím nesetkali – a to je rozdíl. Tenkrát malý Liberec, jehož největším úspěchem bylo do té doby čtvrté místo v lize, získal najednou titul, vyřadil mistra Francie, čtvrtý a osmý celek španělské ligy a porazil vítěze Ligy mistrů AC Milán. Důležitý je přístup k hráčům. Víte, hráč pro mě není robot nebo blb, ale partner. Vždycky jsem hráčům říkal jednu věc, možná až trochu nafoukanou: "Tohle si všechno strašně moc užijte, protože já se bojím, že už to dlouho nezažijete." Běžte se jich teď zeptat, jestli se moje slova naplnila.
Vrátím se ještě k vašemu příchodu do Liberce. Jak se podařilo vybruslit z té těžké situace k titulu a evropským úspěchům?
Já neřeším, jestli jsou věci těžké nebo lehké, jestli to jde nebo ne. Dívám se, jestli něco chci nebo nechci. Nebudu brečet, že je venku minus deset a zima, protože jsem to chtěl. Nechci to zlehčovat, ale já takhle fakt přemýšlet neumím. Když jsem přišel do polského Plocku, měl po třinácti kolech jedenáct bodů. My jsme se zachránili a jako bonus ještě získali polský pohár a superpohár, což byly největší úspěchy v historii klubu.
Nejlepší tým Slovanu Liberec všech dobZ velké ankety čtenářů MF DNES a liberec.idnes.cz vzešel nejlepší tým Slovanu Liberec všech dob: Brankář: Antonín Kinský Obrana: Tomáš Zápotočný, Bohuslav Pilný, Petr Johana, Tomáš Janů Záloha: Jiří Štajner, Václav Koloušek, Jan Polák, Petr Papoušek Útok: Leandro Lazzaro, Jan Nezmar |
Jaký je váš největší zážitek s Libercem?
Nechtěl bych to bagatelizovat do jedné věci. Ale vzpomínám si třeba, že když jsem z Liberce odcházel, přišla na trénink skupina fanoušků a oficiálně se se mnou rozloučila. To bylo velice příjemné, ale těch krásných zážitků bylo samozřejmě víc.
Čeho si ze své kariéry ceníte nejvíc?
Sám sebe považuju za kolečko v hodinkách. Jsem hrdý na to, že když to moje kolečko přišlo do libereckých hodinek, klub dokázal nejvíc v dějinách. Když jsem končil jako trenér ve Slavii, byli jsme třetí. Dnes má Slavia mnohem lepší podmínky a hraje o záchranu. V Plocku jsme dosáhli největších úspěchů v historii klubu. S reprezentací do devatenácti let jsme byli ve finále mistrovství Evropy. Neumím z toho vybrat jediný úspěch.
Co pro vás Liberec znamená dnes?
Mám odsud ženu, narodily se mi tady dvě děti a bydlím pod Ještědem. Tím je řečeno vše. Liberec považuju za nádherné město a vážím si toho, že tady můžu žít. Liberec na mě působí ohromně pozitivně nejen svým okolím, ale i vnitřkem.Dá se říct, že jsem patriot. Čtu zprávy, jak je Liberec zadlužený, ale já na to každému říkám, že tady v Liberci je to na rozdíl od většiny českých měst aspoň vidět.
Jste v kontaktu s lidmi ze Slovanu?
Nepřetržitě. Odshora dolů a zdola nahoru. S panem Karlem mluvíme skoro pokaždé, když jsem na fotbale. Jsem v kontaktu i s trenéry a hráči.
Jak vidíte současný Liberec?
Na tohle téma můžu říct, že na jaře podle mě bude hrát líp a v tabulce bude stoupat nahoru.
Mimochodem, co teď děláte?
Trénuju reprezentační výběry šestnácti a sedmnáctiletých u fotbalového svazu, cestuju po světě, účastním se různých projektů a podílím se na vzdělávání trenérů. Minulou sobotu jsme třeba byli s trenéry Liberecka B a C licence a strávili spolu celé dopoledne.
Nechcete se vrátit jako kouč do ligy?
Za posledních šest měsíců jsem dostal nejvíc nabídek v životě, nejen ligových, ale i ze zahraničí. Ale já jsem rozdělal práci na svazu, a tak je to neaktuální. Ambici být klasickým trenérem v českém podání už absolutně nemám. Jako trenér jsem s Libercem udělal titul, byl jsem ve Slavii, podílel jsem se na vybudování mládežnické základny v Příbrami. Těžko dosáhnout něco dál. Pokud mám nějakou ambici v České republice, tak budovat nějaký klub jako sportovní ředitel. Někdo, kdo se podílí na filozofii a strategii klubu – od šesti let až po dospělé. To mě láká a na tom teď pracuju. Byl to jeden z důvodů, proč jsem byl nedávno na Ajaxu. Studuju management klubu, ekonomické záležitosti i výchovu fotbalistů od těch nejmenších.
Víte, že Liberec teď sportovního ředitele nemá?
V dané chvíli je to pro mě neaktuální. Ale až jednou přijde nějaká podobná příležitost, měl bych na ni být připraven a o to se teď snažím.
