Mužstvo hvězd pod taktovkou švédského trenéra Svena Gorana Erikssona dobylo titul zaslouženě, přestože v průběhu ligy ztrácelo na svého letošního největšího konkurenta – slavnější Juventus, již 9 bodů. Ve fantastickém finiši ale Lazio osmkrát neprohrálo a tím rozhodlo o tom, že Řím čekají bouřlivé oslavy; Turín bude tentokrát pouze přihlížet. „Je to ten nejkrásnější den v mé trenérské kariéře. Vždy jsem svému týmu věřil, usmíval se Eriksson. „Byl to můj poslední zápas, jsem přešťastný, že jsem mohl svoji fotbalovou dráhu zakončit tímto vítězstvím, přidal se dojatý Roberto Mancini, bývalý italský reprezentant, který získal druhý titul (prvního dosáhl v Sampdorii Janov roku 1991, kdy nastupoval v útoku s Viallim).
Poslední krok Lazia k tomuto úspěchu měl přitom podobu nervy drásajícího thrilleru. Lazio splnilo svou povinnost a s přehledem rozstřílelo průměrnou Regginu 3:0. A čekalo se stejně jako loni, jak dopadne zápas v Perugii (v posledním kole minulého ročníku tam hrál AC Milán a potřeboval vyhrát, což se mu také zdařilo), a tím Laziu sebral titul. V Turíně si problémy zjevně nepřipouštěli, v Římě se skepticky doufalo v zázrak. „Ale proč by měl Juve ztratit body právě v Perugii, vždyť mu rozhodčí, když je nejhůř vždy připísknou … , zněly předzápasové hlasy ne-juventinců z celé Itálie. „Že nominovala federace na tento zápas Collinu, nejlepšího italského rozhodčího? , fanoušci většinou odmávli lhostejně rukou.
Přátelské prostředí ovšem Juventus na hřišti Perugie nečekalo ani v nejmenším. Již při rozcvičce volal plný stadion na bíločerné hráče Staré dámy ladri ! ladri ! (zloději ! zloději !) v jasné narážce na protěžování tohoto klubu v průběhu soutěže. Po chvíli začalo skandování „Moggi, Moggi l´hai comprata anche oggi? ( Moggi [generální ředitel Juventusu] koupil jsi ho dnes také [zápas]?) Tato atmosféra se podepsala i na samotné hře : žluté karty brzy uviděli Montero, Davids a Iuliano; na Zambrottu Collina ukázal červenou!
Drama ale způsobila mohutná průtrž mračen, zápas byl přerušen na více než 80 minut. V Římě bylo dohráno a poslouchalo se rádio. Právě začal odložený druhý poločas Perugia-Juve. Neuvěřitelné se možná naplní – obránce Calori dává vedoucí gól Perugie. Olympijský stadión v Římě vybuchuje nadšením, naděje žije radujme se a modleme se! Minuty plynou a spolu se zahozenými šancemi hráčů Juve odplouvá také Scudetto směrem k věčnému městu. Collina naposledy zapískal, bere míč nasáklý vodou do ruky a kráčí po zmáčeném terénu do šaten, na ukazateli svítí Perugia – Juventus 1:0 ! „E finíta, siamo campióni (je konec, jsme mistři) křičí štěstím hráči Lazia, jejich trenér i prezident a 60.000 zástupců těch, díky nimž je fotbal pro hráče tak dobře placeným živobytím.
Na stadionu v Perugii zazní sarkastické prohlášení výše zmíněného ředitele Moggiho: „ Mám pocit, že nyní budou všichni spokojení. Nedej bože, kdyby Juventus vyhrál titul, pak by celá liga byla prohlášena za neregulérní. Blahopřeji Laziu, novinám a vůbec všem, dosáhli toho, po čem toužili… Naopak trenér bíločerných Carlo Ancelotti, zachovává dekórum a rytířství: „Zápas jsme si prohráli tím, že jsme nedokázali bezprostředně zareagovat na gól Caloriho. Dnes to nebylo z naší strany ono. Když jsme sem přijeli nepřipouštěli jsme si, že bychom mohli prohrát. Jsme velmi zklamáni z toho co mohlo být, a co není… Všem svým hráčům bych chtěl poděkovat a Laziu srdečně blahopřeji.
