Vítkovičtí si na oslavu pozvali tradičního rivala – veterány Baníku Ostrava, a také Spartaku Trnava, klubu, který na jaře 1986 porazili 4:0, čímž definitivně rozhodli o svém prvenství mezi tehdejší československou elitou.
„Kluci, běhejte! Nechoďte!“ ozývalo se z tribuny. Jenže pánové už mají oproti mistrovskému roku o 30 let více a někteří i tolik kilo navrch.
„Hlavně jde o setkání s kamarády. Je to nostalgie,“ prohlásil Jiří Bartl, který se odstěhoval do Dobříše. A nyní je pro něj hlavním sportem tenis. „Tam je menší hřiště, to ještě přeběhnu,“ usmál se.
TURNAJ VETERÁNŮTrnava – Vítkovice 1:0 Baník – Trnava 2:0 Vítkovice – Baník 5:0 Pořadí: 1. Vítkovice 5:1 3, 2. Trnava 1:2 3, 3. Baník Ostrava 2:5 3. |
„Je pěkné, když se po letech vidíte s klukama, ale na druhou stranu si člověk uvědomí, jak už je starý, že je to tolik roků,“ řekl Miroslav Kadlec, jehož na hřiště nepustila bolest zad.
Bývalý reprezentační stoper o titul s Vítkovicemi přišel, jelikož byl na vojně, ale pak s nimi hrál evropské poháry. Hrát nemohl ani Bohuš Keler, takže z lavičky mužstvo řídil. A úspěšně. Vítkovičtí Turnaj veteránů vyhráli, když podlehli Trnavě 0:1 a zdolali Baník. „Jsi první trenér Vítkovic, který porazil Baník 5:0,“ prohlásil kdosi směrem ke Kelerovi.
Jaké to je? „My jsme to za naší éry s Baníkem uměli, takže zase tak velké překvapení to není,“ smál se Keler. Mrzelo ho, že nemohl na hřiště. „Bohužel jsem po operaci kolena, ale užil jsem si to i tak.“ A jak vzpomíná na titul? „Nádhera. A je umocněná tím, že se nás sešlo tolik.“
Ne všichni ale mohli dorazit. Minutou ticha fotbalisté i diváci uctili památku Rostislava Čevely, Milana Lišaníka, Jana Kouřila, Oldřicha Škareckého a lékaře oddílu Zdeňka Barana, kteří už zemřeli.
O nejhezčí gól na sobotním turnaji se postaral Marek Trval, když mířil přesně do pravého horního rohu branky Baníku.
„Trefil jsem to, jak jsem chtěl,“ prohlásil bývalý útočník. „Proti Baníku jsme už hráli dobře, po utkání s Trnavou jsme byli sehraní, takže jsme věděli, co a jak. S Luďou jsme o sobě věděli,“ připomněl spoluhráče Luďka Kovačíka.
Marek Trval byl v mistrovském celku Vítkovic nejmladší. „Jediný dorostenec,“ připomněl. „Být celou sezonu s takovými fotbalisty bylo úžasné. Od všech jsem se učil a výborný byl trenér Kopecký. Málokomu se podaří, aby byl tak mladý jako já v takovém mančaftu.“
Karla Kulu potěšilo, že opět viděl bývalé fotbalisty, s nimiž svedl spoustu napínavých soubojů. „A jsem rád, že jsou zdraví a ještě běhají...,“ podotkl.
Potvrdil, že mezi Vítkovicemi a Baníkem byla vždy obrovská rivalita. „Ale respektovali jsme se, nebylo to vyhrocené jako některá derby dnes,“ uvedl Karel Kula. „Vždy to bylo fair play. Společně jsme zašli i na pivko, pokecali jsme. Když nás Vítkovice porazily, byli jsme samozřejmě naštvaní, ale říkali jsme si, že si za to můžeme sami. A stejné to bylo naopak.“
Vítkovičtí si titul zasloužili, řekl GašparíkTrnavský útočník Michal Gašparík si na mistrovskou sezonu Vítkovic pamatuje velmi dobře. „Doma jsme s nimi tenkrát hráli 2:2,“ připomněl. „Vítkovice přitom vedly už 2:0, ale my jsme v poslední minutě vyrovnali.“ Gašparík podotkl, že všechny pražské celky v sezoně 1985 až 1986 Vítkovice pořádně podcenily. „Vítkovičtí zpočátku sezony vedli tabulku, ale každý si myslel, že je to jen dočasně,“ připomněl Gašparík. „Jenže oni doma vyhrávali a venku také sbírali body a už je neměl kdo dohonit.“ Trnavští pak v Ostravě prohráli 0:4 a byli u toho, když Vítkovice rozhodli o svém titulu. Schválně? Gašparík se smál: „Těžko říct, ale oni tehdy opravdu měli dobré mužstvo. Ten titul si zasloužili.“ Z mistrovského týmu později hodně kamarádil s Milanem Lišaníkem a Jiřím Šourkem. „S oběma jsem se potkal na Kypru, kde jsme všichni tři působili.“ Zatímco před 30 roky Gašparík v památném duelu Vítkovicích gól nedal, v sobotu na Turnaji veteránu právě on rozhodl o vítězství Trnavy nad domácím celkem 1:0. „Aspoň to, ale i dneska jsem mohl dát další tři branky...“ |
