"Mám spoustu zážitků. Možná, že časem by to bylo na knihu," tvrdí trenér Vít Raszyk. Jen ať počká, ochudil by ji o další atraktivní kapitoly: od pondělka je totiž novým koučem druholigového Mostu.
Druholigový Baník vede Vít Raszyk, mladý kouč s bohatými zážitky z fotbalu. Expert na mládež sází na ofenzivu.
Renomé jste si udělal u mládeže, naposledy jste byl jejím šéftrenérem v Ústí. Váhal jste přijmout nabídku trénovat dospělé?
Zvažoval jsem ji několik dní. Beru to jako šanci vyzkoušet si práci na druholigové úrovni v profesionálním českém fotbale. Dík patří předchozímu zaměstnavateli, který mě bezproblémově uvolnil. Práce v Ústí byla pro mě velmi inspirativní a naplňovala mě.
Co chcete dokázat v Baníku?
Na jaře zastavit herní a výsledkový pokles. Utvořit si obrázek o hráčích a pak vybrat kostru pro novou sezonu. V ní, pokud tým vhodně doplníme, bude cílem hrát ofenzivní fotbal ve vrchních patrech tabulky. Most vždy sázel na fotbal postavený na bojovnosti a nasazení, já bych chtěl k tomu přidat i fotbalovost. Sám sebe řadím k trenérům vyznávajícím ofenzivní styl. S trendy, které v 1. lize udává Plzeň, Sparta, Dukla, ale i Olomouc a další týmy, jednoznačně souhlasím a pokusím se jej přenést i do 2. ligy. Byť ta je založená na poctivém bránění, posouvaní se v blocích a podobně. Určitě se mi to nepodaří během týdne, ale rád bych první kroky udělal už na jaře.
Trenéřinu jste studoval v polské Varšavě. Proč zrovna tam?
Pocházím z česko-polského pohraničí, a když jsem se neprosadil ve 2. lize v Karviné jako hráč, rozhodl jsem se pro studium v Polsku. Protože jsem polsky uměl, nebylo rozhodnutí těžké. Varšava je z Karviné o dvě hodiny blíž než Praha.
Hrál jste tam i fotbal?
Pro studenty trenérské specializace bylo povinností nastupovat za studentský klub AWF, takže jsem kopal 4. polskou ligu. V té době jsem byl na zkoušce v Polonii nebo Hutniku Varšava, ale už tenkrát mě brzdily zdravotní problémy. Jsem po pěti operacích kolena a třech náhradách předního zkříženého vazu. Při škole jsem měl trenérské praxe v Polonii a Legii Varšava, jsem pořád v kontaktu s vrstevníky ze studia, nyní předními odborníky a trenéry v polské lize.
Taky jste 2 roky byl v Anglii. Proč?
Po návratu do Karviné jsem hrál ve 3. lize a divizi, pak jsem vycestoval do Londýna. Při studiu marketingu jsem pracoval jako fitness instruktor a fotbalový trenér v Soutwark Council, což je městská instituce pro volnočasové aktivity. Fotbal jsem v Anglii hrál na amatérské úrovni, v jednom mém týmu třeba byli samí černoši.
A jak jste se dostal ke stážím v Paříži, v Londýně nebo v Madridu?
Pořádala je UEFA v rámci Study Group. Setkání s předními odborníky z ciziny mě obohatily, stejně tak diskuse s našimi trenéry. Vznikly z nich různé náměty a směry vedení mládeže v Česku, které chci přenést i do Mostu. Šlo o stáže v Anglii s návštěvou Wembley, v Severním Irsku, Francii a Španělsku; to se mi vrylo nejvíc do paměti.
Protože je v současnosti světovou fotbalovou jedničkou?
Nejen to. Pobývali jsme v národním centru nedaleko Madridu, kde Španělé školí své trenéry. Ve stejných lavicích před námi pobýval například Josep Guardiola, nynější kouč Bayernu. Mezi nezapomenutelné okamžiky patřilo seznámení se Španělem Fernandem Hierrem a Holanďanem Royem Makaayem, který se stáže rovněž účastnil. A taky možnost sáhnout si a vyfotit se s originály poháru za titul mistra světa a Evropy.
Před Ústím jste mládež dělal i v Teplicích. Jak jste se z Moravy dostal na sever Čech?
Přestěhování s rodinou z Karviné do Teplic bylo mezníkem v mém životě i v trenérské praxi. Přijal jsem nabídku svého tehdejšího studentského kolegy z kurzu trenéra mládeže Martina Dolinského a upsal se Teplicím. Působil jsem tam 5 let u kategorií U15, U17 a U19 a myslím si, že v té době tam byl skvělý kolektiv trenérů. Všichni jsme se podíleli na výchově velmi talentovaného ročníku 1994. Někteří z nich se dostali až na mistrovství světa do Mexika - Lüftner, Filip a Strada. Mezi starší patřili Lácha, Česlák nebo Krátký. Pracovali tam trenéři jako Lukáš Přerost, Zdenko Frťala a mnoho dalších, byla radost se s nimi o fotbalu bavit! A hlavně s nimi spolupracovat.
Proč jste tedy v Teplicích skončil?
Dodělal jsem si trenérskou profilicenci UEFA a po změnách na postu šéftrenéra v Teplicích jsem si uvědomil, že jsem po pěti letech práce unavený. A že směr výchovy hráčů anebo koncepce, která v klubu nebyla žádná, už není pro mě. Snaha něco změnit se tehdy potkala s neporozuměním, a tak nabídka na šéftrenéra v Ústí byla pro mě novou výzvou, protože mládež v Ústí byla vždy trochu v ústraní. Co se tam nastavilo, to v Česku nemá obdoby, zatím bohužel bez návaznosti na áčko. V klubu pracují obětavci, povedlo se mi zkvalitnit trenérský kádr, nastavit systém výchovy ve spolupráci se školami, jezdí se na mezinárodní stáže a další věci.
Jste také krajský profesionální trenér mládeže, skládáte krajské výběry, které i vedete. A od léta byste měl být i šéftrenenér mostecké mládeže. Jak na tom v Česku je?
Není vyřešen přechod do dospělých. Spousta ligových dorostenců se ztratí a skončí s fotbalem. Anebo hrají jen krajské soutěže. Důvody jsou jasné: okamžité výsledky jsou nadřazené výchově hráčů.
Jaký je váš trenérský sen?
Podívat se do USA, kde fotbal prožívá obrovský boom. Anebo práce ve vyspělém evropském státě, kde hráči a vedení klubu mají jasné a konkrétní vize a cíle.
