"Samozřejmě, že prožívám hodně příjemné trenérské období. Navíc v libereckém mužstvu jsem našel opravdu znamenitou partu. Můžu se na tyhle kluky spolehnout a výsledkem je hodně kvalitní fotbal, který tenhle tým předvádí," říká kouč Šilhavý, který začátkem listopadu oslaví padesátiny.
Zmínil jste výbornou partu, což se o mužstvech, jimž se zrovna daří, obvykle říká. Není to od vás podobná obligátní fráze?
A víte, že není? Jistě, ve fotbale se může z týdne na týden přihodit cokoli, což moc dobře znám. Ale přesto si za svými slovy stojím. Parta v Liberci funguje, čehož dokladem může být třeba jednoznačné vítězství v Mladé Boleslavi poté, co jsme doma prohráli s Teplicemi. A nejde jen o hráče, mám kolem sebe fantastické lidi v realizačním týmu, od asistentů Zdeňka Kluckého a Milana Veselého přes doktory, maséry i kustody.
Kdo je v libereckém mužstvu tím správným vůdcem na hřišti i mimo něj?
Není to jednotlivec, jsou to samozřejmě ti zkušenější hráči. Jmenovat můžu čtyři fotbalisty, kteří v Liberci, jak se říká, dělaj kabinu. Jsou to Janů, Štajner, Nezmar a v současné době brankářská dvojka Hauzr. Můžu se na ně ve všem spolehnout a vím, že mou důvěru nezneužijou. A já rád vyslechnu jejich názory.
Ví se o vás, že jste trenér demokrat. S tímto přístupem jste však nepochodil v Českých Budějovicích, kde vám v červnu neprodloužili smlouvu. Generální manažer jihočeského klubu prohlásil, že jste sice dobrý trenér, ale moc hodný. Tak jsme to museli změnit a najít někoho přísnějšího, řekl Kotrba také. Co vy na to?
Že se mnou v Budějovicích končí spolupráci kvůli tomu, že jsem hodný, to mi nikdo neřekl. Seděl jsem kvůli tomu jen s Karlem Poborským a ten mi řekl, že se prostě rozhodli jít jinou cestou, že to pod sebe dostane Kotrba a změní se způsob vedení týmu. Prý zkusí něco jako ve Spartě.
Když se dnes podíváte na ligovou tabulku, nepociťujete zadostiučinění? Budějovice jsou s jedním bodem předposlední...
Určitě by mi to mohlo dělat dobře, ale já takový nejsem. Jen si říkám, že v Budějovicích teď vidí, že v demokratickém nebo nedemokratickém přístupu k hráčům to není. Mám tam spoustu přátel i kamarádů, a tak jim přeju, ať se z té bídy brzo dostanou.
Takže - považujete se za hodného trenéra, nebo ne?
Musím se ohradit kvůli tomu, když někdo říká hodný místo slušný. Já se považuju za trenéra v první řadě slušného. K trenérskému řemeslu cítím pokoru a respekt, což požaduju i od hráčů. A své fotbalisty vnímám jako partnery, neberu je jako podřízené. A v Liberci teď vidím, že to jde.
Mohl byste připomenout, jak to bylo s vaším koncem v Plzni? Nastoupil jste tam v červnu 2008 a po devíti podzimních kolech jste se pakoval.
Budovalo se tam nové mužstvo, ale klubové vedení bylo netrpělivé a chtělo výsledky hned. Jenže ty nebyly, tak to dopadlo, jak to dopadne pokaždé, když výsledky nejsou. Ale něco mě na tom tehdejším plzeňském angažmá přece jen těší.
Jaroslav ŠilhavýNarozen: 3. listopadu 1961 |
Co konkrétně?
Byl jsem tenkrát u příchodu Pavla Horvátha. Sparta se ho koncem toho jara před třemi lety lehkomyslně zřekla, když se za něj nepostavila v jeho sporu s vlastními fanoušky. Debatoval jsem o Horváthovi s tehdejším majitelem plzeňského klubu Křížem, ten měl obavy, jestli Pavla zvládnu v kabině. Říkal jsem tenkrát, že s ním nebude žádný problém. No a nakonec se Horváth ukázal jakýmsi základním kamenem dnešních plzeňských úspěchů.
Můžete přiblížit, jak jste se dostal k dnešnímu angažmá v Liberci?
Už před koncem minulé ligy mi volal můj kamarád Petr Rada, že v Liberci nejspíš bude končit, protože dostal nabídku z Teplic. A že prý mě do Liberce doporučil. My hráli v posledním kole právě v Liberci a tam si na mě vzali telefon. Za pár dní se mi ozval pan Marek z libereckého klubového vedení, sešli jsme se v Praze, dostal jsem konkrétní nabídku, se kterou jsem souhlasil, a v dalších dnech následoval rozhovor s majitelem klubu panem Karlem.
Jak na vás Ludvík Karl zapůsobil a o čem byla při vašem prvním setkání řeč?
