"Na to, že jsme odehráli třicet zápasů na cizích hřištích, je to na smeknutí," pochvaluje si Urban, kterého potěšily i vzrůstající návštěvy na domácích utkáních.
"Byla bomba, že na nás lidi začali chodit," dodává spokojeně kouč, jenž však přes udržení týmu v nejvyšší soutěži musel na střížkovské lavičce skončit.
"Ale cíl jsem splnil, udržel jsem Střížkov v lize. Tomu říkám paráda," nenechá se neprodlouženou trenérskou smlouvou nijak otrávit.
Po třech kompletních ročnících vaše angažmá u střížkovského mužstva končí. Můžete v krátkosti připomenout, jak se vám u nich dařilo?
Na Stříížkově jsem byl necelé čtyři roky. V prvním jsem přišel v rozehrané soutěži, někdy po devátém podzimním kole, a skončili jsme třetí. Pak jsme dvakrát postoupili a teď jsme v první lize skončili na třináctém místě.
Na svém kontě tak vedle dvou postupů máte záchranu v nejvyšší soutěži. S jakými pocity nyní Střížkov opouštíte?
Já bych řekl, že jen s těmi nejlepšími. Protože kromě toho, že jsme dvakrát postoupili, jsme se jako první tým v historii dokázali po dvou postupech v nejvyšší soutěži udržet. Když si k tomu vezmete, že nemáme stadion, že jsme všude hostovali, tak je to pecka všech pecek. Smekám před klukama, smekám před vedením, jaké vytváří podmínky, protože o tom to je taky.
Jenže právě se střížkovským vedením jste prý nenašli společnou řeč.
Souhlasím, naše vztahy nebyly a nejsou ideální. Na tom to celé asi pohořelo. Ale jinak, po sportovní stránce to bylo výborné angažmá. Moje nejlepší trenérská štace. A tyhle úspěchy, to všechno dobré, co se nám podařilo, vždycky zpětně přehluší to špatné.
Zkusme se ještě vrátit k poslednímu ročníku. Do něj jste vstupovali v roli jasného aspiranta na sestup...
Všichni prognostici, fotbaloví odborníci, nás společně s Kladnem pasovali na jasné sestupující. Takže mě strašně těší, že jsme jim ukázali, že kecy nemají cenu.. A předvedli jsme, že jsme to v rámci daných podmínek dělali na solidní úrovni. Je to zázrak s velkým Z. Proto si myslím, že postoj majitelů klubu ke mně byl neadekvátní.
Třeba vedení myslelo ještě výš než jen na třináctou příčku.
Já ale neměl nikdy nějaké megalomanské názory, že budeme hrát o desáté místo, nebo dokonce o poháry. Já jsem řekl, jakékoliv nesestupové místo znamená obrovský úspěch. Protože jsem si byl vědom toho, že vlastně nemáme domácí prostředí. A nevíme, co nás čeká na Žižkově, jestli to zvládneme, kolik bude chodit lidí, jak se k nám budou stavět.
Zmiňujete, že do první ligy jste přišli takřka bez vlastních fanoušků, navíc na cizím stadionu. Bylo to hodně složité?
Ano. Ale můžu říct, že byla bomba, že na nás lidé začali chodit. A na to, že jsme na Žižkově nebyli doma, jsme neměli tragické návštěvy. Ano, byly nízké, ale já to čekal horší. Takže jestli na nás chodilo patnáct set, osmnáct set, na nějaké lepší zápasy tři, čtyři tisíce lidí, to nebylo špatné.
V pondělí však klub oznámil, že s vámi od příští sezony nepočítá. Už jste měl čas porozhlédnout se po něčem jiném?
Je to všechno čerstvé, ale tři kontakty už jsem měl. Zatím všem říkám děkuji, musím si chvilku odpočinout. A ve středu se k těm kontaktům začnu vracet a uvidíme, co z toho vznikne.
V médiích se v poslední době spekuluje o tom, že o vás má zájem druholigová Jihlava. Můžete to potvrdit?
Já vám řeknu, kdyby, kdyby... Vím, že se to povídá, noviny taky čtu. Ale takhle: já o tom teď nemůžu mluvit. Časem tyto věci možná samy vyplynou na povrch.
Čistě teoreticky: co byste na případnou nabídku z Vysočiny řekl?
Jihlavu považuji za velmi dobrou fotbalovou štaci. Já jsem navíc odchovanec místního Spartaku, takže k Jihlavě mám blízko. Mám tam rodiče, jako trenér jiných mančaftů jsem tam jezdil, určité zápasy jsem viděl. Na některé jsem tam ještě ve druhé lize jezdil mapovat soupeře. S tím, že jsem se zároveň podívat za rodiči.
Nabídka z Vysočiny by však byla nabídkou pouze z druhé ligy. To by vám nevadilo?
Já jsem na tuhle otázku už odpovídal. Řeknu to takhle, člověk si musí vážit každé nabídky, protože nezaměstnaných trenérů je strašně moc. Je jen hrstka vyvolených, kteří trénují.
V Jihlavě navíc jako asistent trenéra působí i váš vzdálený příbuzný, Josef Vrzáček. Jste spolu v nějakém kontaktu?
Za tu dobu, co tam působí, jsme v pravidelném kontaktu. Jednak jsme sjednávali přátelská utkání, nebo jsme se viděli na stadionu, když jsem se tam objevil. Takže se samozřejmě známe, bavíme se o fotbale. Je to taková rarita, ale řekl bych, že nás naše profese sblížila.
Podivný konec úspěšného koučeNovou smlouvu přes několik střížkovských nabídek nechtěl podepsat dřív, než tým definitivně zachrání v první lize. Poté však, navzdory úspěšné misi, ztratil důvěru vedení. Jméno svého nástupce se z tisku dozvěděl dřív, než mu bylo oficiálně sděleno, že s ním bývalý zaměstnavatel už nepočítá. Skutečně podivnou příchuť měl konec trenéra Luboše Urbana na lavičce mužstva z pražského Střížkova.
|
