"Asi nikdo nečekal, že jako hráč Znojma budu mít tolik vychytaných nul, ale je to samozřejmě moc příjemné," hlásí 29letý Hrubý, který se v neděli v Praze střetne s Vaclíkem v přímém duelu. "Ale nebral bych to jako souboj gólmanů, tam to bude úplně o něčem jiném," tuší znojemská opora.
Jak moc si ceníte vychytané nuly?
Když vyhrajeme 5:4, tak mi to asi vadit nebude. Ale s nulou je to příjemnější. Když dostanu gól, tak přemýšlím, jestli se to dalo nebo nedalo chytnout. Když člověk gól nedostane, tak asi bylo všechno v pořádku.
Rozebíráte hodně inkasované góly?
Když jedeme ze zápasu venku, tak se už po cestě většinou dívám na záběry na internetu a promítám si, jak to bylo v reálu. Jestli jsem se třeba nemohl posunout víc doprava, doleva nebo zmenšit úhel. Někdy přijdu na to, že se to dalo udělat jinak a gólu se dalo zabránit.
Cítíte se jako hodně zaměstnaný gólman?
Asi dost. Hrajeme o záchranu, takže na nás jde víc útoků než na týmy z vršku. Ale kluci mi hodně pomáhají a spoustě gólů zabrání.
Vyhovuje vám být v zápřahu, nebo byste byl radši za míň práce?
Je lepší, když je člověk furt v permanenci a pořád na něj něco lítá. Aspoň pak neusne na vavřínech. Kolikrát je to o jednom zákroku, kdy se člověk chytne, přepne mu to v hlavě a řekne si, že to je ten den, kdy gól nepustí.
Rozhází vás, když uděláte chybu?
Já tohle na hřišti moc neřeším. Za ta léta v bráně jsem se naučil, že když dostanu špatný gól, tak to se mnou nic moc nedělá. Nechám to prostě být. Pak si to třeba probereme druhý den, ale stejně to nejde vrátit a je potřeba se dívat dopředu.
Znamená pro vás první liga velký skok?
Byl jsem nějaké tři čtyři roky ve třetí lize, pak zase nějakou dobu ve druhé a většinou jsem chytal jako jednička, takže těch posunů byla spousta. První liga je samozřejmě víc sledovaná a o něco rychlejší, ale jinak to zásadní rozdíl není.
Ale na standardky Pavla Horvátha v nižší soutěži nenarazíte.
Samozřejmě jsou typy hráčů, které tyhle věci mají perfektní. Jde o to se podívat na videu, kam to nejčastěji kopou, i když není pravidlo, že to tam kopnou znova. Je třeba si dát větší pozor, ale není to tak, že by se mi rozklepala kolena. Na to už mám nějaká léta.
Kdo vás vlastně zasvěcoval do brankářského řemesla?
Když jsem začínal, tak mě všechno učil táta, který mě vedl jako žáka v Miroslavi. Potom jsem šel do Brna, kde mě převzal pan Hron a pak další trenéři. Od každého jsem si vzal něco a nějak to dal dohromady. Styl mám pořád stejný.
Jaký jste typ gólmana? Chodíte hodně z branky, nebo se vám líbí víc na čáře?
Já jsem hrával i v poli, takže se odmalička snažím být spíš takové libero. Nejsem stažený někde vzadu, rád rozehrávám nohou, takže se snažím být za obranou co nejblíž, jak to jde. Samozřejmě tak, aby mě soupeř nepřehodil z větší vzdálenosti. Ale jsem typ, který čeká u velkého vápna na dlouhé balony, abych je mohl sesbírat.
Na hřišti jste slyšet víc vy, nebo stopeři?
Asi já. Po zápase jsem vždycky úplně vyždímanej z toho, jak tam řvu.
A co s vámi dělá, když na vás křičí fanoušci jako naposledy v duelu s Bohemians?
Ať si křičí, co chcou, já si jich nevšímám. Ti diváci takoví vždycky budou a já se na tribuny ani nedívám. Takže je mi jedno, co na mě řvou.
Co očekáváte od duelu na Spartě?
Asi se máme na co těšit. Myslím, že na nás vlítnou a já i celý tým budeme čelit hodně standardkám. Musíme se s tím vypořádat a zkusit z nějakého protiútoku vstřelit gól.
Se Spartou se teď i díky poháru potkáváte celkem často, že?
To jo, kdo by to ještě před pár rokama řekl. Je to příjemné, proti těmhle špičkovým týmům má vždycky člověk o něco větší motivaci.
