Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Tým vyléčilo Brücknerovo kouzlo

4 2003
Praha - Křičel tak prudce, až ve středu večer ochraptěl. A to se vyhrálo 4:0! Nikdy není trenér Brückner spokojený tak, aby zůstal v klidu sedět na lavičce. Z Karla Brücknera nedostanete odpověď na otázku, kam pojede v létě na dovolenou, ale o fotbale mluví zaníceně. Jako by pro něj neexistovalo nic než taktika, hráči a hřiště. Projede si rukou bílé vlasy, zvedne bradu, trochu se zachmuří a očima chvíli hledá u stropu přesná slova. Pak spustí. Dále čtěte: Poborský? Hrající dějiny české reprezentace x V půli kvalifikace se fotbal leskne x Vrátí se Řepka do reprezentace x Na kom Brückner staví

Fotbalisté pochopili, kdo je v reprezentaci vede: stratég a fotbalový profesor. Oceňují to a učí se.

Pod Brücknerem dosud žádný ze třinácti zápasů neprohráli, ani jednou nepropadli výkonem a v kvalifikaci o Euro 2004 ztratili jen sobotní remízou 1:1 v Nizozemsku.

Jaké je trenérovo kouzlo? Jak se vyléčil tým, který před dvěma lety měl být překvapením mistrovství světa, ale ani se tam přes baráž neprobojoval? Brückner je fotbalový fanatik, byl by s mužstvem nejraději každý den, cítí jeho sílu.

A jako mistr dokonalé taktiky by donekonečna piloval jednotlivé nácviky. Ve středu večer, ještě za stavu 0:0 proti Rakousku, vyletěl trenér nespokojeně z lavičky. Rozladěně máchal rukama, párkrát si prstem zaťukal na čelo.

Obvykle se tak někomu naznačuje, že je hlupák... „Ne, ne, to by byl omyl. Chtěl jsem, aby obránci hráli víc hlavou, a nemohl jsem se na nikoho na hřišti dovolat.“

Pořád hledá chyby, i v maličkostech, zároveň je na Brücknerovi vidět, že by si urážky ke svému týmu nedovolil. A když se vyhrává, neztrácí se v návalu euforie. O defenzivním záložníkovi Galáskovi zprvu řekne, že si bez něho nedokáže tým představit, za deset minut už to mírní: „To je příliš silný výraz. Tomáš hraje velmi dobře.“

Všechny kolem krotí, když se rozjedou pochvalná slova: „Stačí, stačí! Je to všechno příliš pozitivní. Pozor, brzda!“ Mužstvo je však silné: v Moldávii vyhrálo bez Nedvěda, ve středu bez Rosického. Kdyby Brückner mohl, složení vůbec nemění. Má dvanáct hráčů, z nichž vybírá.

A ti zbylí? Lokvenc, Jarošík či Jiránek? Čekají na šanci. „Po zápase jsem s nimi hovořil, cítil jsem, že je potřeba jim říct, proč nehrají.“ Ze základních variant v rozestavení trenér volí dvě: v Nizozemsku tým nastoupil s jediným útočníkem, doma s Rakouskem se dvěma.

Obrana zůstává stejná, čtyřčlenná. „Že bychom nastoupili ve třech? To nejde. To je porušení všeho!“ Tým je skvěle nastartovaný a výborně složený, to všichni oceňují.

Pár mladíků, k tomu pět třicátníků. V brance skvělý Čech, v útoku zase bezkonkurenční Koller. „Ještě bych ale chtěl, aby se obrovská síla Jendy Kollera líp využila. Holanďané nás ohrozili vzduchem skoro při každém centru. Takové centry jsou nebranitelné. I my s Kollerem můžeme být tak nebezpeční.“ Jak rázně kouč mluví a mává rukama, přesvědčil by všechny okolo.

Pracuje podle vlastní filozofie: Co naučit, Jak naučit a Naučit. A vychází to.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze