Pro veřejnost byla tato epizoda novým vzrušením. Mezi fotbalisty je však Milan Luhový už dávno znám jako člověk, který se nebojí konfliktu a řekne, čeho se jiní bojí. Když se například v devadesátém roce vrátili do reprezentace Luboš Kubík a Ivo Knoflíček, kteří předtím emigrovali, Luhový mluvil proti všem. "Mně vadilo, že se z nich někdo snažil udělat idoly, kteří emigrovali a pomáhali tady bořit režim. To bylo nechutné. Raději se měli Kubík s Knoflíčkem vrátit potichu, bez komentářů. Neměla se z toho dělat komedie, jak si oni vytrpěli a jak my je za to vezmeme mezi sebe, abychom jim pomohli."
Často se o něm říká, že hlavně nemá rád český fotbal.
Vy nemáte rád český fotbal?
To, že ho nemám rád, rozhlašují lidé, kteří patří ke zdejší fotbalové společnosti. Osobně mi to nikdo neřekl.
A co vám říkají lidé mimo fotbal?
Většinou to, že když promluvím při fotbalových přenosech v televizi, je to něco nového. Používám jiný slovník než jiní pozvaní fotbalisté a trenéři, ne takový, který by nikomu nic nedával. Říkají, že to není žvatlání, jako když do studia přijde třeba Vízek.
Stalo se, že byste si někdy řekl: Ustřelil jsem, raději bych vzal tenhle názor zpátky?
Určitě to člověka napadne. V novinách kolikrát něco nevyzní tak, jak jsem to myslel. V televizi je to přímé, a proto lepší. Několikrát se mi stalo, že jsem se dostal někam, kam jsem nechtěl, ale člověk si s tím musí poradit a být otrlý, když se do vás někdo pustí. Já to nevyhledávám, na druhou stranu je příjemné jít do televize, debatovat, vyjasňovat si názory. Kdybych takhle mluvil v cizině, řeknou, že to bylo hodnocení zápasu. Tady to považují za kritiku. Vždycky. Já nemám zájem nikoho poškodit, jen komentuji fotbal a rozebírám jednotlivé zápasy. Že to někdo bere osobně, je jeho problém. Nemohu mít všude přátele. A protože nechodím do fotbalového prostředí, nevzrušuje mě to.
Není v té nekompromisnosti a sžíravé kritice už trochu póza?
Myslím, že svými názory pomáhám. Podívejte se na případ Siegl. Kdybych ho nekritizoval, hrál by ve Spartě pořád a Sparta by hrála stále stejným stylem, se kterým by se v životě neposunula alespoň trochu dopředu.
Myslíte si, že se trenérům ve Spartě hodily vaše odsudky, aby ho mohli přestat stavět?
Určitě, i když dělají, že to není pravda. Ale proč ho tedy nestaví? Bojí se, protože Siegl hraje tragicky. Jejich problém je, že ten názor neřekli první nahlas oni, a teď nemají odvahu to se Sieglem rázně vyřešit a poslat ho z klubu pryč.
Chodí vám anonymy?
To vůbec ne. Jste asi pod vlivem toho, že se pohybujete ve fotbalové společnosti, která mě nenávidí. Jenže tady je společnost daleko širší, není jen fotbalová.
Vy nemáte moc v lásce typ lidí, kteří jsou kolem fotbalu. Proč jste ho vlastně začal hrát?
Prostřednictvím fotbalu jsem se dostal výš. A i díky tomu teď jasně vidím, že mezi fotbalem a vším okolo je obrovský rozdíl. Fotbalová společnost je u nás na strašně nízké úrovni oproti ostatním oborům.
Fotbal byl tedy pro vás způsob, jak si vydělat peníze, dosáhnout postavení, vybudovat si kontakty. Anebo to byla láska?
Musíte si uvědomit, v jaké době jsem začínal s fotbalem. Tehdy to byla zábava, perspektiva budoucnosti téměř žádná. Kdybych se měl rozhodovat dneska, nepřikloním se k fotbalové společnosti, ale k té druhé.
