Středočechy vedl ze hřiště jako kapitán Jiří Petrů, ještě před pár měsíci fotbalista Žižkova. Ani on však nedokázal na své bývalé spoluhráče vyzrát.
Je to pro vás o to větší zklamání, že porážka přišla od vašeho bývalého klubu?
Asi to trošku bolí víc. Na druhou stranu se toho na Žižkově za ten rok hodně změnilo.
Členy realizačního týmu a některé hráče si však pamatujete, ne?
To je pravda. Znám trenéra, maséra i některé kluky. Před zápasem jsme se však nijak zvlášť nehecovali. Až na trávníku jsem se s nimi pozdravil.
Který byl pro výš tým hodně smolný. Co chybělo, štěstí, větší důraz?
Chvílemi to byl pořádný zmar. Pořád jsme se tlačili do útoku, byli lepším týmem, ale v rozhodujících chvílích jsme selhali.
A nakonec i sami soupeři nabídli obrovskou chybou vítězství.
Bohužel, takový je fotbal. Nejdříve jsme udělali jednu chybu v obraně, kterou soupeř využil, a pak další čtyři v útoku, kdy jsme nebyli schopni dotlačit míč za brankovou čáru.
Po závěrečném hvizdu jste ještě dlouho debatoval s rozhodčími na hrací ploše. Prozradíte, co jste jim říkal?
Nebylo to nic ostrého, nenadával jsem jim. Jen se mi nelíbilo, že nastavili pouze jednu minutu.
Závěr zápasu byl celkově hodně vyhrocený.
Když běží poslední minuta a vy prohráváte, jsou na hřišti obrovské emoce. Bylo by špatné, kdyby nám to bylo jedno.
Předpokládám, že porážku nelze svádět na rozhodčí?
Ne, tak to určitě ne. Každý k jejich výkonu umí samozřejmě najít nějaké připomínky, ale hlavní chyba byla na naší straně. Měli jsme převahu, kterou jsme měli využít a teď se tu radovat ze tří bodů.
Na závěr utkání nastoupil za hosty po dlouhém zranění i váš kamarád Richard Kalod. Byl jste na něj hodnější při jeho návratu?
To samozřejmě nejde. Ale jsem rád, že je Ríša zpátky. Jemu to vítězství moc přeju. A teď hlavně ať je konečně zdravý.
