"Finálový zápas byl mým životním zážitkem. I když jsem odehrál za poslední dva týdny včetně přípravy šest zápasů, které byly náročné, nemám problém zapojit se hned do tréninku," mávl rukou mladý obránce Slovácka. "Ale potěšilo mě, když mi trenér Soukup napsal, že na ranní trénink nemusím," usmál se.
Trvá u vás stále zklamání z finálové prohry se Španělskem 2:3 v nastaveném čase, nebo už cítíte jen radost z toho, co jste dokázali?
Před mistrovstvím bychom moc nevěřili, kdyby nám někdo řekl, že budeme hrát finále. Ale hráli jsme podle mě opravdu dobrý fotbal, takže to bylo zasloužené. Největší zklamání jsme všichni cítili hned po zápase, protože jsme měli titul na dosah, teď už to pomalu odeznívá. Uvědomujeme si, jakým je i druhé místo úspěchem.
Došlo i na oslavu stříbra?
Návrat na hotel nám protáhla dopingová kontrola, takže jsme dojeli až o půl jedné a ještě nás čekalo jídlo. Neměli jsme stanovenou večerku a někteří z nás vyrazili si sednout do města na pivo. Ale brzo jsme byli zpátky. Dali jsme na doporučení trenéra, že po zátěži z posledních dní by víc než dvě piva nedělala organismu dobře.
Jak vy hodnotíte trenéra Hřebíka? Je tak přísný, jak působí?
Tak to možná vypadá v televizi, je ho hodně slyšet. Ale to klame. Je to skvělý trenér, je jeho velkou zásluhou, že jsme se dostali tak daleko. Naslouchá každému hráči. Nabádá nás, že základem je týmová hra, ne zviditelňování jednotlivců.
Ve finále nad Španělskem jste ještě šest minut před koncem vedli. Už jste přemýšlel nad titulem mistra Evropy?
I kluci pak říkali, že se každý viděl, jak drží pohár nad hlavou. Ale přišel smolný gól. Ve finále jsme měli štěstí i smůlu.
Vy jste měl ve finále na starosti jednu ze španělských hvězd Gerarda Deulofeu z Barcelony. Bylo velkou zkušeností jej bránit?
Trenér mě na něj už dopředu upozorňoval. I když je o dva roky mladší, vůbec to není znát. Má ohromné zrychlení a těžko se chytá. Byl výborný a je skvělou zkušeností proti němu hrát.
Na šampionátu jste dal dva góly z pokutových kopů. To jste v nich takový specialista?
Penalty, to je loterie. Trenér nám ani neřekl, kdo je bude kopat. Kdo si věřil, ten se přihlásil. A já si na penalty věřím vždycky.
A vaší nejbližší výzvou je prosadit se do sestavy Slovácka?
Jednoznačně. Je mojí prioritou, abych byl v kádru áčka, fotbalově růst a postupně se prosadit do sestavy. I když vím, že při přechodu z dorostu do mužů čeká každého hráče největší skok, takže snad se do roku do sestavy dostanu.
A nebudete tak muset dělat truhláře, kterým jste se vyučil.
To je taková záloha, kdyby mi fotbal nevyšel. Musím se přiznat, že při kvalifikaci v Břeclavi jsem trenéru Hřebíkovi slíbil, že pokud postoupíme na Euro a pak ještě ze skupiny, dodělám si nástavbu. Takže mě asi ještě čekají dva roky ve škole.
