Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Od slávy k beznaději. A zase zpět? Pilař sní, že stihne Euro

Václav Pilař v utkání s Lotyšskem | foto:  Michal Šula, MAFRA

14 2015
Byl trochu zklamaný, že nehraje od začátku, cítil se výborně. Krajní záložník Václav Pilař musel čekat 65 minut, než dostal šanci. Pak naskočil za sparťana Krejčího, v posledních vteřinách šťastně sestřelil Nizozemsko (2:1) a poslal Česko vstříc mistrovství Evropy. „Dodnes mám husí kůži, když ten gól vidím,“ říká plzeňský fotbalový rychlík.

No, rychlík tehdy, dneska spíš šnek. Chodí o berlích. V létě mu nateklo koleno, následovala operace a klid na půl roku. Osudový Pilařův gól, který českou reprezentaci loni v září nakopl, zahalil osobní smutek.

Co ve vás převládá, když sledujete, jak reprezentace znovu nastupuje proti Nizozemsku?
Pokaždé to se mnou cuká, ale už je líp. Když jsem byl v nemocnici, neměl jsem náladu vůbec na nic. Připadal jsem si zničený. Tolik jsem toho obětoval, abych se po první operaci kolena vrátil zpátky. A když konečně zase hraju za nároďák, přijde další rána. Ale bojuju, nic nevzdávám.

Nebýt vás, třeba by se žádný předčasný postup na Euro nekonal. Vnímáte to tak?
Vůbec ne. Uhráli jsme to jako tým. Nezáleží, kdo dá gól v prvním nebo posledním zápase. Proti Holanďanům byla stejně důležitá, ne-li důležitější, první trefa. Bořek Dočkal je načal. Možná tímhle gólem zahájil celý holandský pád.

A vy jste ho dokonal.
Měl jsem kliku, nic víc.

Nepřipadáte si jako zapomenutý hrdina?
Pár minut jsem v kvalifikaci odehrál, dva góly vstřelil, ale jiní kluci mají na úspěchu větší podíl. Jsem šťastný, že jsme postoupili do Francie, a zároveň trochu smutný, že teď musím být jen fanoušek.

Je šance, že Euro stihnete?
I kvůli tomu makám jako blázen. Chci být co nejrychleji zpátky. Od pondělí do pátku mám celé dopoledne rehabilitaci, odpoledne plavání, přes víkend posiluju svaly u specialistky, která mě na klinice v Augsburgu dávala dohromady po první operaci. Je to otrava, někdy i beznaděj, ale myšlenka, že zase hraju, mě žene dopředu. Neumím si představit život bez fotbalu.

I to hrozilo?
Když jsem v létě předčasně odjel z plzeňského soustředění, nečekal jsem nic hrozného. Koleno sice opuchlo, ale kdybych zatnul zuby, asi bych mohl trénovat. Jenže po magnetické rezonanci přišel doktor Boenisch a povídá: Je to špatné, zásek v chrupavce! Já si připouštěl nanejvýš bezbolestnou artroskopii, jenže najednou mi doktoři brali štěp z pánve, aby v chrupavce vyplnili díru. Byl jsem hotovej.

Co vás drželo nad vodou?
Manželka a malý Kubík, kterému je rok a půl. Jeho úsměv mě nabíjí pořád. Je ve věku, kdy začíná utíkat, a já ho teď těžko naháním. Musím ho secvaknout do berlí, teprve pak má smůlu.

Je z vás cítit, že začalo být líp.
Všechno rozhoduje hlava. Když je člověk pozitivně nastavený, všechno se zvládá snáz. Snažím se. I díky první zkušenosti, kterou jsem protrpěl, nejsem líný.

Návrat plánujete kdy?
Zatím můžu došlapovat jen na čtyřicet kilo, do tří týdnů to bude na sedmdesát, což je moje váha, a pak odhodím berle. Kdyby šlo všechno ideálně, stihnu zimní přípravu. Věřím, že všechno doženu a dostanu se tam, kam chci.

Na Euro 2016?
Moc bych si to přál. Taky jsme o tom s Tomášem Rosickým často mluvili.

I jeho operovali v Augsburgu, že?
Byl tam se mnou a měli jsme podobné pocity. Zničehonic průšvih. Kdybych si s Rosou zahrál na Euru, byla by to paráda.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze