Už dnes či zítra by měl do Innsbrucku odletět a pokud v týmu nováčka rakouské ligy úspěšně projde zdravotními testy, usadí se minimálně na příští dva roky ve městě, které je z jedné strany vymezeno divokou řekou Inn a z druhé strmě se tyčícími Alpami.
"Ještě nemám nic v ruce, ale mělo by to být na dobré cestě," říká 31letý Abrahám, jemuž ve Slovácku za pár dní skončí smlouva.
Překvapilo vás, že se po sezoně, kterou nemůžete hodnotit jako nějak vydařenou, ozval takto poměrně renomovaný klub?
Zástupci Innsbrucku přijeli na některé zápasy, viděli, jak hraju ve středu zálohy i na kraji obrany. Samozřejmě, žemě jejich zájem potěšil, ale chyběl mi souhlas Slovácka. Nic podepsaného ještě nebylo, proto mě překvapilo, že rakouský klub najednou zveřejnil informaci, že k nim přestupuju.
Zjišťoval jste, jak k tomu došlo?
Ještě jsem se s nimi nebavil. Možná chtěli přestupu pomoct. Nebo slyšeli o zájmu jiného klubu a tímto si mě chtěli pojistit. Nevím.
Vyrazíte tam i s rodinou?
Určitě. S přítelkyní jsme byli už čtyři a půl roku v Turecku. Po těhotenství za mnou přiletěla i do Řecka. Nedovedu si představit být 600 kilometrů odmalého a od ní.
Zlákalo vás i alpské prostředí, ve kterém Innsbruck leží?
Ještě jsem tam nikdy nebyl, ale ze všech stran se ke mě donáší, že se dostanu do krásného místa. Navíc už v klubu hraje Martin Švejnoha, což mi může jenom pomoct.
Innsbruck se může pochlubit pěkným stadionem, na kterém se hrálo i mistrovství Evropy, že?
Přesně tak. Už ve druhé lize na ně chodilo šest sedm tisíc lidí, ke konci, když bojovali o postup, je podporovalo kolem deseti tisíc fanoušků. Teď začnou jezdit ještě zajímavější kluby. Na tu atmosféru se těším. Vím, že se v Rakousku hraje hodně pro lidi, padá hodně gólů.
V Innsbrucku už působili trenéři Cipro a Straka, hrálo tam dost českých hráčů. Tušíte, čím to je?
A to začalo, když Patrik Ježek získal s Tirolem na začátku tisíciletí titul. A tak to bývá, že pokud je klub s nějakou národností spokojený, tak se odtud dál snaží vybírat hráče. To samé jsem zažil v Turecku.V Denizlisporu jsem působil s jedním Slovákem a později tam zkoušeli další tři Čechy a Slováka.
Co ještě o klubu víte?
V minulosti klub měl určité finanční potíže, o kterých mluvil i tehdejší trenér Straka. Později Innsbruck z ligy sestoupil. Ale co jsem slyšel, je klub ekonomicky zajištěný. Navíc se nepouští do nějakých závratných výdajů. Jsou v tom střízliví. Teď Innsbruck postoupil do ligy a myslím, že by tam nemusel hrát jen roli zachraňujícího se týmu. To je ale ve fotbale nevyzpytatelné, protože i ve Slovácku jsme si loni před začátkem přípravy mysleli, že se budeme pohybovat úplně jinde.
Jak vlastně hodnotíte rok ve Slovácku?
Já i vedení jsme si od toho představovali trochu víc. Ze začátku jsem si musel zvykat na úplně jiný herní styl, v Turecku i Řecku to bylo hodně pro lidi, teď byl fotbal hlavně postavený na taktice. A sebemenší chyba je potrestaná. Mně se nepovedlo pár odkopů a šel jsem na lavičku. Hrál jsem spíš zápasy ve druhé polovině podzimu i jara a docela se mi v nich dařilo. Vedení to ale vyhodnotilo jinak. To je fotbal... Ale na Slovácko nemůžu říct křivé slovo. Hlavně jsem si myslel, že v Česku nikdy nezažiju tak ohromnou fanouškovskou podporu. Po záchraně v lize přišly takové oslavy, jako bychom získali titul.
Nebude vám chybět věrný parťák Petr Švancara?
Vytvořili jsme dobrou dvojku v kabině a taky jsme se za ten rok hodně nacestovali mezi Brnem a Hradištěm. To víte, žemi jeho srandičky i fotbalové akce budou chybět. Taky už jsme teď vzpomínali, co jsme zažili a po čem se nám bude stýskat.
