Vycpálek přežil Dachau a mohl rozzářit Juventus
Vycpálek přežil Dachau a mohl rozzářit Juventus
V koncentračním táboře Dachau unikl pochodu smrti, syna mu vzalo letecké neštěstí, a přesto v Čestmíru Vycpálkovi zůstalo dost energie, aby vytesal nesmrtelnou českou stopu ve fotbalové Itálii.
"Když už byl strejda v důchodu, chlapi v Palermu, kde měl vilu, ho vždycky obklíčili a žádali, ať vypráví o Juventusu," vypráví Vycpálkův příbuzný Zdeněk Šesták.
Vycpálek odešel po válce ze Slavie do Juventusu Turín, později hrál za Parmu a Palermo. Dohromady nastřílel ve 138 zápasech 25 gólů. V Parmě pak zároveň hrál i trénoval a později s úsměvem vzpomínal: "Když svítilo sluníčko, tak jsem se postavil od začátku. A když bylo nevlídno, zůstával jsem na lavičce."
V roce 1970 ho o pomoc požádal Juventus a začala úspěšná éra: Vycpálek dvakrát vyhrál italský titul a v roce 1973 došel do finále Poháru mistrů, kde ho zastavil Ajax. Tehdy za Juventus chytal Zoff, v útoku byli Altafini s Bettegou, v záloze třeba Capello, dnešní trenér Juventusu.
"Strejda mi vyprávěl, jak hrával při soustředěních karty a Fabio Capello mu pořád seděl po pravé ruce a mlčky pozoroval, jak se trenér chová. Úplně ho hltal," říká Šesták.
Léta pak Vycpálek pracoval v klubovém managementu, později vyhledával talenty. Začátkem května 2002 zemřel, bylo mu 80 let.
Jeho synovec Zdeněk Zeman naposledy trénoval ligové Lecce. Je uzavřený, umíněný a při hře sází na ofenzivu – čili úplný Vycpálkův opak – ale trenérské geny zdědil.
Skuhravý: svým životem děsil zadáky, ale i trenéry
Temperament, tmavé brýle, dlouhé vlasy. A k tomu pochopitelně fotbal. Tomáš Skuhravý se mohl narodit Italem a nikdo by se nedivil. Stačilo málo, aby si podmanil celý Janov. Modročervený dres s desítkou na zádech byl začátkem 90. let minulého století nejprodávanějším artiklem ve městě.
Skuhravý se stal prvním českým fotbalistou, který si naplno užíval slávy v cizině. "Jednou jsem kupoval džíny. Zkouším si je a najednou se kolem mě motalo sto fanoušků," vzpomíná. I dnes, po několika letech, jej všude hostí a taxikáři vozí zadarmo.
V zemi, kde je zakořeněná tvrdošíjná obrana, boural tyhle nástrahy nekompromisními hlavičkami. Nastřílel 59 ligových gólů během pouhých 5 let. Vytvořil báječnou útočnou dvojku s Uruguaycem Aguilerou. Jeden obr, druhý tygr.
Když se Janovu nedařilo, fanoušci hledali spásu v jediném muži. "Tomáši, zachraň nás," visel transparent v hledišti.
"Život po italsku mě zcela naplňoval," říká Skuhravý. Svým stylem života však děsil nejen obránce, ale i trenéry. Miloval volnost, diskotéky, rychlá auta a hravost. Třeba rozdělování prémií: do kabiny vstoupil klubový prezident Spinelli, po místnosti rozložil obálky a hráči si je vybírali jako v ruletě. Kdo měl štěstí, vytáhl si nejvíc peněz.
Skuhravý byl prvním opravdu bombastickým přestupem českého fotbalisty do ciziny. Odešel za 115 milionů korun. I jeho týdenní gáže zněla nevídaně: 900 tisíc korun.
Nedvěd: Ocelový robot si prestiž vydobyl sám
Domů létá soukromým letadlem, na letní dovolenou ve Středozemním moři si pronajal luxusní jachtu, má svého kadeřníka a košile s monogramem PN mu šijí u Armaniho. Své jméno má vyraženo i na podrážkách polobotek.
Pavel Nedvěd během 9 let učaroval Itálii. S Laziem Řím získal titul, s Juventusem Turín další tři. Jako první fotbalista vůbec získal titul Sportovec roku. Stalo se tak předloni, když jméno Nedvěd vyslovoval s úctou celý svět.
"Sláva mu nespadla do klína, musel si ji vybojovat," vzpomíná trenér Zdeněk Zeman, který ho přivedl do Lazia. Když přišel do Itálie, neuměl Nedvěd italsky, manželka byla těhotná a v klubu čekala obrovská konkurence. Přesto se prosadil.
Pochází z chudého městečka Skalná u Chebu, děda ho tam vodil na hřiště a babička do kostela. Přepych neznal. Teprve na něj čekal.
Čím si Italy získal? Je prostě jiný. Už jen blonďaté vlasy se od havraních spoluhráčů liší. A k tomu Nedvědův tvrdohlavý styl hry. S buldočí zarputilostí vydrží běhat celý zápas. Třeba třikrát do týdne.
Hned v první sezoně v Laziu, kam přišel v roce 1996, mu začali říkat Stachanovec. A pak taky Robot d’acciaio, Ocelový robot.
"Dřív jsem trénoval jako šílenec," vzpomíná. Dřív? Trénuje tak pořád, i přes zdravotní problémy, které jej poslední rok trápily. Dřív také říkal, že v létě 2006 skončí, jenže dnes zvažuje, že smlouvu v Juventusu o 2 roky prodlouží. Brzy se má rozhodnout.
