Veni, vidi, vici - platilo v pozdním středečním večeru o dvacetiletém rodákovi z Třebíče.
Na trávník v AufSchalke Areně přišel v 81. minutě, bleskurychle se zorientoval, dal vyrovnávací gól a o chvíli později přihrál na vítězný. Zařídil tak dvě branky, které v prvním semifinále Intertoto Cupu přinesly Schalke vítězství v poměru 2:1.
"Poprvé v životě jsem dával interview německé televizi," říká dvacetiletý ofenzivní záložník, kterého si do Schalke nechala před čtyřmi roky utéct Slavia. "Reportér z DSF mě odchytil hned jak to skončilo, že prý jsem mužem zápasu, a že musím fotbalovému národu něco říct."
Už ani pořádně neví, co vlastně na kameru povídal. "Asi jsem hlavně popisoval ty dva góly, připadal jsem si jak ve snách. Najednou to bylo víc slávy, než jsem zatím zažil. A taky jsem se musel soustředit na němčinu. Jsem sice v Gelsenkirchenu už čtyři roky, ale do televize jsem nemluvil nikdy."
Sotva skončil povídání před kamerou, obsypal ho houf novinářů. "Tohle bylo taky poprvé, tolik lidí se kolem mě v životě nemotalo. No, byl to zkrátka můj nejpovedenější fotbalový den. Tedy vlastně večer," říká levonohý fotbalista, který má zatím na kontě pouhé tři starty v bundeslize.
Český juniorský reprezentant přitom ani netušil, jestli se na zápas s Libercem dostane alespoň mezi náhradníky. Spíš to viděl na místo na tribuně.
"Do poslední chvíle jsem byl přesvědčený, že na té tribuně skončím. Že jsem v nominaci, to jsem se dozvěděl až na předzápasové přípravě. A bylo to dost napínavé, protože trenér mé jméno přečetl až úplně poslední."
Kouč Heynckes ho poslal asi dvacet minut před koncem rozcvičovat. Takže ani neví, co se na lavičce Schalke dělo, když v 80. minutě dal Koloušek vedoucí gól Liberce.
"Signalizoval mi, abych ještě počkal, až Koloušek zahraje ten přímý kop. Jenže hned po tom gólu mě zavolal a poslal na hřiště," popisuje Trojan. "Taková situace není pro náhradníka nic příjemného. Jdete tam na pár minut a k tomu ještě prohráváte. Ale vyšel mi hned první dotek s míčem a už jsem věděl, že to půjde."
Pochopitelně ho ale ani nenapadlo, že se za těch necelých deset minut stane zápasovým hrdinou.
"Když se v libereckém vápně rval o míč Sand, řval jsem na něj ze všech sil. Nevím, jestli mě v té vřavě vůbec slyšel, ale tou patičkou mi to dal geniálně. Pak jsem se do toho opřel levačkou a bylo to jedna jedna. Opravdu slatný pocit," popsal svou vyrovnávací branku.
Další Trojanův báječný okamžik přišel o tři minuty později.
"V poli míč vybojoval Cziommer a poslal mi ho do levého křídla. Mrknul jsem se na druhou stranu a zaregistroval tam náš modrý dres. Že je to Asamoah, to jsem sice nepostřehl, ale snažil jsem se centr přetáhnout na vzdálenější tyč. A povedlo se."
Do kabiny přišel po zápase mnohem později než jindy, protože reportéři svého hrdinu jen tak nepustili.
"Ještě jsem si pak chvíli povídal se spoluhráčem z jedenadvacítky Honzou Polákem a když jsem do kabiny přišel, už tam skoro nikdo nebyl. Tak jsem se osprchoval, oblékl a šel do našich klubových prostor, kde zápasy sledují manželky, přítelkyně a další nejbližší hráčů. Tam na mě čekali rodiče s bráchou. Co vám mám povídat, všichni tři zářili, jako kdyby ve sportce trefili jackpot."
Jaká byla jejich první slova? "To už fakt nevím. Už jsem přece říkal, že těch dojmů bylo tolik, že si vlastně nic souvislého nepamatuju. Prostě jsme všichni byli strašně šťastní," líčí.
Potom si ještě odskočil na společnou večeři s hráči, vzal rodiče a Davida a jeli domů.
"Spí u mě vždycky, když přijedou na zápas. Doma už jsme tu slávu moc nerozebírali, protože bylo pozdě a já měl ve čtvrtek dopoledne trénink. Do postele jsem se dostal kolem půl druhé, ale jak už jsem říkal, s usínáním to bylo horší."
Tu skvostnou středeční desetiminutovku ale nijak nepřeceňuje.
"Vůbec si nemyslím, že bych měl mít místo v základní sestavě. Jeden zápas, byť sebepovedenější, je pořád jen a jen jeden zápas," říká Trojan. "Ale určitě mi hodně pomůže po psychické stránce. Teď jsem se přesvědčil, že trpělivost ty růže opravdu přináší. No, v tom užším osmnáctičlenném bych se snad uživit mohl."
A Trojanův nejbližší cíl? Dostat se na hřiště buď v sobotní domácí ligové řežbě s Dortmundem, nebo si zahrát v pohárové odvetě v Liberci.
"Ani jeden zápas nebude žádný med. Derby s Dortmundem bývá pěkně vyhecované už tradičně a v Liberci nás čeká taky pořádná dřina. Sice si do odvety věříme, ale pozor, Liberec u nás hrál vynikající fotbal. Skoro bych řekl, že si zasloužil vyhrát."
