Upadající tým probudil učitel

P r a h a, B r u s e l - Šedovlasý muž, věk šedesát let, brýle se zlatou obroučkou, bílá košile, kravata a tmavé sako. Chová se příjemně, je klidný a dokáže s každým vyjít. Za takovým popisem by stěží někdo hledal fotbalového trenéra. A přece. Jmenuje se Robert Waseige a vede Belgii. Pořádat fotbalový šampionát je vždy obrovskou možností sahat po medailích. Belgičané to cítí, a tím spíše byli znepokojeni karamboly, jež mužstvo ještě před rokem zažívalo. Domácí porážky s Českem, Bulharskem, a dokonce s Egyptem, pouze remíza v Lucembursku. Co ještě mohlo přijít horšího?

V létě proto odvolali trenéra Georgese Leekense, proslulého kouřením doutníků i tím, že dokázal rozeštvat hráče svým drsným jednáním. Kvůli němu odmítlo reprezentovat po mistrovství světa ve Francii 1998 šest opor, mezi něž patřili i Enzo Scifo a Luc Nilis. Přišel Waseige a najednou se vyhrává. "Dal nám novou důvěru," řekl o něm šestatřicetiletý Lorenzo Staelens, šéf mezi hráči.

Waseige, snad kvůli své původní profesi učitele, je trpělivý, má smysl pro řád a sází na spolehlivost. Neprovádí žádné převratné kousky jako Leekens, který za dva a půl roku vyzkoušel sedmdesát fotbalistů. Sází na zkušené borce a povolá je i tehdy, když jsou z formy, než by riskoval. Dokázal se udobřit s hráči, kteří nechtěli hrát pod Leekensem. "Museli pochopit, že potřebuji vyvážené mužstvo, které bude pracovat kolektivně, jak já chci. To je důležitější než mít čtyři pět brilantních individualistů," tvrdí Waseige, který hovoří francouzsky a je prvním valonským trenérem v belgické historii. "Nevybírám jedenáct nejlepších fotbalistů, ale ty, kteří zapadnou do mého systému." Asi proto nikdy nepozval Scifa. "Trenér se nejspíš bojí jeho povahy," potvrzuje Roman Vonášek, který hraje v Belgii. "Scifo má horkou krev a neunesl by, kdyby seděl na lavičce."

Sázka na kolektivní výkon je jedinou možností, jak mohou Belgičané uspět. Mužstvo je bez prvotřídních hvězd, jimiž oplývalo v éře Pfaffa, Ceulemanse, van der Elsta a Scifa. Před jmény současných tahounů se evropské týmy moc netřesou: v obraně čím dál pomalejší Staelens z Anderlechtu, zálohu zpevňuje Marc Wilmots ze Schalke, přezdívaný pro nevyčerpatelnou energii i vznětlivost "mužem tisíce voltů", a do útoku se nyní vrátil Nilis.

Optimismus ale nechybí. Když koncem března Belgičané doma remizovali 2:2 s Nizozemskem, v deníku Het Laatste Nieuws to oslavili titulkem: "A jsme na Euro připraveni." Také hráči byli nadšeni. "První poločas jsme hráli nejhezčí fotbal za poslední roky," radoval se gólman Filip De Wilde. Další důkaz, že Belgie je na správné cestě, přineslo předminulý týden vítězství 2:0 v Norsku. "Já jsem opatrný," tvrdí trenér Waseige, pod nímž mužstvo prohrálo jediný zápas ze sedmi, a to v Anglii 1:2. "Belgický fotbal se potřebuje vyléčit, a to nepůjde tak rychle. Čtvrtfinále bychom ale mohli dosáhn out." Belgičané hrají premiérový zápas šampionátu, 10. června na stadionu krále Baudouina se utkají se Švédskem. V tom vidí jedinou svou nevýhodu, toužili po Italech. A nejen kvůli atraktivitě. Podle tradice totiž úvodní zápas končí bezbrankovou remízou, a tu by raději brali se silným soupeřem.