Klečel na kolenou, tvář schoval do červeného dresu a čekal na verdikt. Od srbského rozhodčího Mažiče se dočkal nemilosrdného, ale spravedlivého rozhodnutí.
V závěrečném vystoupení na mistrovství Evropy do 21 let hrál český záložník se žlutou kartou, pak si při zpracování míče úmyslně pomohl rukou a byl vyloučen.
Oslabené národní mužstvo v závěru dodatečného utkání o účast na olympijských hrách příští rok v Londýně nápor soupeře z Běloruska neustálo a padlo 0:1.
"Když jsem pak v kabině viděl, jak jsou všichni kluci zdrcení... Dva roky jsme dřeli, abychom se dostali na olympiádu, a já jim to zkazil. Ukončil jsem éru tohohle mužstva," řekl Vácha zastřeným hlasem. Byl zlomený
Proč jste v pokutovém území soupeře úmyslně hrál rukou?
Já vím, byla to klukovina, která rozhodla zápas. Obrovská chyba. Oslabil jsem tým, prohru beru na sebe.
Kde jste trávil konec zápasu?
Po vyloučení jsem odešel do kabiny, na posledních šest sedm minut jsem šel zpátky do tunelu, protože tam běžel přenos. A když jsem se vrátil, uběhly dvě minuty a oni dali gól. Odešel jsem zase do kabiny a čekal, až kluci přijdou. Věřil jsem, že to ještě zvrátí...
Když vás sudí vyloučil, co vám běželo hlavou?
Věděl jsem, že je to špatné. Měli jsme toho dost, za sebou těžký zápas se Švýcarskem v prodloužení. Síly ubývaly a kluci museli kvůli mně hrát v deseti.
Co vám spoluhráči řekli?
Byli naštvaní. Moje vyloučení rozhodlo zápas, který nikdo nechtěl prohrát. Chtěli jsme postoupit. Mají právo být na mě naštvaní.
Bylo to v kabině vyhrocené?
Kritiku beru, je oprávněná. Nechci rozebírat, jestli na mě někdo křičel hodně a někdo míň.
Obhajoval jste se?
Ne, to na žádnou obhajobu není. Já jsem strašně chtěl vyhrát, míče nám odskakovaly a při téhle akci mi letěl kolem hlavy. Chtěl jsem si to sklepnout... Už když jsem měl ruku nahoře, věděl jsem, že je to špatně.
Jak to ustojíte?
Nevím. Musím se k tomu postavit čelem. Fotbalový život snad přece nekončí.
Zapomenete rychle?
Já... Nevím, fakt nevím. Snad mi pomůže rodina. Nechci si to pouštět, promítat si to v hlavě. Vždyť to nic neřešilo.
Když jste po vyloučení odcházel ze hřiště, spojil jste se očima s otcem, který byl na tribuně?
Ne, nad tím jsem nepřemýšlel.
Odehrál jste slušný turnaj, byl jedním z nejlepších Čechů.
Cítil jsem se dobře, ale v posledním zápase jsem možná byl přemotivovaný. Strašně moc jsem chtěl. Snažil jsem se, abychom uspěli. Ruka mi vylétla sama a plácl jsem do balonu. Asi se mi něco vrátilo.
Co se vám vrátilo? Něco konkrétního?
Možná mi to ten nahoře nepřál.
Jakou hodnotu má bronzová medaile?
Málokdo může říct, že ji má. Ale chtěli jsme víc. Nemá ten lesk, který jsme si představovali.
Kam si ji doma dáte? Vystavíte, nebo radši uklidíte, aby vám nevydařený šampionát nepřipomínala?
Někam si ji pověsím. Jednou si třeba řeknu, že jsem udělal tu hloupost a my nemohli na olympiádu.
Cítíte to tak, že jste nenaplnili ambice?
Dva roky jsme hráli dobře, ale teď to nešlo. Jsem strašně zklamaný, na sebe naštvaný. Není to úspěch.
Proč jste neměli formu?
Srazil nás zápas se Španělskem. Oni nás fakt přejeli, strašně nás přehráli. Sice nám pak pomohla výhrad nad Anglií, postoupili jsme a dostali se trochu nahoru. Ale Švýcarsko v semifinále nás zase srazilo. Měli jsme to dotáhnout k penaltám... A Bělorusové? Nebyli lepší, ale po přestávce jsme přestali hrát. A pak přišlo to moje vyloučení.
