To je pravda. Byli jsme zbytečně zalezlí a dopředu jsme se dostávali jen nakopávanými míči. Což nikam nevedlo. Ale taky by se dalo říct, že jsme hráli to, co nám soupeř dovolil. A Liberec hrál opravdu výborně. Štěstí pro nás, že se jim nedařilo v koncovce. Kdyby nějakou z mnoha šancí proměnili, nevím nevím, jak by to s námi dopadlo.
Samozřejmě. Ale my jsme si to mezi sebou řekli taky. Bylo jasné, že musíme začít hrát fotbal. Dát míč na zem a snažit se kombinovat. A když jsme pak v úvodu druhé půle přežili další dvě jejich gólové šance, konečně jsme začali hrát to svoje.
Ale vnímal. Tedy, spíš jen jednoho. Snažil jsem se mu naznačit kličku do středu a dal jsem si míč na levačku. Pak už přede mnou byl jen brankář, já byl blízko, tak jsem to zkusil dát mu míč mezi nohama. A ono to vyšlo.
No vždyť to říkám. Byl jsem v úhlu a dostat míč do branky jinak by snad ani nešlo.
Tohle já nedělám. A musím říct, že se mi to vyplácí.
S míčem šel podle lajny Matušovič a já vím, že on má levačku přesnou. Tak jsem věděl, že taky přesně odcentruje. Jen jsem se snažil udělat pohyb, že jdu ke vzdálenější tyči, a vyrazil jsem k té bližší. Protihráče se mi tak povedlo oklamat, pak už jen stačilo nastavit na ten centr placírku a bylo to tam.
Jestli myslíte titul, tak další krok jsme k němu udělali. Ale zbývá jich ještě strašně moc. Musíme se teď soustředit na náš další zápas.
Mě ani spoluhráče to už nepřekvapuje. Jsou prostě skvělí a my víme, že se na ně můžeme spolehnout i mimo Bazaly.
Liberecký obránce Petr Lukáš sice v tomto okamžiku ostravského útočníka Marka Heinze uhlídal. Nejlepší ligový střelec se však v utkání dvakrát prosadil. |