V Sigmě před rokem odepsaný hráč si o víkendu navlékl na rukáv kapitánskou pásku. A pracovitě proniká mezi elitu štítových záložníků v Gambrinus lize. Pohrdání jeho kvalitami mizí jako ranní mlha nad historickou Olomoucí. Zůstává respekt.
Očima Vlastimila Paličky- trenér Vítkovic, který Marka Kaščáka vedl v Olomouci i v Trenčíně "Mara Kaščák je kvalitní fotbalista, pro mužstvo strašně cenný, protože je pracovitý. Práce těchto hráčů není moc vidět, ale trenéři ji dokážou ocenit. Určit ho kapitánem byla správná volba. Kaščák je člověk, který dělá pro fotbal maximum a když by si měli ostatní brát příklad z kapitána, on jen ten pravý. Diváci nebo novináři často přínos těchto hráčů pro mužstvo nedokážou ocenit. Oni ocení, kdo nacentruje, kdo dá gól, ale černou práci musí někdo odvádět. Navíc pozitivem Kaščáka jsou charakterové vlastnosti – vůle, morálka atd. On ví, že zlepšit musí přihrávku. Je třeba procento pokažených balonů snížit na minimum. To je jeho jediná slabina. I když slabina je příliš silné slovo, protože procento zkažených míčů už hodně snížil. Troufám si říct, že kdybychom ho porovnali s kterýmkoliv jiným olomouckým hráčem, tak budou na stejné úrovni. Akorát u něj je zažité, že je to jeho slabší stránka, tak si toho každý všimne. Ale když si sednete k videu a děláte si čárky, tak zjistíte, že jich má stejně jak Melinho. Samozřejmě je pak důležité posoudit, kolik z nich je kolmých a kolik alibistických. Na Kaščákovi se mi líbí, že když něco pokazí, znovu se nabídne, znovu chce hrát. On je hráč, který nikdy neskládá zbraně. Určitě patří na svém postu ke špičce ligy. Konečně na to kromě trenérů někdo přišel. Já jsem to takhle viděl už před třemi roky. V Trenčíně mi hodně pomohl. Nedám na něj dopustit. Kdyby možnost v Trenčíně nedostal, možná by se na něj úplně zapomnělo. Pomohl Trenčínu, a tím pádem i mně." |
"Jsem Olomoučák"
Vztah pracovitého záložníka k baroknímu městu je hlubší, než lze vyčíst. Neuhranuly jej památky, ale lidé. "Památky v tom vážně nejsou. Všechny kamarády mám tady," vysvětluje Kaščák. "Připadám si jako Olomoučák. Moc se mi tady líbí. Odkud pocházím, by život nebyl ideální," říká i přesto, že v Bardejově má rodinu.
"Je to krásné město, ale není tam v podstatě co dělat. V Olomouci je všechno na vyšší úrovni. I našim jsem říkal, že tady chci zůstat," zaníceně vypráví a zároveň myslí na své rodiče. "Vidím je jednou za půl roku, jinak si voláme. Už si zvykli a vzali to." A přitom vše mohlo být jinak.
Když opustil klub z předměstí, aby se upsal Sigmě, zdálo se, že v nejvyšší soutěži jméno nezíská. Do týmu si ho vybral odstoupivší trenér Petr Uličný i kvůli konzultaci se svým nástupcem Vlastimilem Paličkou. Za éry cara Petržely se z Hané pakoval.
"Když slavný trenér Petržela vyřadil Kaščáka z kádru Sigmy, hned jsem věděl, že je to chyba. Vzal jsem si jej do Trenčína, kde mi hrál velice dobře. Jsem rád, že se mu daří a že dnes dělá dokonce kapitána. Patří k nejlepším hráčům. Těší mě, že jsem měl pravdu," přiznává Palička – Kaščákův anděl strážný.
"Na pana Paličku nemůžu říct půl špatného slova, protože mě moc podržel ať už v Sigmě, nebo pak když si mě vzal do Trenčína. Od té doby pravidelně dva roky hraji," děkuje Kaščák nadálku současnému kouči Vítkovic. Hostování v Trenčíně defenzivnímu středopolaři prospělo jako pobyt v lázních. Navzdory tomu, že Duklu tahal ze sestupových vod.
"Hodně mi to pomohlo. Hrála se tam baráž, každý zápas o šest bodů. Pak jsem se vracel s tím, že buď se tady chytím, nebo půjdu. Nakonec jsem tady zůstal. První kolo jsem nejel ani na lavku. Potom se zranil Filip Rýdel a změnilo se to. Je to o štěstí a jak šanci chytnete," uvědomuje si po jednom z dopoledních tréninků Sigmy.
Umlčel kritiku i diváky
Kaščák nebojoval jen o důvěru trenérů. Musel se popasovat s náročným olomouckým publikem, které ho nešetřilo v hledišti Androva stadionu ani na diskuzních fórech. "Nikdy jsem nebyl zvyklý na pět tisíc lidí. Hrával jsem v Holici, kde přišlo pět set. Musel jsem se rozkoukat. S diváky je to ošemetné. Každý má právo kritizovat, jenže když tým bojuje, neměli by nám nádavát. Ale těší mě, že mě začali brát," nezapírá.
Jak by také ne. Kdo nepotřebuje vodícího psa, vidí Kaščákův přínos pro mužstvo. "Je nepostradatelný," prohlásil současný trenér Sigmy Zdeněk Psotka ještě mnohem dřív, než ze svého pilíře udělal kapitána. "Nemáme výraznou osobnost, která by vyčnívala. Maru Kaščáka musím pochválit. Byl hlavním iniciátorem mezi hráči na téma, jak dál pracovat. Rozhodl jsem pro Marka," objasňoval Psotka svůj tah před zápasem v Brně. Ten Olomouc s novým vůdcem vyhrála 2:1.
"Je to pocta," culil se muž, který kapitánoval naposledy starším žákům v Bardejově. Kaščák nepatří mezi ty cizince v týmu, kteří uťáple sedí v rohu šatny. Naopak. "Srandičky budu dělat pořád. Pásku mám jen v neděli na zápase. V kabině se toho moc nemění," usmívá se s tím, že nová role jeho výkon ani společenskou povahu neovlivní.
"Můžu víc komunikovat s rozhodčím, což jsem sice dělal vždycky, ale teď s páskou si toho můžu víc dovolit." A co si "dovolí", když se zasní? "Sny mám, ale beru to postupně. Největší sen je být v reprezentaci na velkém turnaji. To je úplně nejvíc. Jinak chci pravidelně hrát a získat třeba zahraniční angažmá."
Marek Kaščák se propracoval mezi nejlepší hráče na svém postě v lize. "Patří do špičky," souhlasí Palička. "Nemyslím, že jsem v české lize top štítový záložník. Je to na posouzení vás novinářů a lidí kolem," oponuje.
Pohled Marka Kaščáka pochází – za A: ze skromnosti. Za B: z doby, kdy o jeho kvalitách leckdo pochyboval. I on sám...