K jaké druhé?
Ke společnosti politické a obchodní, prostě ke společnosti tvořené lidmi, kteří všechno řídí.
Myslíte si, že politická společnost je jiná než fotbalová?
Já neříkám, že u nás. Tady se politická společnost také formuje a teprve přicházejí lidé, kteří mají větší svědomí a zodpovědnost.
A s kým se konkrétně setkáváte? S kým spolupracujete?
To jsou úplně jiní lidé než ve fotbale. Jejich styl jednání i myšlení je odlišný. Není založen na podvodném myšlení, ale řeší se věci, které prospívají společnosti. Ano, je nad tím vším obchod, ale myslí se jinak. Nejde jen o to urvat co nejvíc.
Takže okruh vašich spolupracovníků je převážně v cizině?
Je skoro výhradně v cizině.
A proč?
Protože sedm let, od devadesátého roku do devadesátého sedmého, jsem žil v cizině. Doma se společnost změnila a mně bude déle trvat, než se do ní dostanu. A jelikož nemám problémy komunikovat s lidmi v cizině, jdu spíš za nimi.
To, že jste si vybral cizí společnost, je otázka náhody, běhu událostí, nebo vaší volby?
To je věc volby i náhod. Ale musíte projevit svůj charakter. Kdybych přišel s veksláckým myšlením, které například panuje ve zdejším fotbale, tak by mě cizí společnost vyplivla.
Co míníte veksláckým myšlením?
Fotbalisté patřili za minulého režimu k těm, kdo měli víc peněz než ostatní, kdo měli lehké živobytí. Vydělávali, ale přitom profesionalismus a zodpovědnost u nich nebyly žádné. Fotbalisté to vnímali tak: vyděláme nějaké peníze, pak půjdeme na diskotéku. Tak se přidali ke skupinám jako byli veksláci nebo taxikáři. To myšlení vydrželo do dneška.
Jak jste se bránil tomu, abyste nezapadl do prostředí "diskotékových" fotbalistů?
Prostě jsem ho nevyhledával. Já ve fotbalové společnosti nemám přátele. Z bývalých spoluhráčů se nesetkávám vůbec s nikým a ani je nepotřebuji. Nevím, jestli jsem měl štěstí, ale vždycky jsem se spíš scházel se staršími lidmi a s lidmi mimo fotbalový obor, což člověka obohatí. Neříkám, že jsem to dělal vyloženě záměrně, spíš mě to k nim táhlo. S lidmi z fotbalu se můžete bavit jen o fotbale, ale mluvit jen o fotbale mě nudilo. Čím víc zná člověk věcí, tím je samostatnější.
Mluvíte tak, jako by ve fotbale nebylo skoro nic fér, a říkáte, že na Západě by se takové věci nemohly dít. Máme podvádění v povaze víc než lidé ze Západu?
To je vývojem společnosti. Tady na Východě se z lidí, kteří byli u moci, najednou stali kapitalisté a obchodníci a dali tomu základy mafiánského řízení. Chtěli rychle ukázat, jak funguje kapitalismus, ale on takhle v žádném případě nefunguje. Proto to chce ještě čas, než se objeví správní lidé a dostanou se do politiky i do sportu. Už se to lepší, už se hromadně nekradou miliony, lidé se bojí. Už se těžko může stát, aby někdo jako Mach koupil Spartu za pět milionů, rozjel černou stavbu a až pak dostal stavební povolení. Ale ještě chvíli potrvá, než se to pročistí.
Ve fotbale se nefér způsoby praktikují víc než v jiných oborech?
Ve fotbale se projevují nejvíc, protože se do něho dostávají lidé s trošku nižší úrovní. Aby je zdejší společnost docenila, vstupují do sportu a tam jsou zatím vítáni. A protože jsou vítáni, myslí si, že jsou důležití. Ale ve skutečnosti jsou jen figurkami ve hře. Na Západě je to vyspělejší - lidé, jací dělají fotbal tady, by neměli šanci uspět.
