Proč by lidé měli chodit zrovna na váš tým?
Köhler: Nikoho bych nechtěl nutit. Ať lidi chodí na fotbal i na hokej. Každý sport má své kouzlo.
Švancara: Já předně musím říct, že lidi chodí převážně víc na hokej, protože je jakoby zajímavější, hraje se na menším hřišti, na kterém je vidět víc akcí i víc branek. Málokdy se stane, že to skončí 0:0. Od toho jsme my lidé u fotbalu - hráči, trenéři, šéfové klubu - musíme to divákům udělat co nejzajímavější, aby jich chodilo co nejvíc. My v Hradišti můžeme být maximálně spokojení, fanoušci totiž chodí. A proč by měli chodit? Fotbal dokáže být pořádně zajímavý. Zkuste to u nás na Slovácku.
Jak jste spokojení s návštěvností na vašich domácích zápasech?
Švancara: Průměr máme stále přes šest tisíc, za to jsme ohromně vděční. V minulých týdnech se nám přitom zrovna nedařilo, doma jsme vyhráli jen dvakrát. Přesto přišla v sobotu fůra lidí a pomohla nám k důležité výhře 2:0 nad Kladnem.
Odměnou jim byly moc pěkné góly a atmosféru si musel užít každý. Věřím, že ta návštěvnost svědčí o tom, že ve Slovácku fotbal děláme dobře. Jinak by lidé na stadion nepřišli.
Köhler: U nás by to mohlo být lepší i horší. Ve školním známkování udělím dvojku. Každý sportovec vnímá atmosféru a když stojí za to, hraje se vám mnohem lépe, než v komorním prostředí jako v divadle.
Dá se u vás atmosféra ještě vylepšit?
Švancara: Určitě. Vidět to bylo při posledním zápase. Měli jsme obavy o výsledek a i diváci už z toho byli nervózní, pak přišla druhá naše branka, která fanoušky tak nadchla, že začali tleskat, bláznit, už se to dohrávalo v atmosféře "Vysoký jalovec", jak říkám. To bylo moc fajn. Každý ví, jaký typ fotbalisty zrovna já jsem. Snažím se neuspokojit a vždycky pro diváky chci něco vymyslet. Na to já jsem expert, občas i mimofotbalovými věcmi se snažím, aby se bavili.
Köhler: Myslím, že doma máme slušnou atmosféru. Vylepšit by ji mohly hlavně naše výkony. Možná v tom bude problém. (směje se) Třikrát v řadě jsme teď doma nevyhráli, na tom musíme zapracovat.
Jaký máte vztah s fanoušky?
Köhler: Vřelý. Pro ně hokej hrajeme a je nedílnou součástí naší práce ten vztah udržovat a vylepšovat. Každý sportovec by měl k fanouškům přistupovat s pokorou, vyfotit se, dát podpis. V létě jsem se zamýšlel, co pro ně vymyslet a napadla mě gólová oslava, při které skáču na mantinel poblíž našeho kotle.
Švancara: Měl jsem a věřím, že vždycky budu mít s fanoušky dobrý vztah. Vážím si každého z nich a jsem schopný vyslechnout i kritiku. Hráči a fanoušci musí hodně komunikovat, abychom vzájemně věděli, co od sebe chceme. Za fanoušky jsem moc vděčný.
Kdy jste zažili nejlepší atmosféru?
Köhler: Na mistrovství světa dvacetiletých, když jsme hráli s domácím výběrem. V hale bylo devatenáct tisíc lidí a atmosféra byla velice dobrá. Bylo to i tím, že v NHL byla zrovna stávka, takže o to víc byli fanoušci po hokeji hladoví.
Švancara: Já asi na řeckém Panathinaikosu, kam jsem jako mladý kluk přijel se Slavií. Ta neskutečná atmosféra se těžko popisuje. V lize se o výbornou podporu může jednoznačně opřít naše Slovácko, doma se nám hraje velice dobře. Docela nepříjemný je kotel Bohemians a když se sejdou, tak i lidé na Baníku.
A jaký nejhorší zážitek z pohledu atmosféry v sobě máte?
Švancara: Asi zrovna ten Panathinaikos. Už před zápasem jsme z toho byli tak vytřepaní, že jsme se pak pomalu i báli dát přihrávku. Tím, co Řekové vytvořili, jsme už dopředu prohrávali.
Köhler: Mám zkušenost z Vítkovic, když jsme museli hrát play-out. Atmosféra byla fakt špatná, na to nerad vzpomínám. Dorazilo pár set diváků, kteří si spíš přišli zakřičet, než povzbudit. Play-out, to je trest, tomu by se měl vyhýbat každý hráč.
