Jste rozzuřený?
Už mě to přechází. Prohrát v Plzni je ostuda. Hned v autobuse jsem hráčům pustil ten zápas na videu, aby se viděli za čerstva.
Takže včera už jste byl v klidu?
Ale vůbec ne, v kabině jsem pěkně křičel při hodnocení. Chlapci dali hlavy mezi kolena, ani nedutali. Zmohli se na jedinou věc: výtku k rozhodčímu, který nesprávně zapískal penaltu. To neměli dělat, já nesnáším, když se hledá výmluva tam, kde není.
Hodně pak nadáváte?
Vulgární slova moc nepoužívám, ale při takovém proslovu se k tomu klidně snížím. Oni musí pochopit, že si nedělám legraci.
Pomohlo to?
Uvidíme. Hráči snášejí porážky líp než trenéři. Já mám hlavu v pejru, jsem na mrtvici, a oni už na zpáteční cestě chtějí hrát karty a slyšíte smích. A my jsme přitom prohráli s týmem, který byl jednoznačně horší.
Pamatujete vůbec, kdy naposledy Staré Město prohrálo dva zápasy za sebou?
Nepamatuju. V klubu jsem skoro čtyři roky a pořád jsme šli nahoru. Teď jsme ostatním dali signál, že budeme snadná kořist.
Bojíte se, že přijdou další porážky?
Místo šesti bodů nemáme nic, už nemluvíme o pohárech. Mužstvo o sobě zapochybuje, není zvyklé prohrávat. Když za týden neudoláme Bohemku, tak nám jde o holý život.
Co změníte?
Přitvrdím, vyhlásil jsem mimořádný stav. Hráči měli pohodu, vyhrávali a já jsem ledacos přehlédl, že se někdo zdržel před tréninkem, že někdo nemaká naplno. Když je všechno v pořádku, tak nebuzeruju. Ale teď je třeba držet disciplínu, začít od maličkostí.