Jak by dopadl předseda fotbalového svazu František Chvalovský, kdyby působil ve Francii, Německu, Anglii, Španělsku nebo Itálii?
To by musel vysvětlovat spoustu věcí, které dělá. V cizině by se o něj i o ty věci mnohem podrobněji zajímali novináři. A tam existuje spousta vlivných novinářů. Musel by se také zodpovídat státním orgánům, jak funguje fotbalový svaz. To totiž není jen soukromá společnost, také těží ze státních peněz. Kontrolovalo by jej ministerstvo kultury, nebo sportu. Tady si fotbalový svaz dělá, co chce, a to je strašně nebezpečné. Na Západě politici ví, že fotbal ovlivňuje chování lidí. Věnují tomu velkou pozornost.
Naznačujete, že ve fotbale panují mafiánské způsoby řízení?
Kdybychom řekli, že český fotbal má mafiánské způsoby řízení, mohl by nás někdo žalovat. Řekněme tedy podobné mafiánskému řízení. Ale každopádně způsob řízení českého fotbalu neodpovídá řízení fotbalu ve vyspělých zemích.
V čem je to mafiánství?
Stačí se podívat na řízení federací, jednotlivých klubů, řízení komisí. Všechno je centralizované na jednu dvě osoby, které to ovládají, které i dříve něco ovládaly. Fotbal řídí pánové Chvalovský a Vacek. Chvalovský dělal za komunistů ve vyšší funkci v Koospolu, Vacek řídil Pragosport (tato společnost monopolně vyřizovala odchody sportovců do ciziny - pozn. red.). Další lidé se pak na tyto dva muže jenom nabalují.
Na Západě musí například fotbalové federace komunikovat s asociací profesionálních klubů. Každý si musí hájit své zájmy, snažit se urvat to nejlepší a federace musí být jako administrativní orgán, který dohlíží, aby soutěž probíhala regulérně, a musí se dobře starat o mládež. U nás sedí ve svazových funkcích ti lidé, kteří řídí jednotlivé kluby. Pohlídají si, když potřebují vyhrát. Kluby jsou vlastně řízeny federací. To je absurdní.
Plyne to z toho, že v klubech jsou slabí činovníci?
Potrvá ještě dlouho, než se do vedení klubů dostanou lidé, kteří jsou nezávislí, kteří nebudou mít nic s Chvalovským nebo Vackem. Kdyby s nimi například v minulosti nedělali společné obchody, mohli by se jim postavit. Vezměte třeba Ivana Haška: při přestupech byl v kontaktu s Vackem, proto nemůže říci názor, který by Vacka nebo Chvalovského poškodil. Kdyby to udělal, mohli by zas oni použít proti němu informace o společných finančních transakcích a Hašek by si uškodil. Nebo Jozef Chovanec - to je to samé. Všichni jsou propleteni mezi sebou a drží pohromadě. To je největší problém českého fotbalu. A zase je to podobné jako v celé společnosti.
A v tom je rozdíl mezi Českem a cizinou?
Určitě. Třeba si vezměme úplatky - ty jsou a budou. U nás se povídá o rozhodčích i o hráčích a nikoho to moc nezajímá. Zahraniční svazy ale spolupracují se státními institucemi a čistí to. U nás tato propojenost s policií a s justicí chybí, fotbal žije ve skleníkovém prostředí. To nahrává lidem, aby si ve fotbale dělali, co chtějí.
Vyplývá to z nezájmu státu a justice?
Spíš z neuvědomění, co fotbal pro celou společnost znamená.
Nelepší se to postupně? Už zmizeli lidé jako Mach, Čekan...
