Když v listopadu 2001 odcházel do Slavie, měl před sebou zářivou budoucnost. V sešívaném dresu strávil pět úžasných sezon, které mu vynesly až start v reprezentaci.
Poté přestoupil do Salcburku, kde se mu zpočátku dařilo, ale v posledních měsících jen paběrkoval. A ani pod koučem Komňackým v Jablonci se nedočkal větší porce času na trávníku. Tu si slibuje po svém příchodu na hostování do milovaného Hradce Králové.
Včera s mužstvem poprvé trénoval, poté si otřel z obličeje kapky deště, nahodil svůj typický úsměv a jen hrdě pronesl: "Doma je doma."
Váš přesun do Hradce se ale hodně protahoval...
Rodilo se to poslední dva týdny. Jsem nakonec rád, že dopadlo alespoň hostování a můžu být zase v Hradci.
Ale vy byste upřednostnil spíše přestup, že?
Původně to tak bylo, ale teď jsem rád, že můžu pomoci i k záchraně první ligy.
Klub o vás usiloval už v létě, ale tenkrát jste se vydal za poháry. Nepovažujete to za špatný krok?
Jen kdybych to věděl dřív. (úsměv) Od doby, co jsem odešel do Slavie, jsem hrával každý rok evropské poháry a to je obrovské zpestření ligy. Také proto jsem zvolil Jablonec. Jenže to dopadlo, jak to dopadlo.
S jakým očekáváním jste do Jablonce odcházel? Volal mi pan Pelta, že o mě mají velký zájem. Přimělo mě to, abych tam šel. Jablonec hrál vloni o titul a já čekal, že bych se tam mohl chytit. To se bohužel nestalo.
Co u vás po angažmá v Jablonci převažuje: frustrace, nebo křivda?
Ukřivděný určitě nejsem. Frustrovaný ano. Bylo to vůbec poprvé v kariéře, co se mi stalo, že bych nenastupoval. Hlavní je, že jsem teď tady.
U Nisy jste si do balonu mockrát nekopl, naposledy na Spartě.
V Teplicích jsem nastoupil na osmdesát minut, odehrál jsem zápas docela solidně a od té doby jsem hrál čím dál méně minut. (úsměv) Netuším proč.
Mluvil jste s trenérem Komňackým o tom, proč vás nestaví?
S trenérem jsme se bavili jednou od mého přestupu. Ale u spoluhráčů to nebylo jiné, s nimi také příliš nemluvil. V podstatě jsem se dozvěděl, že nebudu hrát, až při oznamování sestavy.
Jak jste se v těch chvílích cítil?
Začal jsem to tušit po přípravě. Poslední tři zápasy totiž zkoušel jiné hráče a ani jednou jsem nenastoupil. Věděl jsem, že to nebude moc růžové.
Teď jste ale zase v Hradci, kde by to mělo být jiné.
Všude dobře, doma nejlíp (úsměv). V Hradci jsem strávil krasných třináct let, takže mnou prochází nostalgie.
Jaké máte vzpomínky, když se rozhlédnete po stadionu?
Krásné. Moc se tu nezměnilo. Paní Svobodová je tu pořád. Kromě toho znám spoustu lidí, co působí v hradeckém fotbalu. A s kamarády jsem mluvil už v úterý. Takže ohlasy na můj příchod byly.
Věříte, že si tu polepšíte i po herní stránce?
Jsem rád a věřím, že zdejší angažmá bude vydařenější než v Jablonci. V Hradci panuje fotbalová euforie, chodí spousta lidí. Doufám, že si to také užiju.
Ty nejlepší týmy už tu ale hrály.
Snad lidi přijdou i na další.
Trenér Kotal vás zkoušel jako podhrotového hráče, sedí vám to?
Už za trénera Uličného jsem hrával na hrotu a teď by to mělo být něco podobného. Vím, co tu ode mě trenér očekává, a budu se snažit to plnit.
Karel PitákNarozen: 28. ledna 1980 |
Uvidíme, co s ním udělala herní pauza, míní kouč
|
