Bez 28 minut odehrál čtyři celé zápasy, dal dva góly, připravoval šance a bezpečně "panenkovsky" proměnil penaltu v rozstřelu s Maďarskem. Vyřazení však nezabránil.
"Mančaft jsme měli výborný, minimálně to čtvrtfinále jsme si zasloužili, ale penalty jsou penalty... Zkrátka jsme vypadli, i když jsme ani jednou neprohráli," litoval 20letý český talent Vošahlík.
V čem byl hlavní důvod?
Měli jsme víc šancí, můžeme si za to sami, že na ty penalty došlo. Maďaři se dvakrát trefili krásně z dálky, zvládli rozstřel a prošli dál. Kdybychom udělali nějakou chybu, tak neřeknu, ale my jsme žádnou větší vzadu neudělali. A stejně jsme jeli domů.
Vy jste proměnil penaltu dloubáčkem podobně jako kdysi Antonín Panenka. Věděl jste, že ji takhle provedete?
Den předtím jsme penalty trénovali, tu druhou jsem takhle kopl, tak jsem do toho přesně s touhle myšlenkou šel. Je fakt, že kdyby mi to gólman chytil do náručí, byl bych za pěkného joudu, ale vyšlo to. Bohužel jsme se dál stejně nedostali.
Poté, co bylo jasné, že narazíte v osmifinále na Maďary, se vytvořil dojem, že váš postup bude snadný. Favority jste byli i podle sázkových kanceláří. Neovlivnilo vás to nějak negativně?
Na tohle jsme vůbec nekoukali. Naopak, trenér nám říkal, že favorité jsou oni, protože svoji základní skupinu vyhráli a my jsme postoupili z druhé pozice. A Maďaři byli například na mistrovství Evropy sedmnáctek i devatenáctek, jsou tam třeba kluci z Liverpoolu nebo Wolfsburgu. Přesto jsme byli lepší a měli jsme projít dál my, ale nestalo se.
Jak jste spokojený se svým vystoupením na šampionátu?
Zahrál jsem si dost, sám se sebou celkem spokojený jsem, ale samozřejmě hlavně převládá to zklamání. Musíme to ale rychle hodit za hlavu, půlka z nás je v jednadvacítce a popereme se o postup na mistrovství Evropy. Kvalifikaci máme rozjetou velice dobře. Máme velkou motivaci dokázat, že i naše generace je silná a máme na nějaký velký úspěch.
V Egyptě bylo mnoho lovců talentů z předních evropských klubů. Byla to pro vás velká motivace se ukázat?
Když mluvím za sebe, hlavně jsem chtěl udělat velký úspěch s naším týmem. Jestli se já prodám, nebo ne, to šlo stranou. Samozřejmě kdyby nějaká ta medaile přišla, šance pro jednotlivce by se zvedly.
Jak tedy budete s odstupem času na Egypt vzpomínat?
Jako zatím na největší fotbalový zážitek. Vždyť mistrovství světa je nejvíc. Zahrál jsem si proti Brazilcům, neprohráli jsme a bůhví, jestli si proti nim ještě někdy zahraju.
Budete ještě sledovat další vývoj světového šampionátu?
Tak výsledky si přečtu, ale že bych zápasy dál sledoval u televize, to ne, to nechci. Bylo by mi totiž asi hodně smutno...
Užili jste si Egypt i mimofotbalově?
Vlastně vůbec. Nejdřív jsme byli v Port Saídu a to byla jedna velká skládka, prostě hrozný bordel, šílené. V Alexandrii jsme pak byli jednou v nákupním centru, ale stejně na nic jiného než na fotbal a soustředění na zápasy nebyla nálada ani čas.
Náladu po vyřazení vám může vylepšit návrat do Jablonce. Když jste vyrážel do Egypta, byl váš klub druhý a teď mu opět patří v lize první pozice.
Je to moc pěkné. Kluci zvládli ligu i domácí pohár. Je to super, doufám, že se do té jablonecké pohody zapojím.