Někteří z nich hráli tak trochu roli bílých koní, byli nastrčeni. Teď se samozřejmě společnost posunula jinam, tihle lidé už nemohou ve fotbale být. Ale jsou tam jiní. Zase se udrží dva tři roky, pak se vymění a tohle musí proběhnout několikrát, než se to pročistí a než se do čela dostanou ti praví.
Kdy se objeví?
Tak za deset patnáct let. Až se republika postaví ekonomicky na nohy a bude tady ještě víc zahraničních společností a bohatších lidí. A tito lidé a společnosti vstoupí do fotbalu.
K těmto postojům vás vychovalo působení v cizině?
Ano. To je jako s reakcí na kritiku. Já jsem také byl na některé kritické věci alergický. Ale pochopil jsem, že z kritiky člověk získá hodně věcí. Třeba ve Španělsku: novináři mě ztepali za špatný výkon, někdy i za dobrý. Kritika bolí, mrzí i naštve, ale člověk si musí umět zachovat odstup. Když vám zavolá novinář, který o vás napsal špatný článek, tak mu dáte další rozhovor. Víte, že po vás jde, ale když mu rozhovor nedáte, bude o vás psát ještě hůř. Nedáš rozhovor? Tak nedávej, nebude se o tobě psát, nebude o tebe zájem. Tady hráči vyhrožují, že nebudou dávat rozhovory. Ať je nedávají! Já bych je bojkotoval. Nepište o nich, nikdo o nich nebude nic vědět! A potom si to rozmyslí. Fotbal je pro ně velký kšeft. Tito hráči se jednu dvě hodiny denně proběhnou po hřišti a na zdejší úroveň za to berou velmi slušné peníze.
Jsou naši fotbalisté tak hloupí či namyšlení, že tohle nechápou?
To je věc médií. Když se do hráčů neobují, když po nich opravdu nepůjdou, když nebudou fotbal rozebírat, jak se má, když si fotbalista o sobě nepřečte i drsnější kritiku, nic ho nevyburcuje. Co byste napsali, kdyby tady Beckham udělal takový zákrok, za jaký byl vyloučen na mistrovství světa klubů v Jižní Americe? (David Beckham - fotbalista Manchesteru United tam v jednom zápase skočil oběma nohama surově na protihráče - pozn. red.) Tady by ho omlouvali. V Anglii napsali, že je to totální idiot a kretén a dali to klidně do titulků. Za takový zákrok si hráč jiná slova nezaslouží.
Nejsou fotbalisté přepláceni, v poměru s Evropou a s tím, co umějí?
Jsou přepláceni. Někteří. A hodně. Je to tím, že do fotbalu přišli po revoluci zbohatlíci, dávají peníze a myslí si, že fotbal najednou půjde jako v zahraničí. Jenže společnost na to nemá, peníze dojdou, protože nejsou vydělané, ale ukradené. Tady se fotbalové platy nárazově zvedly, teď je těžké vrátit se na úroveň, která by odpovídala společnosti.
Jak dobrý je český fotbal? Světová třída, evropská, průměrná?
Je tu moc dobré národní mužstvo, ale to je spíš zásluha zahraničních než domácích klubů. Ano, hráči tady sice vyrostli, ale nebýt zahraničních klubů, nebylo by národní mužstvo zdaleka tak dobré. Klubový fotbal má tragickou úroveň. Bafuňáři nevnímají, co je evropský fotbal. Myslí si, že když tady jsou druzí, nebo třetí, znamenají v Evropě totéž. Olomouc a Teplice prohrály zcela jasně, doma i venku s Mallorkou, to je průměrný klub ve španělské lize. Sparta je u nás jedničkou, ale v Evropě je odpadlíkem, o kterého není zájem. Ano, postoupila ze základní skupiny Ligy mistrů, ale když se dostala do společnosti velkých klubů Barcelony a Porta a měla dokázat svou sílu, byl to tragický rozdíl. Tady se někdo snaží vytvořit skleníkové prostředí tvrzením, že klubový fotbal je na dobré úrovni a že jde nahoru. Ale když doopravdy o něco jde, je vidět obrovský rozdíl mezi námi a skutečnou třídou. Jen u Slavie vidím nějakou perspektivu, že by mohla něčeho dosáhnout.
