Vítejte v Barceloně: klubu, kde kouzlí Messi a v němž se snoubí hrdost i krása

Barcelona (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Hlásí se k ní 44 milionů fanoušků. Celkový profit za rok 2009 se přiblížil hranici 10 miliard! I to je fotbalová Barcelona.

Fotbalisté Barcelony pózují se svými trofejemi za rok 2009. | foto: AP

Jako by už jenom čekal na to, až zápas skončí. Snad se mu ani nechtělo hrát. Aspoň na první pohled. Jeho Barcelona kráčela za dalším vítězstvím, nad silnou Sevillou vedla 2:0 a nikam se nehnala, do konce zbývalo pět šest minut.

Lionel Messi postával netečně u lajny, nanejvýš trochu zacupital. Dokud se k němu nepřitoulal míč... V tu chvíli se jeho krátké nožky ďábelsky rozkmitaly, tělo se roztančilo a geniální fotbalový mozek zavelel: Leo, střílej! Dej gól!

"Neudělal jsem nic výjimečného, jen jsem dostal krásné přihrávky a využil je," líčil malý hrdina. Ještě na trávníku ho zastavila blondýnka s mikrofonem, Messi se před ní nejdřív nervózně drbal ve vlasech a pak si dal obě ruce v bok, aby nasadil pózu frajera. Moc se mu nepovedla, vypadal spíš jako stydlín. Na rozdíl od toho suveréna, který během posledních pěti minut posunul skóre na 4:0.

Mohutný a promoklý stadion Nou Camp se mu zase klaněl. Když k Messimu v 85. minutě přistál dokonalý centr od Daniho Alvese, stačilo ve vyložené šanci jen netrefit brankáře a do sobotní noci znělo poprvé ohlušující: "Méééési. Méééési."

MALÝ ŠÉF. Nejradši se válí doma na gauči nebo si hraje s fenkou boxera Fachou. "Jsem vlastně pecivál a plachý kluk," říká o sobě Lionel Messi. Pokud mu však u nohy přistane míč, pak se z pecivála stává nepolapitelný fotbalový král. Takhle oslavoval gól ve finále Ligy mistrů.

A za chvíli znovu. Abidalovu kolmou přihrávku si zpracoval mezi obránci a na pět doteků skóroval podruhé. Dvakrát se míče dotkl pravačkou, třikrát levačkou. Dílo mistra zakončil lehounkým kopem, po němž se míč do sítě jen došoural.

V Messiho podání je fotbal tak kouzelně snadný, až si nejste jisti, jestli se vám to náhodou nezdá.

Ne, nebyl to sen. Znovu se probudil chorál: "Méééési. Méééési."

Bylo by věčná škoda, kdyby zůstal v sobotu bez gólu. Snad bych si i pomyslel, že je umí střílet jen v televizi.

Ale tentokrát sedím na hlavní tribuně Nou Campu, vysoko nad zemí a přímo nad půlící čárou, kde si Katalánci připalují jednu cigaretu od druhé a z rádia poslouchají, jestli Real Madrid nevyrovná v zápase s Bilbaem.

Vtom vyběhne drobný Argentinec půl hodiny před výkopem k rozcvičení, bez chráničů, s nepromokavou žlutou bundou a překvapivě zarostlou tváří. Chlapeček s vousky. Míč mu zůstává přilepený u nohy, ve sprintu ho vede tak bezchybně, jako by ho měl na šňůrce.

VELKÝ ŠÉF. Když loni v červenci poprvé oblékl dres Barcelony, tleskalo mu při tom 60 tisíc fanoušků. Zlatan Ibrahimovic, švédský bohatýr s bosenskou krví, má být střeleckým vůdcem. Pokud by ho chtěl někdo koupit, musel by zaplatit 6,5 miliardy korun!

V sobotu se dalo po Barceloně procházet jen v mikině a před Gaudího navždy nedokončenou katedrálou La Sagrada Familia si japonští turisti kupovali zmrzlinu, aby se zchladili, jenže večer byl studený a spustil se liják.

Fanoušci, kterých přišlo 63 274, se choulili pod betonovými ochozy, a kdo se nevešel, mokl na dešti.

Lístek za sto eur a ještě zmoknete... Nic moc, co?

Naštěstí přišlo vykoupení: divadlo s názvem FC Barcelona, v hlavní roli Lionel Messi.

Na světě možná najdete pár stejně zajímavých adres, ale jen tady se hraje nejkrásnější fotbal.

