Vaclík je prvním brankářem nejlepšího švýcarského klubu poslední doby. Sedm let nikdo jiný místním šampionem nebyl.
V létě 2014 jako český mistr se Spartou nahradil v Basileji švýcarskou reprezentační jedničku Yanna Sommera, jenž odešel do Mönchengladbachu.
Anglie a Německo, to by se zamlouvalo i Vaclíkovi. Přece jen, švýcarská liga není prestižní soutěží.
„Ale pro mě je prioritou hrát o titul a být v pohárech. A to musíte přestoupit do těch nejlepších klubů. Jít do Anglie nebo do Německa a hrát o záchranu? No nevím, záleželo by na nabídce. Musela by být hodně dobrá, abych odešel,“ poznamenal sedmadvacetiletý brankář.
„A čekat, že si mě vytáhne někdo z velkých klubů?“ přemítal. „To bych musel udělat nejdřív mezikrok, jít do Anglie do průměru, ale na to už nejspíš nemám věk.“
Basilej, kde má kontrakt ještě na tři roky, si nemůže vynachválit. „Fantastický klub, úžasná země pro mě i pro rodinu. Spoluhráč Walter Samuel, který hrával v Římě, v Realu Madrid a v Interu, říkal, že je složité najít tak dobře vedený klub jako je Basilej.“
A navíc, od září čeká tým skupinová fáze Ligy mistrů, kam Basilej postoupila přímo. Loni v létě musela do kvalifikace a selhala proti Maccabi Tel Aviv. „Aspoň že jsme si to vynahradili v Evropské lize,“ připomněl postup do osmifinále. Na Sevillu, pozdějšího vítěze, už však Vaclíkův tým nestačil.
Hierarchie je v reprezentaci daná, říká Vaclík
Na Ligu mistrů však momentálně nemyslí, s národním mužstvem se v rakouském Kranzachu chystá na mistrovství Evropy ve Francii.
Připravuje se, jako kdyby měl nastoupit v základní sestavě, i když dobře ví, že v bráně nebude. „Hierarchie je tady jasně daná, jedničkou je Petr Čech a my s Tomášem Koubkem mu jsme k ruce, vytváříme servis jemu i ostatním spoluhráčům.“
Ale to neznamená, že má klid. „Musím být nachystaný, kdyby se něco stalo. Trénuju tak, jako bych měl chytat. Pro mě se nic nemění,“ zdůraznil.
Čeká ho první šampionát. I když se do národního mužstva dostal už před minulým Eurem, do Polska jako Čechovi náhradníci cestovali Jaroslav Drobný s Janem Laštůvkou.
„Jsem zvědavý, jak to tam bude vypadat, a moc se těším. Nezáleží na tom, v jaké roli jedu.“
Jen jednou v samostatné české historii se stalo, že se na vrcholném turnaji do hry dostala dvojka. Na Euru 2004 v Portugalsku ve třetím utkání ve skupině proti Německu chytal Jaromír Blažek; trenér Brückner dal šanci i ostatním náhradníkům, protože Češi měli už po dvou duelech jistý postup.
Pokud by po dvou zápasech bylo jasno i v červnu ve Francii, Vaclík by si nejspíš zachytal. „Myslím si, že trenér Vrba by nás náhradníky tam dal, on se toho nebojí,“ podotkl Vaclík. „Zase by na mě vyšlo Turecko, proti kterému jsem chytal už v kvalifikaci. Ale i tak by to bylo příjemné.“
Dostane Vaclík šanci aspoň před turnajem? Česko odehraje ještě přípravná utkání ve středu s Ruskem v Innsbrucku a v neděli v Praze s Koreou. Kouč však naznačil, že už hru i sestavu chce směřovat k Euru.
„Zatím jsme nemluvili o tom, jak si to trenéři představují.“
Leccos se však v národním týmu může změnit od léta, dlouholetá jednička Čech zvažuje, že po mistrovství Evropy reprezentační kariéru ukončí. Po patnácti letech. „To rozhodnutí je v tuto chvíli ještě daleko,“ uzavřel Vaclík.