Takže český fotbal drží krajánci, hráči nejlepší třídy?
Máme takové hráče. Třeba Pavel Nedvěd. Čtyři roky si udržuje velmi dobrou formu v italské lize. Je to hráč strašně pracovitý, obrovsky silný v psychice a nesmírně odolný. Je kus umění prosadit se v Itálii - pod takovým tlakem, pod jakým je Lazio Řím, kde Nedvěd hraje. Je třeba rozdíl mezi Nedvědem a Patrikem Bergrem. Já Bergrovy kvality uznávám, fotbalově je možná ještě lepší než Nedvěd, ale jeho rozhodí každá maličkost, má nevyrovnané výkony. Jednou zahraje skvěle a pak o něm pět zápasů nevíte. Podle mě měl Nedvěd třikrát za sebou vyhrát titul Fotbalisty roku.
Nedvěd je asi typem, který jde jasně za svým cílem.
Nedvěd rychle pochopil, co obnáší profesionální fotbal. Že se musí rychle zabudovat do společnosti, aby ho měla ráda. Výborně se aklimatizoval v italské společnosti, pochopil styl italského života, a to je strašně důležité. To Poborský se vrátil po roce z Anglie a řekl, že ještě neumí anglicky. Takový hráč ale nemá šanci přežít! Když se nenaučí jejich jazyk, nebude respektovat jejich kulturu a zvyklosti, nemá šanci. Hráč přece nemůže přijít do Anglie nebo Španělska a říct, v Čechách to děláme takhle: jíme knedlíky a podobně. To je obrovský problém Rusů. Jsou ve Španělsku pět let a pořád neumějí jazyk. A radili by, co a jak dělat. Naopak Jugoslávci, ti se vesměs rychle naučí řeč a pochopí kulturu země. Proto je mají třeba ve Španělsku rádi.
Kde se v Nedvědovi vzaly ty schopnosti, jimiž se přibližuje světovým fotbalistům? To je individualitou každého hráče. Když se sem vrátí krajánek z ciziny, často si stěžuje, že se tam hráči nescházejí, že nezajdou po tréninku na kafíčko. Ale jaké kafíčko?! Copak se musejí jako sparťani scházet denně na dvě hodiny v Parkhotelu na kafíčko?! To vychází z toho, že tady jsou hráči zvyklí na lehký život, že za ně každý všechno zařídí a oni si mohou jen užívat. To je omyl, a Nedvědova odlišnost tkví v tom, že to pochopil. Já nevidím žádného jiného fotbalistu, který by se v cizině tak výrazně prosadil.
Dokáží se podobně výrazně uplatnit fotbalisté nové generace? Nepodlehnou tomu pohodlnému životu?
Nová generace bude určitě lepší. Mladí fotbalisté začínají chápat, že je zbytečné ukazovat se na diskotékách jako mnozí starší spoluhráči, a spíš se snaží, aby byli respektováni po všech stránkách jako osobnosti, a ne jako lidé, kteří umí jenom čutat do balonu.
Snaží se tedy vyhnout, jak říkáte, společnostem veksláků, lidí, kteří sice nemají velký charakter, ale mají zatím velké peníze?
Přesně tak. Když celý život prožijete jen ve fotbalové společnosti, budete názorově omezený. Ale strašně. Když to tak děláte a někdy se dostanete do společnosti jiných lidí, jste za idiota, protože se neumíte bavit o ničem jiném než o fotbale. A to je problém našich fotbalistů. Ve světě se hráči zapojují i do jiných kruhů, setkávají se s obchodníky, a tak dále. Tím pádem si rozšiřují slovník a obzory.
Proto jste nikdy neměl osobního manažera a přestupy si zařizoval sám?
