Vypadalo to, že nedostatky ho vyděsily víc, než při pohledu v reálu na hřišti. Přesto den po své premiéře v roli kouče národního mužstva dorazil mezi novináře v dobré náladě.
"Pivo si nedám, piju ho jen v Plzni," začal na speciální tiskové konferenci v pivnici v centru Prahy. Pak si však přece jen objednal nefiltrovaný ležák. "No, neodolal jsem," prohodil se smíchem.
Jaké jste měl na svou premiéru ohlasy od známých?
Říkali mi, hlavu vzhůru, aspoň jsi viděl, co je zapotřebí zlepšovat. Já se za nic neschovávám, neříkám, že jsme byli spokojení. Naše představa byla trochu jiná.
Vaše očekávání tedy bylo větší, než co hráči předvedli?
Každý trenér očekává to nejlepší. Je jasné, že jsem si to představoval o něco líp. V některých momentech jsme se těžko prosazovali. Petr Čech měl asi nejvíc rozehrávek v kariéře. Dávali jsme hodně malých domů, to budeme řešit.
Co jste si z utkání ještě odnesl?
Pro mě je důležité, že máme jeden zápas za sebou a mám na čem pracovat. Viděl jsem hráče v akci, takže si to můžeme důkladně rozebrat. Doteď jsem nevěděl, jak svou roli zvládnou. Každému z hráčů pošleme analýzu jeho hry. Co se mi nelíbilo, co nebylo ideální. Norové už pod novým trenérem odehráli asi šest zápasů, což bylo na hřišti vidět.
Vadí vám, že další sraz máte až koncem května?
Pro mě by bylo nejlepší, kdybych to mohl mít jako tenkrát Dušan Fitzel na Maltě. Tam všichni hráči bydleli půl kilometru od stadionu, takže se trenér s nimi mohl scházet pravidelně. Ale vážně, plánuju, že se s hráči spojím, chci, aby i oni mi řekli své názory. Nebude to klasická fotbalová práce, ale spíš teorie.
Máte za sebou první zápas. Bylo těžší tenkrát přijít do Plzně, nebo nyní k reprezentaci?
Složitější to pro mě bylo v Plzni. V Česku jsem jako hlavní trenér teprve začínal, nikdo mě neznal. Pavel Horváth tenkrát říkal, že přišel nějakej Vrba. Ani nevěděl, kdo to je. Teď je moje postavení jiné. Mám obrovskou podporu fanoušků i některých novinářů. Toho chci využít. Snad za tři měsíce nebudu v opačném postavení.
V Plzni jste také vypiloval přechod do útoku, což reprezentaci proti Norsku nešlo. Jak to lze zjednodušit?
Souhlasím s Tomášem Rosickým, který říkal, že nám to někdy trvalo strašně dlouho, jindy jsme dávali přihrávky dozadu. Je složité, když něco na tréninku nacvičujete a hráči se pak při zápase schovávají. Spoustu situací jsme si zavařili sami.
Rosický znovu ukázal, že je nenahraditelný. Co když bude zraněný, což ho během kariéry provázelo často?
Alternativy musíme hledat, Tomáš tu nebude věčně. Jednou z variant by možná byl Pavel Horváth, ale ten reprezentaci už asi nedá.
Neplánujete Horvátha přece jen při některé příležitosti zkusit?
Ten dvacátý start za národní mužstvo bych mu přál. Pokud se naskytne zajímavá akce, kdyby šlo o nějakou show, tak bychom ho pozvali. Třeba by nám zazpíval hymnu. Ale vážně, moc si ho vážím, takže proč ne. Když před čtyřmi lety hrála naše reprezentace ve Spojených státech s Tureckem, tak se tam s jedním hráčem loučili a snad dvacet minut se nehrálo.
U týmu soupeře nejvíc zaujali hráči, jejichž původ není norský. Není to cesta i pro české mužstvo?
Kdyby před dvaceti lety někdo řekl, že za Německo bude hrát Turek, asi byste nevěřili. V českých podmínkách to máme složitější. Ta možnost je samozřejmě zajímavá, ale zase se to nesmí přehánět. Každopádně kdyby Bony měl české občanství, tak bych ho bral všemi deseti.
