Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V Praze se fandilo jako v Bruggách

16 2000
P r a h a - Byl konec, národní tým prohrál s Francií 1:2 a zhruba deset tisíc fotbalových fanoušků na Staroměstkém náměstí v Praze hledělo jako do zrcadla na protažené obličeje svých kolegů na obřích obrazovkách, které přenášely ze stadionu v Bruggách marný boj fotbalových repezentantů o první vítězství na evropském šampionátu s Francií. Pomyslné srdce Prahy, které v poslední době zažilo mnoho slavných sportovních triumfů, se tentokrát nedočkalo.

Atmosféra však byla fotbalová. Úvod obstaraly písně Leony Machálkové a dabléra Karla Gotta - Kamila Emanuela, mezi nimiž statečný spíkr burcoval optimismus. Náměstí se plnilo madíky v dresech s vlajkami, chlapíky v sakách s výrazy bankovních úředníků i všudypřítomnými bezdomovci, radujícícmi se z toho, že se "u nich doma" sešla tak početná společnost.

Točilo se pivo, ohřívaly klobásy, skandovalo se a zápas začal. Šlo to skvěle, míč české hráče poslouchal a náměstím znělo: "Češi do toho..." Pak přišla sedmá minuta nešťastný Gabrielův kiks a Francie vedla 1:0. "Gábo, sakra..." hlesl mladík v národním dresu zklamaně, ale za chvíli už skandoval společně dalšími "Čééchy do toho, Čééchy do toho."

"Pivo mám, ale nemůžu točit, jsou tu z magistrátu a zakázali nám to," oznamovala žena ve stánku žíznivcům, z nichž někteří už byli výborně vybaveni na absolvování i hodně těžkého slalomu. Ti nejžíznivější si však došli kus dál pro plechovkové pivo.

"Poporsky very good..." konstatoval americkou angličtinou muž v hloučku turistů, který také přilákal fotbal k pobytu na náměstí, zatímco početná parta Japonců proběhla kolem nevšímavě s nastraženými fotoaparáty a kamerami hnána průvodcem za krásami stověžaté matičky.

A pak to přišlo, faul na Pavla Nedvěda před francouzským pokutovým územím. Postižený dolétl téměř na desítku a rozhodčí po konzultaci s pomezním odpískal penaltu. I sedící příznivci v tu chvíli vstali a i když opakovaný záběr ukázal, že Nedvěd byl faulovaný mimo "vápno" málokoho to mrzelo. "Proti Holanďanům nás rozhodčí podtrhl, teď na to doplatili Francouzi - to je fotbal," vysvětloval vzrušeně upravený muž v saku. Poborský se rozeběhl - 1:1. "Góóól," letěla náměstím vlna nadšení. Muž v s vizáží a oblečením bankéře se v témže okamžiku octl v obětí s neznámým mladíkem zabaleným v národní vlajce. "Viděls to, ten Poborák to tam šoupnul skoro jako Tonda Panenka," křičel vzrušeně v objetí nového kamaráda.

Pak ale přišel druhý poločas a dav zavyl jako raněné zvíře po neproměněné šanci Nedvěda a pak těžce vydechl po druhém gólu Francie. Přesto se fandilo dál, i když v hlasech přítomných bylo slyšet stále zřetelněji strach z porážky. "Břevno zas...," ulevil si společensky unavený bezdomovec po nadějné hlavičce Kolera a pěstí udeřil do stánku s párky, čímž vyhnal ven prodavačku, která jej proklála ničivým pohledem a viník hned dělal, že tu čeká na vlak.

Skóre se už nezměnilo. "No, jo, co se dá dělat... jdem se spařit," nabádal mladík v dresu partičku kolem sebe. Vedle strnuli zaražení milenci v nehybném, objímajícím se sousoší, zatímco ušmudlaný chasník ztěžka sbíral batoh z dlažby, na níž za pár minut zbyly už jen prázdné plechovky od piva, plastikové láhve od dobré vody, noviny a dohromady slušný nepořádek. Dav se trousil do okolních hospod dořešit vzniklou situaci ve skupině a někteří se pak vrátili sledovat zápas Dánů s Nizozemci, který nám ještě mohl vrátit naději na přežití.    

K nezbytné výbavě fanoušků patří národní zástava, na Staroměstském náměstí se jich třepotal celý roj

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze