Trýznivé vědomí srazilo těsně po zápase některé domácí fotbalisty na trávník. Obránce Bohuslav Pilný po hvizdu sundal dres, lehl si na hřiště a přikryl si jím tvář. Gennaro Gattuso, záložník vítězů, do něj dokonce lehce nechtěně kopl, když s odvrácenou hlavou a vztyčeným palcem zdravil milánské fanoušky. Pilný dresem nejdřív vztekle mrsknul, pak si jej ale se soupeřem sportovně
vyměnil...
Obraz smíru? Ne tak úplně. Jiní liberečtí fotbalisté se rozzuřeně shlukli kolem rozhodčího. "Bezmocně jsme mu nadávali, ale on nám stejně nerozuměl," vzpomínal Hodúr. "Okradl nás o čas."
Španěl Ibaňez, který utkání řídil, ukázal, že bude nastavovat čtyři minuty, ale pískal už těsně po té třetí. I jeden z trenérů Josef Csaplár s vyděšeným údivem hleděl na hodinky. Pak však své hráče uklidňoval. "Už předem nás připravoval na to, že rozhodčí možná bude soupeři připískávat," přiznal záložník Petr Papoušek. "Potvrdilo se, že každý klub má úplně jiný zvuk. A v Lize mistrů jde o obrovské peníze," dodal na stejné téma brankář Antonín Kinský.
Jako první dokázal po skončení zápasu překousnout zklamání obránce Petr Johana, zvedl ruce nad hlavu a začal divákům tleskat. Fotbalisté obešli stadion a zdravili se s fanoušky, do kabin je už zase vyprovázel bouřlivý aplaus. "Lidé nám pomohli dostat se z první křeče," uznal záložník Petr Papoušek.
Mezi diváky skončila i většina libereckých dresů, stejné štěstí jako Pilný už skoro nikdo další neměl. "Chtěli jsme se vyměnit dresy, ale oni neměli zájem. Radši je hodili svým fanoušků. Tak jsme udělali totéž," řekl Papoušek.
"Nemáme se za co stydět, odvedli jsme vynikající výkon a chyběl nám jen kousek. Stejně jako včera Spartě," litoval Kinský. "Teď nás může mrzet první zápas, ve kterém jsme neproměnili jasné šance. Dneska jsme ty největší využili."
