„Byl to reflex. Kdyby to trefil o pár centimetrů dál, tak mě propálil,“ bránil se Václavík chvále.
Teplota na nule, tváře všem ošlehával ledový vítr. Takové počasí zvláště gólmani nesnášejí, o přestávce si dopřejí teplého čaje. „Jo, čaj jsem si dal, ale ledový. Já teplý nesnáším,“ překvapil Václavík.
Druhou půli už trpěl, zima se naplno zakousla do jeho těla. Přesto působil dál sebejistě, byť je ve Slavii gólmanskou dvojkou.
Teď se může leccos změnit. Radek Černý má dlahu na prstech, je zraněný. Václavík chytal počtvrté za sebou a opět skvěle. „Bojuju o jedničku a chci Radka přeskočit,“ připustil Václavík, který ve Slavii na svou šanci čeká od roku 1997. „Někdy mě napadlo, že to byly promarněné roky, ale projezdil jsem se Slavií Evropu, tak si nestěžuju.“