Bezbrankový stav v Jablonci trval dlouho i vinou neproměněných šancí vytáhlého domácího útočníka. Byl to ale nakonec on, kdo rozhodl o vítězství favorita.
A rozhodl nádhernou ranou. Jiný by se ze svých předchozích střeleckých nezdarů dostal do křeče, ne tak devatenáctiletý talent, známý svou bohorovností a zvláštním neotesaným klidem.
3D ANIMACEPodívejte se na klíčové situace zápasu v 3D zobrazení. |
"Nervozita tam nebyla. Chtěli jsme vyhrát a věděli jsme, že to může přijít až ke konci," potvrdil se spokojeným výrazem ve tváři krátce po utkání.
Když se k němu zhruba patnáct minut před jeho koncem dostal míč, hlavičkovaný v pokutovém území Romanem Hubníkem, byl Necid zády k brance. Vynikající otočkou a skvěle trefeným míčem ze vzduchu nedal brankáři Mariu Muscatovi šanci. "Sedlo to," řekl.
Mladík, ale taky trochu mazák
Nedlouho předtím předvedl, co všechno lze spálit, zazdít, zmařit, zahodit, nebo jak se všem těm neproměněným "tutovkám" ve fotbale říká.
"Obvykle se to nestává, ale může se to stát," krčil kajícně, ale vyrovnaně rameny při zmínce o tom, jak se dostal k odraženému míči, měl před sebou rozhozeného gólmana, kolem sebe nikoho z bránících protihráčů, a přesto zblízka branku přestřelil.
Dalo by se už říct "po necidovsku" jen lehce zkroutil obličej do sotva znatelné grimasy a byl okamžitě připraven makat dál, jako od úvodního hvizdu. "Věřil jsem, že dám gól. A makal jsem na to," potvrdil, že jej už třetí a největší střelecký nezdar nevyvedl z míry. Bez ohledu na věk a zkušenosti se o takových hráčích uznale říká: Mazák...
A přitom Necid nastoupil teprve k pátému mezistátnímu utkání, podruhé v základní sestavě a poprvé odehrál plný počet minut. Po trefě při jeho debutu na půdě San Marina byl páteční gól jeho druhý v národním dresu.
"Jsem rád za každou pozvánku, příště tady zase mohou být jiní útočníci," zahalil se skromností. Přitom to je on, kdo drží jakousi kontinuitu mezi érou trenéra Petra Rady a současným obdobím jeho nástupce Františka Straky, jejíž délka se teď nedá dost dobře odhadnout.
Ten, kdo spojil dvě etapy
Jako jediný z mužů na jabloneckém hřišti nastoupil ve všech pěti posledních zápasech. Pro Necida ale nehraje střídání koučů ani hráčská obměna roli. A do srovnávání bývalého mužstva zkušených se současným výběrem se mu nechtělo. "Rozdílů si nevšímám, pro mě je to skvělé na každém srazu," poznamenal pouze, ačkoli uznal, že o souhře nemohlo být moc řeči. "Na přípravu bylo málo času."
Necid při svých předešlých startech střídal Martina Fenina, Milana Baroše a Václava Svěrkoše. Zároveň je všechny, a navíc na pár minut i Romana Bednáře, zažil na hrotu vedle sebe. Proti Maltě mu nejprve dělal společnost Lukáš Magera a pak David Lafata.
"Máme dost hodně kvalitních útočníků, ukazují se i další kluci," podotkl na téma krystalizace sestavy do podzimní kvalifikační fáze, "je na trenérovi, koho postaví."
Po zimním přestupu ze Slavie do CSKA Moskva musel Tomáš Necid v novém působišti dokázat, že jeho nebývalá potence v červenobílém dresu nebyla náhodná. A prosadil se i v Rusku.
Herně i gólově. "Je tam pohoda a já věřím, že se přenese do reprezentace," vyslovil ledabyle přání, ale znělo to opravdově. Tohle by skutečně mohla být budoucnost českého fotbalu. I při těch nevyužitých tutovkách.
