„Věřím, že na první ligu mám a že dokážu střílet góly i v ní,“ tvrdí sebevědomě. Což je pro fotbalové skláře dobře, neboť útočník bez sebevědomí je jako puška bez nábojů. „Ověřil jsem si to už loni v Hradci; po zranění jsem naskakoval jen na pár minut a stejně jsem dal čtyři branky.“
Kdy vás Teplice zlákaly?
Už před dovolenou jsem měl náznaky. Zájem Teplic mě potěšil, protože je beru jako tým, co se pohybuje pořád na vrchu ligy. Oproti Hradci je to významný krok v kariéře.
Skláři od vás očekávají a potřebují góly, jak berete tuhle výzvu?
Jsem ve stejné situaci jako před dvěma lety, když jsem posílil Hradec. Půlrok předtím se mi moc nevydařil kvůli zranění. Přišel jsem s velkým očekáváním, chtěli mě trenéři, a když jsem cítil podporu v zádech, bylo to snazší. Za první rok jsem nastřílel 17 gólů asi ve 22 zápasech. Snad to zopakuju i tady.
Zato teď na podzim jste se ve druhé lize trefil jen jednou. Proč?
Měl jsem v hlavě blok po zranění, nebylo vůbec snadné ho překonat. Dvojnásobná zlomenina nohy, prasklina zasahovala do kotníku, hrozilo, že bych mohl i skončit s fotbalem. Naštěstí se to dalo dohromady i bez operace, ale pak jsem to dostával dlouho z hlavy, snad až rok. Dařilo se Dvořákovi, já ještě v první lize naskakoval na poslední minuty. Ale dal jsem ty čtyři góly. Zrovna zápas v Teplicích se mi povedl asi nejvíc. Přišel ale sestup, ve druhé lize je jiný fotbal, spíš o bojovnosti. S Pardubicemi jsem hned dal gól, vypadalo to nadějně, jenže pak jsem se zaboha nemohl trefit. Potom došlo k nedorozumění s Hradcem a teď je vysvobození, že jsem v Teplicích.
V čem jste se neshodli?
Nechci se do těch debat pouštět, tohle je mezi mnou a Hradcem. Nepotřebuju, aby to věděla široká veřejnost. Prvních sedm zápasů jsem odehrál celých, pak něco proběhlo a už jsem nehrál nebo nastupoval na poslední půlhodinu. Ale nebudu nikomu sahat do svědomí, mohly to být i výkonnostní důvody.
Teď cítíte úlevu?
Ano. První liga je obrovská výzva a já věřím, že na ni mám, když se dostanu do pohody před zraněním. Teplice jsou pro mě nová adresa a super klub. A taky tady mám spoluhráče, kteří mi šance připraví.
Bude díky nim těch šancí víc?
Když přišla nabídka z Teplic, nebylo o čem přemýšlet. Cítím to podobně jako kdysi v Hradci, kde byla velice silná záloha a hned za sebou jsem měl Máru Kuliče. To on většinu mých gólů vymyslel. S takovým hráčem se spolupracuje parádně, máte za zápas dvě tři šance a z toho dva góly dáte. Když skončil, byl to jeden z důvodů, proč už to nebylo jako předtím. Kdy jsem viděl teplickou sestavu, napadlo mě spojení, že by to mohlo být jako s Kuličem. O to jednodušší pro mě, když to řeknu blbě. Jsou tady Nivaldo, Vachoušek, Fillo, mohlo by to fungovat.
Jak vnímáte konkurenci v útoku?
Přišel jsem na Stínadla hlavně s cílem, abych hrál všechny zápasy, abych odevzdal všechno pro klub, abych zúročoval, co kluci vytvoří. Potom není důvod, abych se v základní sestavě nezabydlel.
Jste rád i za ofenzivní styl, který razí trenér Vavruška?
Upřímně, pro mě bylo taky hodně důležité vidět vizi trenéra. Co jsem se na Teplice koukal, tak se mi jejich projev velice líbil. Ať už v zápase se Spartou, který ukázal, že mají velkou sílu, hlavně dopředu. Věřím, že můžeme hrát výborně proti každému a naše záloha připraví šance i proti těm nejlepším.
Trenér říká, že kabina je moc hodná, budete vy ten zlý?
Já spíš věřím, že přinesu hlavně sílu, v to doufám. A že se tým zvedne, že se od začátku bude pohybovat v jiných patrech, než jsme teď.
Teplice jsou dvanácté a přiznávají, že hrají o udržení první ligy.
Já si ale nemyslím, že jsme v situaci, kdy budeme hrát o záchranu. Jen dva body nám chybějí na osmý tým, takže věřím, že se hned ze začátku chytneme a budeme bojovat o pohárové příčky. To je pohled asi všech kluků v naší kabině. Já osobně do toho dám všechno. Na dovolené jsem všechno hodil za hlavu a teď mi začíná nová životní etapa.
