Druhé těhotenství dlouho tajili, přitom paní Jana je už v pátém měsíci a bříško se pod modrým přiléhavým tričkem zakulacuje. Sedmiletá Karolínka dostane v srpnu sourozence: "Kluk? Holka? To už neprozradíme. To neví ani naše rodina."
Obvykle si spolu vyjedou už ráno na snídani, je to jejich rituál. Jankulovski vezme dceru do školy, pak se staví pro manželku a vyrážejí. Jenže včera měl dva tréninky, na snídani v centru nedošlo.
Dopoledne se zasněžené alpské vrcholy koupou v těžké mlze, hustě prší. Hráči Udine už jsou v šatně a najednou se zpoza rohu ozve: "Hej, jak se maš, kámo." Je vidět, že Jankulovski už spoluhráče naučil pár slov česky.
Na tréninkové hřiště pochoduje tmavým stometrovým tunelem jen partička šesti fotbalistů, vede je sám holohlavý trenér Spalletti. Zvláštní, nemají ani míče. Jdou si jen zlehka zacvičit, vyběhat únavu z nedělní ligy proti AS Řím. Po půlhodině je konec. "Hoši, balíme, jde se," houkne trenér i na návštěvu z Česka, která se v lijáku krčí pod malou stříškou u hřiště.
Nikde nikdo, žádní fanoušci, žádné stráže, které by hlídaly příjezd ke kabinám. Jen šum z nedaleké autostrády ruší klid kolem stadionu Friuli, na kterém se hrálo mistrovství světa 1990.
Udine by si přitom zájem zasloužilo, je čtvrté v lize, bojuje o předkolo Ligy mistrů. To by byl největší úspěch v historii klubu. "Snad to dotáhneme, máme slušný los," přemítá Jankulovski.
V Itálii ho uznávají. Začínal v Neapoli, kde ho vášniví fanoušci nenechali v klidu ani najíst: "Přinesli si židle k našemu stolu a koukali, jak jíme. Jeden volal domů a hned mi dával telefon k uchu: Mluv, tam je můj brácha."
Z horkého jihu od moře, kde je fotbal víc než náboženství, putoval na sever pod studené Alpy, kde je klid. Fanoušci ho občas poprosí o autogram, víc nic. "Z Afriky jsme se dostali do Rakouska. Pravou Itálii jsme ještě nezpoznali," vypráví nad talířem s těstovinami a rajčaty. To je jeho oběd, den co den. Dvouhodinový obřad zakončí káva, kterou nejprve šéf Bepe rozlije po ubruse. "Pardon, to je z nervozity," omlouvá se.
A může se jet dál. Doma v baráčku se žlutou omítkou na okraji Udine už čeká malý Ricky, jorkšír s červenou sponkou mezi ušima. Vyběhne ze dveří a štěká jako o život. "A když zmerčí staré lidi na kole, je k neudržení úplně."
Konečně trocha sluníčka, štíty Alp jsou krásně poznat. Energickou dcerku Karolínu čeká po škole hodina juda a tátu Marka druhý trénink.
Od léta už by neměl stříbrný terénní mercedes brouzdat po Udine, ale po Milánu. Pro Jankulovského je připravena čtyřletá smlouva ve slavném AC. "Konečně poznáme tu pravou Itálii. A už budeme čtyři," zasní se paní Jana.
 Karolína bude mít zanedlouho sourozence. Paní Jankulovská se těší i na stěhování do Milána. |