Real Madrid? Jistě, mají miliardy, koupili si Cristiana Ronalda, ale ještě to není ono. Manchester United? Herně někdy skvělý, někdy trápení. Chelsea? Precizní, propracované, ale chybí kouzlo. Kluby z Milána? Snad před lety, teď rozhodně ne.

To současná Barcelona má všechno.

Snoubí se v ní velkolepost, stoletá historie, katalánská hrdost, krása, velká vítězství i talentované mládí z proslulé akademie La Masia. Už ten žlutý nápis, co vás bouchne do očí, když poprvé vkročíte na stadion: Més que un club – Víc než klub.

Symboly slavné Barcelony

Nou Camp. Nebo Camp Nou?
Fotbalový palác pro 98 772 fanoušků z roku 1957. Ještě při mistrovství světa 1982 byla kapacita stadionu přes 120 tisíc míst, kvůli bezpečnosti se však snížila. I tak je Nou Camp největší arénou v Evropě. I hřiště uprostřed toho obrovského kotle je mimořádně velké, má rozměry 105 x 68 metrů a vypadá spíš jako zelené letiště. Hlavně šířku hřiště využívá tým při taktických plánech. Mimochodem, zažité spojení Nou Camp samotní Katalánci neznají, stadionu říkají Camp Nou čili Nové hřiště.

Malý, chytrý, geniální
Všude byl Lionel Messi nejmenší, protože trpěl nedostatkem růstového hormonu. I dnes, když je mu 22, mu trenýrky plandají na těle, přesto se řadí mezi legendy. Barcelona ho získala, když mu bylo 11, zaplatila mu nákladnou léčbu, aby vyrostl, a dnes mu leží u nohou. Rodák z argentinského Rosaria je nejlepším fotbalistou planety, za rok 2009 získal Zlatý míč. Nikdo jiný neumí tak dokonale kličkovat a rozebírat soupeře jako malý Leo.

Děti jsou víc než peníze
Na světě nenajdete klub, který by odmítal nažehlit si na dres název hlavního sponzora. Jen Barcelona odolává, hráči nosí na hrudi žlutý nápis UNICEF. "Chceme být součástí toho, že fotbal může přinést naději milionům potřebných dětí," tvrdí klubový prezident Joan Laporta. UNICEF pečuje o děti v chudých částech světa a v podání Barcelony má mimořádnou reklamu. Navíc od ní dostává zaplaceno: jedno procento z ročních příjmů, což bývá víc než 60 milionů korun.

Johan, velký Katalánec
Pět let tu hrál a jako trenér dovedl mužstvo ke čtyřem ligovým titulům v řadě i k premiérovému triumfu v Lize mistrů. Začátek 90. let, to byla úžasná doba Johanna Cruyffa a jeho hvězd. Na tribuně vždycky zůstane volné místo pro slavného Nizozemce, který oslnil svět. "Katalánsko je můj druhý domov," říká. V listopadu dokonce převzal národní mužstvo Katalánska, což je pro Cruyffa první trenérské angažmá po 13 letech. Kvůli nemocnému srdci by měl odpočívat, ale copak mohl odmítnout?

Perla hrdého národa
Je vyloučeno, aby stál v čele Barcelony cizinec. Španěl snad, ale i to by byl v srdci Katalánska problém. Tihle Katalánci jsou příliš hrdí, než aby si nechali mluvit do svého života. Mají svůj vlastní jazyk, svou hymnu a svou perlu – fotbalovou Barcu. Paradoxně se prvním klubovým prezidentem stal průkopník ze Švýcarska. Joan Gamper založil Barcelonu 29. listopadu 1899. Legenda praví, že barvu dresů, královskou modrou a tmavě červenou, okopíroval podle FC Basilej.

Když pálí kanon Koeman
Ta střela svištěla jako rána z děla: 20. května 1992, finále Ligy mistrů proti Sampdorii Janov, prodloužení, běží 111. minuta. V tu chvíli vystřelil nizozemský obránce Ronald Koeman z 25 metrů zlatý gól, který pro Barcelonu znamenal první triumf v Lize mistrů, čímž byla klubová sbírka z evropských pohárů kompletní. "Když ten míč zapadl v síti, proběhla mi před očima celá moje kariéra," vzpomínal později muž s dělovou ránou.

Česká krev bude mít sochu
Dva hráči v historii vyhráli mistrovství světa ve chvíli, kdy patřili Barceloně (Romário v roce 1994 a Rivaldo v roce 2002), ale žádný z nich nedosahuje slávy, kterou tu získal Čech, Slovák, Maďar a Španěl v jednom. Krátce po válce patřil Ladislao Kubala k výjimečným světovým útočníkům, byl elegantní, rychlý a razantně střílel. Po kariéře v Barceloně trénoval a stal se ikonou klubu. Ačkoli Don Lazslo před 8 lety zemřel, pro Barcelonu zůstává nesmrtelným. Klub slíbil, že před stadionem postaví Kubalovu sochu.