Charakterizoval bych ho jako razantního a přísného šéfa. V zásadě ho zajímalo, proč mě vyhodili z Plzně, proč mi neprodloužili smlouvu v Budějovicích a jaká je moje trenérská filozofie. Hned napoprvé jsem vycítil, že to není nějaký intrikán, jakých člověk při tomhle řemesle potká bezpočet. Po každém zápase si voláme, občas se i vidíme, mívá hodně nepříjemné otázky, ale všechno člověku řekne do očí. Pana Karla prostě beru nejen jako svého nejvyššího nadřízeného, ale taky jako partnera pro diskusi.
Co byste ke své trenérské filozofii, o níž jste se už zmiňoval, ještě dodal?
Když si připomenu svou hráčskou kariéru, vždycky jsem byl zodpovědný fotbalista s vítěznou mentalitou. A takový jsem zůstal i jako trenér. A o pokoře a respektu bych se jen opakoval.
Dostal jste od libereckého klubového vedení nějaké konkrétní úkoly ohledně umístění?
Že musíme skončit na té nebo té příčce, to mi nikdo nenakázal. Ale požadavek vedení byl, abychom hráli atraktivní útočný fotbal, který se bude líbit lidem. Mimochodem, ti liberečtí fanoušci jsou opravdu skvělí.
Kdy jste byl v hráčské a trenérské kariéře nejšťastnější?
Pokud jde o kariéru hráče, jeden zápas z těch čtyř set pětašedesáti v lize neřeknu. Jsem spokojený s tím, že v Chebu, Slavii, Drnovicích i na Žižkově jsem dělal kapitána. Myslím, že to o charakteru fotbalisty leccos napovídá. Já nemám problém bavit se jak se šéfem Karlem, tak s uklízečkou. A šťastné chvíle na trenérské lavičce? Nikdy nezapomenu, když národní mužstvo na mistrovství Evropy v Portugalsku otočilo zápas s Holandskem. To byla opravdu fantazie. A já byl štěstím bez sebe, že jsem u toho byl jako jeden z asistentů trenéra Brücknera.
A kdy vám naopak bylo nejhůř?
Omezím se jen na práci trenéra. A tady musím přiznat, že mi je hrozně před každým zápasem. Ale možná je to dobře. A úplně nejhůř mi bylo na tom samém Euru před sedmi lety, když nám v semifinále dali Řekové ten "stříbrný" gól. Bylo to v poslední minutě prvního prodloužení, takže konec. Když ten míč skončil v Čechově síti, málem se mi zastavilo srdce.
Jako hráč, asistent trenéra a později hlavní kouč jste zažil spoustu trenérů. Od kterého jste si vzal nejvíc? A odpověď "od každého něco" se nepřipouští.
Jednoznačně jsem si vzal nejvíc od Karla Brücknera. Měl čich na lidské charaktery, což je v naší práci strašně důležité, nevídaný cit pro herní situace, perfektní detailní analýzy soupeřů. A to jeho koučování, o tom bychom se mohli bavit celý den.
Můžete uvést příklad Brücknerovy práce s charaktery?
Tak třeba Šimák, fotbalista od boha. V srpnu 2002 ho pozval k přátelskému zápasu se Slovenskem. Na reprezentačním srazu se ale Šimák choval úplně jinak než ostatní, po každém jídle hned zmizel, bylo jasné, že to není kluk do party. Odehrál proti Slovákům poločas, protože Brückner tenkrát dal šanci všem osmnácti nominovaným. Ale víckrát už trenér Šimáka nepozval.
A co příklad Brücknerova koučování?
Na mistrovství Evropy před třemi lety hrajeme první zápas s domácím Švýcarskem, vepředu jen Honza Koller, běží druhý poločas a pořád je to nula nula. Vtom Brückner poslal rozcvičovat Baroše se Svěrkošem a my si na lavičce všichni říkáme, že tam ke Kollerovi každou chvíli pošle Baryho. Chyba! Brückner stáhnul Kollera, poslal tam Svěrkoše a ten dal po pár minutách vítězný gól. To je intuice, která se naučit nedá, s tou se člověk musí narodit.
Dovolíte otázku, která vám nejspíš nebude příjemná?
Jistě.
Jestlipak víte, jak vám říkají, nebo ještě donedávna říkali novináři?
To opravdu netuším.
Rozcvičkář.
No jo, to je asi tím, že jsem byl sedm a půl roku asistentem u nároďáku. A vy jste mě při trénincích na reprezentačních srazech registrovali hlavně jako toho, kdo vede rozcvičení. Jenže já asistoval i při dalších tréninkových fázích, podílel jsem se na tvorbě tréninkových jednotek, jezdil jsem sledovat zápasy soupeřů a naše krajánky. Ale já bych v Brücknerově realizačním týmu bral cokoli.
A mrzí vás ten rozcvičkář hodně?
No, posměch z toho cítím, ale na Nuselák kvůli tomu nepůjdu.
A jaký přídomek by vám vyhovoval? Mourinho, Guardiola, nebo jiné věhlasné trenérské jméno?
Mně by stačilo, kdyby mi říkali tak, jak mě oslovoval Pepa Chovanec v dobách, kdy jsem trénoval na Spartě. Ten mě každé ráno zdravil slovy: Á, náš malý Brückner.
