"Už dva dny před před zápasem jsem tušil, že se mnou trenér počítá do základní sestavy. Dalo se to poznat z nácviku standardních situací," přiznal v rozhovoru pro iDNES po návratu do Prahy. "Nejsem trémista, před zápasy nemám s nervozitou problémy, takže jsem se těšil. Strašně mě potěšilo, že mohu nastoupit. Podruhé jsem byl v reprezentační nominaci a podruhé jsem se dostal do základní sestavy. Myslím, že jsem nezklamal, snad jsem sehrál dobré utkání."
Váš pocit mohl být ještě lepší, třikrát jste byl blízko gólu...
V reprezentaci do 21 let mi to docela střílelo, věřím, že to přijde i tady. V přátelském utkání v Řecku jsem měl tři šance, tady také, snad je to jen otázka času, kdy začnu dávat góly.
Nenapadlo vás, že by zápas v Kišiněvě mohl dopadnout stejně, jako zmíněný souboj v Řecku: 0:0 po vašich neproměněných šancích?
Pomyslel jsem na to, ale naštěstí to tak nedopadlo. Za stavu 0:0 jsem si zahozené šance vyčítal, ale jakmile jsme dali gól, pustil jsem to z hlavy. Nahrávkou na druhou branku jsem to snad i odčinil.
Která šance vás nejvíc mrzí?
Asi ta ze druhé půle, kdy jsem dostal perfektní nahrávku od Honzy Kollera. To se musí proměňovat i v těžkých podmínkách.
Hrál jste někdy na tak hrozném hřišti?
Nikdy v životě. Srovnat se to dá snad jen s kvalifikačním zápasem s jedenadvacítkou na Islandu, kde se hrálo v příšerném větru. Ale tohle bylo ještě těžší, navíc kvalifikace je teprve na začátku a vítězství pro nás bylo moc důležité.
Co vám trenéři radili? Zdálo se, že jste chtěli co nejdříve rozhodnout, dokud se dalo aspoň trochu kombinovat...
To je pravda, chtěli jsme dát rychle gól, a deset minut jsme také měli velký tlak. Když to nevyšlo, tak jsme se trochu trápili. Ale hlavní pokyn zněl: zvolit si pro první poločas horší stranu a nějak tu hru proti větru a ve velkých loužích do přestávky přečkat.
To se povedlo, a nakonec jste rozhodli až v posledních pětadvaceti minutách...
Ukázala se síla mužstva, které i bez Nedvěda s Barošem šlo urputně za vítězstvím a i v nepříznivých podmínkách to nakonec dokázalo. Nepropadali jsme beznaději, náš tlak narůstal, takže jsme byli přesvědčeni, že vítězný gól určitě dáme.
Už ve středu hraje reprezentace s Běloruskem a trenér už může počítat i s Nedvědem a Barošem. Co si v této souvislosti myslíte o heslu "Vítězná sestava se nemění"?
Záleží na trenérovi, jak se rozhodne. Já jsem rád, že jsem mohl hrát v Moldavsku a být členem vítězné sestavy. Bylo nám s Jirkou Štajnerem jasné, že on nastupuje na Nedvědově místě a já na Barošově. Rádi bychom hráli zase, ale shodli jsme se na tom, že nebudeme dělat žádnou tragédii ani z toho, když na nás místo nezbyde.