Víc než klub
Přesně to je ten důvod, proč vám dnes přinášíme tuto speciální dvoustranu. Svými úspěchy, historií, hvězdami, chováním... Fotbalová Barcelona je víc než klub, což si nese i ve svém mottu: MÉS QUE UN CLUB. Ten nápis je napsán obrovskými žlutými písmeny na modrých sedačkách uprostřed tribuny na stadionu Nou Camp a miliony klubových fanoušků po celém světě za tou filozofií jdou. Už i vy věříte, že je Barcelona víc než klub?

V roce 2009 vyhrála Barcelona šest velkých trofejí, což nikdo jiný nedokázal a dost možná už ani nedokáže. Od Ligy mistrů přes španělskou ligu až po Superpohár. "Není nic krásnějšího než Barca. Bez ohledu na ten nádherný loňský rok je to naše srdce i naše tělo," říká prodavač Jordi, který má na vyhlášené promenádě La Rambla krámek se suvenýry.

Od Katalánců taková slova nezní divně. Jsou hrdí na to, jací jsou a kde žijí. "Víte, jak hrdý je Katalánec? Tak, že se Španělem bude mluvit katalánsky, aby mu nerozuměl," vypráví Valdemar Adamiš, mladý Čech, který je členem FC Barcelona.

Katalánci se cítí nezávislí na Španělsku, mají svůj jazyk, hymnu, vlajku a samozřejmě svou "Barcu", která byla za diktátorské éry generála Franka utlačovaná jako celé Katalánsko.

MOZEK Z LAVIČKY. Košile, sáčko, lehce zarostlá tvář a štíhlá postava. Pep Guardiola, bývalý kapitán Barcelony, by z fleku mohl dělat modela. Jenže on je trenérem, který při premiérové sezoně přivedl Barcelonu k unikátním šesti trofejím!

Teď je z klubu klenot, hlásí se k němu 44 milionů fanoušků a sponzoři se za ním hrnou. Dnes bude slavnostně podepsána smlouva s Turkish Airlines, která do klubu přinese čtvrt miliardy korun během tří let. Turecké aerolinky svolaly na Nou Camp přes 50 novinářů z celého světa, od Tuniska přes Brazílii po Japonsko, a ukážou jim, jak jeden ze svých Boeingů 737 nabarvily do modročervených barev. Výhradně jím totiž budou fotbaloví šampioni cestovat.

Mimochodem, jen loni se příjmy Barcelony zvedly o dvě miliardy korun – celkový profit za rok 2009 se přiblížil hranici 10 miliard! Nepatrně bohatší jsou už jen Manchester United a Real Madrid, ovšem experti předpokládají, že Barcelona aspoň Manchester letos přeskočí.

"Pro nás je ovšem prioritou sportovní úspěch," tvrdí klubový šéf Joan Laporta, Katalánec jako řemen.

MOZEK NA HŘIŠTI. Když se volil nejlepší hráč Eura 2008, byl vítěz jasný: Xavi, režisér mistrů Evropy. Když se má vyhlásit nejlepší tvůrce současnosti, vítěz je jasný: Xavi. Přihrávky a přehled drobného katalánského záložníka jsou pro Barcelonu osudově důležité.

Je snadné uvěřit. Stačí chvíli sledovat omamný kolotoč rychlých přihrávek, při nichž fanoušci křičí do rytmu flamenka: Olé! Olé! Olé! Současná Barcelona je unikátní. Tým, který vytvořil kouč Pep Guardiola, se blíží dokonalosti.

Když to sledujete z té ohromné výšky na Nou Campu, hráči vám připadají jako v počítačové hře. Běž, uhni, přihraj, vystřel, raduj se. Málokdo v přihrávkách chybuje, soupeři jen bezradně kmitají za míčem. A když chyba jednou za čas přijde, následuje důsledné napadání. Díky tomu padly v sobotu před půlnocí všechny čtyři góly do sítě Sevilly.

Abychom nezapomněli – Real Madrid zápas s Bilbaem opravdu prohrál, virtuosové z Barcelony tak vedou španělskou ligu už o 5 bodů. Dost možná právě v sobotu udělali klíčový krok za dalším titulem.

fanoušek: prezidenta chci volit i já...

