"Ještě to není ono," uvedl sebekriticky jednatřicetiletý Abraham, který se vrací po vážném zranění achilovky.
Co tedy vaší hře chybí?
To nebudu prozrazovat. Vím, jak na tom jsem a co je potřeba zlepšit.
A pokud byste měl popsat své pocity po prvním utkání za Zlín?
Jsou rozpolcené. Jsem strašně rád a šťastný, že jsem mohl po těch dlouhých měsících odkopat soutěžní utkání. Já totiž nerozlišuju, jestli jde o přátelák nebo mistrák. Šel jsem do toho naplno. Ale jak jsem říkal, nebylo to ono.
Do Zlína jste přišel nečekaně. Jak k přestupu došlo?
Nejprve musím poděkovat vedení Slavie, že mi vyšli vstříc. Každý z nás udělal nějaký ústupek. Nástřelů, kam bych mohl jít, bylo víc. Chtěl mě trenér Petřík do Liberce i další kluby, které je zbytečné jmenovat.
Nejkonkrétnější byl ale Zlín. Jeho jednání bylo rychlé a přímočaré, nebylo co řešit. Navíc zdejší okolí znám, hrával jsem ve Slovácku.
Upřednostnil jste druhou ligu ve Zlíně před první v Liberci?
Trenér Petřík mě chtěl, ale nedopadlo to. Od Slavie jsem dostal povolení trénovat do 15. ledna v libereckém béčku. Potřeboval jsem vědět, co bude dělat noha. Zvláště na současných zmrzlých terénech. Je to dobré, jen potřebuju dohnat kondici.
Bude vám to trvat dlouho?
Kondičně to není špatné, ale jsou tam rezervy. Potřebuju vydržet dvacet, pětadvacet soubojů po sobě, jak jsem byl zvyklý.
Zlín se chce vrátit do ligy. Je to reálný cíl?
Možná na mě někdo bude naštvaný, možná to bude znít hloupě. Ale jako ve Spartě neexistuje nic jiného než titul, tady nemůže být jiný cíl než postup. Nebude to jednoduché, ale všichni tomu musíme věřit a jít za tím.
Znáte v klubu někoho dalšího kromě trenéra Mináře, s nímž jste se potkal ve Slovácku?
Znám kluky z vedení Klhůfka, Švacha, s dalšími jsem hrál. Nebo proti nim. Je tu kupa mladých, mají všechno před sebou.
Jaké vůbec bylo první setkání s trenérem Minářem?
Normální. Podali jsme si ruce a on mi nastínil, co ode mě očekává.
Samozřejmě, že se mnou nebude jednat v rukavičkách, což je dobře.
Co od svého zlínského působení očekáváte vy?
Zdejší kluci jsou hodní, pohodoví. Věřím, že pomůžu tým stmelit a půjdeme za postupem.
Mináře jste při svém angažmá ve Slovácku v roli trenéra nezažil. Jak na vás zapůsobil nyní?
Po třech dnech nemůžu posoudit, jaký je trenér. Navíc jsme hráli zápas a byli na testech, takže na hřišti jsme se viděli jenom dvakrát. Ale aby byl jenom hodný, to ve fotbale nejde.
Trenér má podobnou povahu jako vy, rovněž je "rapl". Budete spolu vycházet?
Nejsem rapl, jenom holt fotbal prožívám. Tak to má být. Je to jako v životě. Typickým příkladem je moje achilovka. Kdybych to zabalil, tak o mě nikdo nezakopne. Ale já se nevzdával. Musím ovšem přiznat, že nebýt pomoci manželky, nezvládl bych to. Dali jsme to doma do kupy a jedeme dál.
Smlouvu jste podepsal na půl roku. Počítáte s tím, že ve Zlíně vydržíte déle?
O tom je předčasné spekulovat.