Úplně to tak nebylo a také byla jiná doba. Tehdy manažeři ještě tolik ve zdejším fotbale nepůsobili. Dnes bez manažera nejde fungovat. Stejně jako v obchodě to bez prostředníka nejde, to se neudělá žádný kšeft.
Jsou manažeři českých hráčů jiní, než je fotbalové prostředí?
Manažer musí být samozřejmě jiný. Vydělává, musí hrát na sebe, být trochu intrikán, musí vytvářet různé mylné informace, manipulovat s nimi. Bez toho se nevydělají peníze. Mít krédo, že manažer musí být jedině poctivý, znamená být chudý manažer. Neznám manažera, který by byl čestný, poctivý a ještě bohatý. Na to musí mít člověk povahu. Samozřejmě i zde musejí být určité normy a ty je třeba respektovat.
A proč jste se, původem Slovák, usídlil v Čechách?
Vlastně nevím, jestli pocházím ze Slovenska, nebo ne. Můj otec se narodil v Jugoslávii, moje matka v Bulharsku a já ke Slovensku vůbec nic necítím. To říkám upřímně. Nebyl jsem tam, myslím, od roku 1992. Ze všeho nejsilněji tíhnu ke Španělsku, žiji tak půl na půl tam a tady. V té společnosti se nejvíc cítím doma. Myšlení východních zemí je strašné. Samozřejmě, grázlové jsou všude, ale způsob života a vnímání světa jsou ve Španělsku docela jiné než tady.
Čím se vlastně živíte?
A je povinnost říkat, čím se živím? Když řeknu, že se živím jehličím, tak to musí být každému jedno.
Kdyby se na vás obrátili ze Sparty, Slavie nebo jiného českého klubu a požádali vás o pomoc, třeba o nějaké informace o španělském klubu, vyhověl byste?
Kdyby to měl být Real Madrid nebo Barcelona, tak v žádném případě ne. To by odporovalo mým osobním vztahům. U jiných klubů žádný vztah nemám, takže by se o tom dalo diskutovat. Ale takhle se fotbal nedělá. Musí se vybudovat nějaký vzájemný vztah, aby tato situace nastala.
Chtěl byste být novinářem?
Bylo by to zajímavé, ale musel bych dělat pro opravdu nezávislý deník, který se nenechá ovlivnit výhružkami. Pro mě by byl problém, že novinářský slovník a styl je úplně něco jiného, než volně mluvit v televizi. A k tomu člověk potřebuje zkušenosti, studovat. Já bych byl jako novinář asi dobrý na sbírání zajímavých informací.
V čem se liší čeští novináři od španělských?
Určitě v nezávislosti, a to o hodně. A v projevu názorů. V cizině je různorodost názorů, velká konkurence a každý se snaží získat co nejlepší informace. A pak chce prodat informaci co nejlépe. V médiích je tam obrovská konkurence. Jedna strana je třeba nakloněná vedení klubu, druzí stojí na opačném břehu.
Dejme tomu, že do novin vstupujete a máte volné téma k článku. Co byste si o českém fotbale vybral?
To bych rozebral jednu osobu z vedení po druhé, jejich minulost, současnost, jejich charakterové vlastnosti, obchodní činnosti. Aby lidé věděli, kdo řídí český fotbal. To by bylo hodně zajímavé.
| Fotbalová kariéra Milana Luhového Dvakrát byl nejlepším ligovým střelcem v sezonách 1987/88 (24 gólů) a 1988/89 (25). Během působení ve španělském Sportingu Gijón se stal čtvrtým nejlepším kanonýrem španělské ligy. V historické tabulce domácích střelců je na třináctém místě se 137 góly, nikdo z aktivních hráčů dnešní generace nemá úspěšnější bilanci. S Duklou Praha postoupil v roce 1986 do semifinále Poháru vítězů pohárů, s reprezentací postoupil do čtvrtfinále mistrovství světa 1990. Týmy, ve kterých hrál Luhový: |
 Bývalý fotbalový reprezentant Milan Luhový |
