"Když jsem přišel v létě třiadevadesátého roku do Schalke, neznali kluci v kabině žádného českého hráče kromě Mirka Kadlece. Dnes by vyjmenovali celou jedenáctku," říká Jiří Němec, kapitán národního mužstva. Podobně to cítili i ostatní krajánci. V Belgii, kde hraje Jan Koller, se ho prý afričtí spoluhráči ptali, kde Česká republika leží. Teď to dobře ví.
Rozdělila se federace a svět si řekl: Česko musí být o půlku slabší. Nestalo se. Trenér Dušan Uhrin od základů postavil mužstvo, oslavoval s ním před třemi lety v Anglii primát vicemistrů Evropy a plynule na jeho práci navázal Jozef Chovanec. Dohromady dali úctyhodnou bilanci: ze 68 zápasů 44 vítězství, 12 remíz a 12 proher.
V žebříčku FIFA, kde jsou hodnoceny úspěchy národních mužstev na celém světě, je Česko druhé, před ním se drží jediná Brazílie. Stále se o tom diskutuje: nejsou to přehnaná čísla, copak je český fotbal lepší než italský, španělský, německý, anglický nebo argentinský ?
"Opravdu se zdá, jakoby to neodpovídalo kvalitě našeho fotbalu, ale národní mužstvo takovou úroveň má," je přesvědčen Ivo Viktor, asistent trenéra. U mužstva je nejdéle ze všech, dobře pamatuje, jak se za kouče Uhrina začínalo. "Ještě dohrávala federální reprezentace, doma nás proto nebrali moc vážně. A pro svět jsme byli jako jedno z mnoha obyčejných dětí bývalého východního bloku."
Změnu přineslo stříbro z Anglie. Ale jen částečnou. Zahraniční tisk psal: Češi nic neukázali, je to průměrné mužstvo, které mělo štěstí. Jen bochánek Poborského za něco stál. Byl to jen záchvěv úspěchu, myslel si svět. Vyřazení z kvalifikace o mistrovství světa 1998 ve Francii jakoby to potvrzovalo. Jenže od té doby si mužstvo znovu vede parádně, vyhrálo všech deset utkání v bojích o evropský šampionát.
"Němci mě dřív popichovali, že máme nejlehčí skupinu," vzpomíná Martin Čížek, hráč Mnichova 1860. "Ale když jsme šli od vítězství k vítězství, přestali se zlehčováním." Cítí, že Česko má výjimečně dobrou generaci fotbalistů a začínají si uvědomovat, že oni sami mají výjimečně špatnou.
České národní mužstvo je najednou atraktivní, o přípravné zápasy se přihlásili Brazilci, Argentinci i Francouzi. Zatím se nenašel ideální termín. Mít takové soupeře byl v začátcích jen sen.
Trenéři soupeřů poražených českým týmem celou kvalifikaci používali pro svoje mužstvo omluvnou větu: musíme si uvědomit, že jsme hráli proti nejlepšímu evropskému týmu. Pro Česko to je skvělá vizitka.
