Proto nešel do ruské Kazaně, která by Teplicím vyplatila téměř milion dolarů. Ale šéfové Slavie pár minut před vypršením přestupního termínu cukli. Přitom vedli „telemost“ do Portugalska, kde byli Tepličtí na soustředění. "Bylo to svinstvo," komentoval jejich krok teplický kouč František Straka.
V březnu Voříška sledoval ukrajinský Šachťor Doněck. "Nabízeli víc než Kazaň," říká Viktor Kolář z firmy Sport Invest, která hráče zastupuje. Voříšek nejdřív nejistě kývl, pár hodin poté jistě odmítl. "Bylo to moc narychlo," vysvětluje.
"Mohl našemu klubu výrazně pomoci," vrtí hlavou teplický šéf František Hrdlička. Přesto mu před pár dny prodloužil smlouvu do léta 2005. S klauzulí, že za 25 milionů korun ho kdykoliv uvolní. "Vždycky jsem toužil odejít na Západ. Ale v létě klidně půjdu i na Východ," říká dnes Voříšek.
"Musí si uvědomit, že je profesionál, je mu čtyřiadvacet a podobnou nabídku už nemusí dostat," tvrdí Kolář, který se podílel i na dalších přestupech českých fotbalistů do zemí bývalého Sovětského svazu.
Za Voříškovou reakcí může být jeho vazba na domácí prostředí. Žije s rodiči v Děčíně, odkud denně dojíždí do Teplic, donedávna vlakem. "Je to moc slušný kluk, v dorostu jsem ho prosil, aby aspoň někdy fauloval," říká trenér Miroslav Šafařík.
"Zřejmě ještě nebyl připraven na zásadní změnu," uvažuje Kolář. "Přítelkyně je kadeřnice, pro ni by nebyl problém odejít se mnou," brání se Voříšek.
Adaptaci by mu svou přítomností usnadnila i matka s otcem, bývalým bekem druholigové Vlašimi. Voříšek se nyní vrací do základní sestavy Teplic. Experti ho cení: "Málokdo umí odebírat míče tak čistě jako on." Kariéru má stále před sebou.
