„Vím, že nějaká jednání probíhají, ale pořád je to v rovině klubů. Na tom, co bych si přál já, teď vlastně až tolik nezáleží. To až ve chvíli, kdy se dohodnou kluby,“ říkal Kadlec, když v pondělí ráno vyjel lanovkou do horní části smíchovského NH Hotelu, kde měli fotbaloví reprezentanti sraz před zápasy s Arménií a Severním Irskem.
Dobře, tak hypoteticky. Když se kluby dohodnou, měl byste zájem o návrat?
Neříkám ano ani ne. Určitě bych se nad tou variantou zamyslel, je to lákavé. Cítím, že by to mohl být ten správný moment. Ale zase to není tak, že bych chtěl za každou cenu odejít, že bych utíkal. Chci pravidelně nastupovat, v Midtjyllandu hraju každý zápas, takže by byla hloupost vyvíjet na klub nějaký nátlak.
Jaký je vůbec život v Midtjyllandu? Jste tam z osobního pohledu spokojený?
Jsem hrozně rád, že tam mám Filipa Nováka, že tam nejsem sám. Ale člověk je zvyklý na něco jiného. Vyrůstal jsem v Praze, tři roky jsem byl ve Frankfurtu, to jsou velká města. Pak přijedete do města, kde bydlí čtyřicet tisíc obyvatel... Vyžití tam není takové. Jsem spíš doma, což je zase dobré v tom, že se můžu věnovat jen fotbalu a na nic jiného nemyslet. Ale zábavy tam moc není.
Trochu nuda?
Občas jo. Ale teď jsme stejně hráli hodně zápasů, máme jich už asi šestnáct. Takže nebyl čas ani chuť jít někam na kávu nebo podobně. To bylo v pohodě, zato teď bude asi času víc.
Berete to tak, že Sparta by byla v tuhle chvíli krokem vpřed?
Když se nad tím zamyslím, asi jo. Ale určitě to neznamená, že kdybych zůstal v Dánsku, bylo by to špatné. Obě varianty jsou docela v pohodě.
Jsou ve hře i jiné možnosti než pokračování v Midtjyllandu a Sparta?
Určitě ne. Nebo aspoň já o ničem dalším nevím.
Pro Midtjylland jste důležitý. Cítíte, že hodně stojí o to, abyste zůstal?
Stojí. Ale abych řekl pravdu, já se o to opravdu moc nestarám. Nechávám to na panu Paskovi, ten o tom ví všechno. Já jen čekám, až mi řekne: Teď záleží na tobě.
Snažíte se držet od jednání stranou, abyste měl vnitřní klid?
Dřív, když jsem byl ve Spartě, slyšel jsem vždycky: Byli tu tihle, taky tihle... Člověk nad tím pak přemýšlí a když to nevyjde, je akorát zklamaný. Beru to tak, že dokud není mezi kluby jasno, nemá cenu o tom přemýšlet.
Nejistotu ohledně angažmá nezažíváte poprvé. Jak to snášíte?
Zase tolik jsem toho neprošel. Když se podívám třeba na Matěje Vydru, myslím, že to ještě mám docela dobrý (úsměv). Samozřejmě, že když jsem v lednu do Midtjyllandu přicházel, říkal jsem si, že bych mohl vydržet déle. A nikdo neříká, že nevydržím... Ale ve fotbale člověk nikdy neví. Možná jsem mohl déle zůstat ve Frankfurtu, ale to jsou všechno kdyby.
Teď je tématem znovu Sparta. Trenér Ščasný už s vámi mluvil? Naznačil, že by měl zájem?
Asi by chtěl, nebránil by se tomu.
Říkal vám, na který post by s vámi počítal?
To ne. Ne že by mi to bylo jedno, kde nastoupím, ale... No, vlastně mi to je jedno (úsměv).
V Dánsku se vám teď daří, ale také posty dost střídáte, že?
Cítím se dobře, i když pořád je to tak, že jeden zápas hraju tam, druhý zase jinde, nemám ustálenou pozici. To je trošku škoda, je jiné hrát v útoku nebo na kraji zálohy. Ale důležité je, že od prvního předkola Evropské ligy jsem odehrál vlastně všechno.
Týmu se ale tolik nedaří. Jaká je v klubu nálada?
Nevyhráli jsme asi šest zápasů v řadě, jako tým nehrajeme moc dobře. Nálada není zrovna optimální, zvlášť, když jsme s Osmanlisporem vypadli z Evropské ligy. To je zklamání. Já rád hraju tři zápasy týdně, mám to radši než tréninky. Je to škoda, ale musím uznat, že Turci byli v obou zápasech lepší.
FRANKFURT, SPARTA, MIDTJYLLAND... A SPARTA? Václav Kadlec se možná vrátí do české ligy.
Náladu vám může vylepšit reprezentace, kam se vracíte po více než roce. S jakými pocity?
Je to příjemné. Od chvíle, co jsem tu byl naposledy, už utekla pěkná doba. Snad nebude další sraz zase až za rok.
Tušil jste, že s novým trenérem bude šance na nominaci větší?
Od začátku sezony hraju, některé zápasy se mi povedly, tak jsem doufal, že ta možnost tu je. S nástupem nového trenéra se šance asi ještě zvýšila.
Trenér Jarolím prozradil, že by rád hrál na dva útočníky, i když jeden by měl být podhrotový. To se také dobře poslouchá, že?
Jo, když jsem si to přečetl, byl jsem rád. Zvlášť, když se pořád považuju za takovou tu „desítku“. Prostor tam teď je.
Už s vámi trenér mluvil?
O nominaci jsem se dozvěděl z e-mailu, ale trenér za námi s Filipem Novákem byl, když jsme asi před třemi týdny hráli v Kodani. Neříkal, že určitě na sraz pojedeme, ale že nějakou šanci máme.
Těší vás, že se za vámi rozjel, aby vám naznačil, na čem jste?
Potěšilo mě to. Za poslední rok a něco jsem od nikoho ze svazu neměl žádný telefonát, takže mě potěšilo, že se nový trenér zajímá.
Štvalo vás, když vás v poslední době pozvánky míjely?
Pak už jsem si na to nějak zvykl. I když jsem na jaře v Dánsku hrál, tak se nic nedělo. Podobné to měl i Filip Novák... Asi jsme nebyli potřeba.
Teď jste zpátky. Jaký máte před sebou fotbalový cíl? Dostat se třeba do Anglie, zpátky do bundesligy?
Tuhle otázku jsem dostal od pana Luhového, když jsem se vracel do Sparty na hostování. Když jsem mu řekl, že se soustředím na přítomnost, tak to bylo špatně, dostal jsem za to céres. Samozřejmě cíle mám, ale nechtěl jsem v té době mít nějaká velkohubá prohlášení, aby se to zase neotočilo a neříkalo se, že jsem namachrovaný. Ano, chtěl bych si někdy zahrát jednu z těch nejlepších lig, víme, které to jsou. Ale taky vím, že je tam v tuhle chvíli docela daleká cesta. Záleží jen na mně. Nějaký potenciál snad pořád mám, takže když budu zdravý a budu tomu dávat všechno, šance je velká.
