Huňa žižkovskou scénu opustil už ve 12. minutě, Kocián zase při utkání domácí Olomouce s Ostravou už nevyběhl do druhého poločasu.
Huňu skolil soupeřův loket
Příbramský kanonýr inkasoval ve vzdušném souboji hned v úvodu zápasu úder do oblasti mezi levým spánkem a obočím.
"Pochopitelně jsem se skácel a jak jsem si na bolavé místo sáhnul, nahmatal jsem těsně nad pravým obočím bouli velkou jak pingpongový míček," líčí Huňa.
"Kluci říkali, že to byl něčí loket, faul na mě pískaný byl. Za lajnu jsem odešel po svých a říkám našemu doktorovi, ať mi to řízne, aby ta boule, která se udělala od prasklé cévky, splaskla. Ale on, že to takhle rychle nejde."
Po prvním ošetření chtěl Huňa v zápase pokračovat a na hřiště se ještě na chvíli vrátil.
"Ale začala se mi motat hlava, viděl jsem dvojitě. Prý slabý otřes mozku, říkali pak. Ale hlavně se mi pod tím otokem začalo zavírat oko. Tak jsem si asi po třech minutách musel říct o střídání, šel jsem se vysprchovat, ránu mi zaledovali a teprve pak mi doktor Horák ten otok říznul. Domů do Příbrami jsem jel po zápase autobusem společně s ostatními a to mi bylo docela dost špatně."
S deseti góly druhý nejlepší střelec podzimu strávil noc doma. V pondělí mají příbramští hráči volno, takže zatím nic nezmešká.
"Už je mi podstatně líp, ale bohužel, to levé oko skoro neotevřu. Ale to je prý u takového zranění normální průběh. Takže zatím na něj vidím jen takovou škvírkou. Jestli ho ale v úterý otevřu už víc, rád bych trénoval. Ale samozřejmě, že se o tom s naším doktorem nejdřív poradím," říká devětadvacetiletý Huňa.
Kocián se nevinně srazil s Ličkou
Není vyloučené, že na kolapsu rozhodčího Kociána se podepsal kontakt s druhou osobou.
"Ke konci první půle jsem se srazil s ostravským Máriem Ličkou, pak přišlo několik sprintů, protože to byl fotbal nahoru dolů, a já začal cítit, že něco není v pořádku," přibližuje sudí svou indispozici. "O přestávce se mi pak v kabině motala hlava, cítil jsem zrychlený tep a později mi v nemocnici změřili i zvýšenou teplotu."
Proto Kocián požádal čtvrtého rozhodčího Jiřího Adama, aby za něj píšťalku převzal. A olomoucký klub Kociánovi zařídil převoz do místní nemocnice.
"Tak zjistili začínající virózu, prý se na tom podepsala velká zátěž organismu v tom pětistupňovém mrazu. Udělali mi rozbor krve, který ukázal nedostatek hořčíku a zvýšený počet bílých krvinek. Takže jsem byl na kapačce, která dodávala ten hořčík."
Kocián nechtěl zdržovat kolegy, kteří zápas odřídili, a měli ho hodit zpátky do Brna, kde se pro něj před zápasem stavovali. "Zavolal jsem jim, ať na mě nečekají a jedou domů," říká Kocián.
"A protože můj případ byl obrovsky medializovaný, nechtěli v nemocnici nic podcenit. Tak jsem absolvoval EKG a sonografické vyšetření srdce. Pak mi řekli, že jsem sice atlet, ale že se to prostě stává. O půlnoci, ve tři ráno a v šest mi dělali další krevní rozbory, k tomu ty kapačky. A nakonec si pro mě přijela novomanželka Lenka," dodává Kocián, který se ženil letos v červnu.
"To víte, že v neděli byla žena pořádně vyděšená. Sledovala ten olomoucký zápas on-line na internetu a najednou, že rozhodčí Kocián zkolaboval. Hned se mi ozvala a oddechla si, když jsem jí poslal uklidňující esemesku."
Dnes má jít Kocián na prohlídku ke svému brněnskému lékaři, na neschopence ale není.
"To bych si ji musel vypsat sám, protože podnikám, takže jsem sám sobě šéfem. Ale z posledního podzimního kola jsem se předsedovi komise rozhodčích panu Macelovi pro jistotu omluvil. Tu chřipku vyležet musím, nechci nic riskovat, přestože už je mi líp," pokračuje Kocián.
"Jen jsem tak trochu nevyspalý z té nemocnice, protože na tom oddělení, kde jsem noc trávil, bylo docela rušno. Navíc tam k ránu přivezli nějakého bezdomovce. Takže, nejdřív to pořádně dospím a odpoledne zajdu k tomu doktorovi."