... Jsem trochu fanatik a hodně Soci del Barca

Ona Španělka a vášnivá fanynka Realu Madrid. On Čech a vášnivý fanoušek Barcelony.

Přestěhoval se kvůli ní do Španělska, žili spolu rok a půl v Granadě, přesto bylo jasné, že ten vztah neskončí pohádkou. "Kvůli fotbalu jsme se kolikrát tak pohádali, že jsem pak s Mari Paz třeba dva dny nemluvil. Nebo ona se mnou," vypráví Valdemar Adamiš.

Před pěti lety se spolu procházeli muzeem na stadionu Barcelony, na konci prohlídky došli až k trávníku, kde stáli ramenatí bodyguardi. Adamiš je katalánsky prosil, jestli by mu nemohli darovat trs trávníku. Na památku. "Blázníš? To se nesmí."

"Ale já jsem Čech. Navždycky si to budu pamatovat."

Zmatená ochranka sáhla na zem, urvala pár kousků trávy, které si Adamiš schoval do sáčku od cigaret. "Nic cennějšího jsem u sebe v životě neměl." Jenže aby se zavděčil přítelkyni, vzácnost daroval jejímu bratrovi.

Nepomohlo to, stejně se rozešli...

Soužití mezi Barcelonou a Realem Madrid prostě nemůže fungovat. Jako by spolu byly oheň a voda.

Aby bylo jasno, o čem je řeč, 30letý nenápadný chlapík z Čeladné pracuje v Praze na ministerstvu financí a je už druhým rokem členem klubu FC Barcelona.

Takových lidí je sice po světě přes 170 tisíc, ale v Česku najdete pár takových. Snad čtyři, možná pět. "Já to považuju za svůj životní styl. Fandit Barceloně je jako filozofie, kterou vyznávám. Nezastírám, že jsem trochu fanatik. Když někdo nasadí téma Barcelona proti Realu, dokážu se rvát do poslední kapky krve," říká Adamiš. Nepřehání, stačí se zeptat jeho spolužáků z vysoké ekonomické, jak zápasy Barcelony prožíval u televize.

Když mu bylo 12, hltal záběry z olympijských her v Barceloně a město se mu vrylo do paměti, hlavně grandiózní stadion Nou Camp. "To byla rozbuška." Naučil se španělsky, později katalánsky a před sedmi lety založil webové stránky Barcelony v češtině.

V roce 2003 byl poprvé osobně na Nou Campu, strhlo ho to. Obrovský stadion, tisíce lidí, úžasné tempo. "Jen ta remíza s Pamplonou mě docela rozhodila."

Dneska už se při té vzpomínce jenom usmívá.

Prošel si muzeum, koupil si ponožky i klubovou mikinu, na dres si nechal nažehlit číslo 10 a jméno VALDO a před dvěma lety se do pyšné fotbalové rodiny z Katalánska oficiálně zařadil. Stal se Soci del Barca – Členem klubu.

Nepotřebujete umět katalánsky, klubovou hymnu nebo stoletou historii, je to prosté.

Na webových stránkách se zaregistrujete, vyplníte osobní údaje, zaplatíte roční poplatek 150 eur, dostanete klubovou kartu a je to.

Máte slevu na lístky, na suvenýry, můžete si koupit sezonní permanentku. Jen se zavazujete k tomu, že dobré jméno Barcelony nebudete znevažovat a veřejně proti ní vystupovat: "To by mě ani nenapadlo, ačkoli se mi některé kroky prezidenta Laporty nelíbily."

Právě volbu prezidenta Barcelony přitom může mladý ekonom z Čeladné ovlivnit: jako člen klubu má volební právo. "V létě se bude volit, Joanu Laportovi končí volební období. Protože nemůžete volit poštou nebo e-mailem, musím to vymyslet, abych měl dovolenou zrovna během voleb. Chci být u toho." Jméno se svým favoritem pak hodí do urny přímo na Nou Campu.

Adamiš vypráví tak zasvěceně a nadšeně, že si občas pomyslíte, jak celé dění v Barceloně sám ovlivňuje. On byl přitom nejblíž klubu ve chvíli, kdy kolem něho před tréninkem projelo auto islandského útočníka Gudjohnsena... "Ale svůj sen si přece můžu snít, ne? Rád bych v Barceloně pracoval jako finanční manažer nebo viceprezident pro ekonomiku. Být v centru dění a každý týden při zápase na Nou Campu. Neznám hezčí budoucnost. Já za ní půjdu."

Zatím mu musí stačit, že v březnu vyrazí na ligový zápas proti Valencii. Jako člen klubu samozřejmě se slevou.