"Cítím se skvěle, doktor Dungl mě postavil doslova na nohy a mám tak znovu chuť do práce," potvrzuje muž, který dovedl českou reprezentaci do finále evropského šampionátu v roce 1996 v Anglii.
Stále bydlíte v Praze, preferujete tedy angažmá v její blízkosti?
Naopak, rád bych někam daleko. Ale určitě už ne na Slovensko.
Angažmá v Bratislavě pro vás bylo tak velké zklamání?
Určitě, proto bych mířil dál. Nebránil bych se odvážným nabídkám.
Myslíte například opět Kuvajt nebo Gruzii?
A proč ne, když jsem před pěti lety byl v Tbilisi na oslavách pětadvacátého výročí vítězství v někdejším Poháru vítězů národních pohárů, dostal jsem nabídku vést Ázerbájdžán.
Ázerbájdžánský národní tým nyní vede německý kouč Berti Vogts. Dnes byste na tu nabídku kývl?
Určitě bych o ní přemýšlel.
V Česku byste trénovat nechtěl?
Uvidíme, jaké budou možnosti a nabídky. Pak vám řeknu.
A co Sparta, ta vás neláká?
Tak to víte, je to můj klub. Ale to teď není vůbec aktuální.
Bylo právě působení ve Spartě tím nejlepším ve vaší trenérské kariéře?
Určitě to patří k tomu vrcholu, stejně jako stříbro na Euru 96 s národním mužstvem.
Vy jste v roce 1990 vedl ligovou tabulku s Chebem, následně z něj odešel do Sparty, vzal si s sebou pět hráčů a vyhrál titul.
Horňák, Siegl, Mistr, Kukleta, Sopko, dobře si to pamatuji. Šlo o bývalé sparťany, kteří tam byli na vojně. Hráli jsme dobrý fotbal, dařilo se nám a dokázali jsme to přenést v plné parádě i do Sparty.
A v následujícím roce dojít do semifinále nultého ročníku Ligy mistrů.
To bylo neuvěřitelné. Vyřadili jsme například Marseille, která soutěž o rok později vyhrála. Porazili jsme taky Barcelonu, která byla rovněž úplná špička fotbalu.
Jsou vzpomínky nyní o to intenzivnější, že fotbalisté Barcelony hráli proti Plzni?
Určitě, hodně novinářů mi kvůli tomu volalo. Člověk rád zavzpomíná. Zvlášť pokud jde o takto výjimečnou událost.
Dá se nějak srovnávat tehdejší Sparta s tou současnou?
Hlavní je uvědomit si, že Spartu nemůžete hodnotit podle domácí soutěže, v ní bude vždycky sbírat tituly. Pro ni platí jediné kritérium, jak se prosadí v Evropě. Podívejte se na naše tehdejší výsledky a na to, jak dopadla Sparta v pohárech letos. To se vůbec nedá srovnávat.
Kromě pěti zmíněných hráčů jste ještě přivedl další velké fotbalisty. Víte, koho mám na mysli?
Pavel Černý a Pavel Nedvěd?
Přesně. Nedvěd se stal celosvětovou fotbalovou ikonou. Tušil jste, že to může dotáhnout tak daleko?
Věděl jsem, že bude dobrej, předpoklady měl, byl pracovitý, po tréninku si přidával. Ale že bude taková hvězda, nikdo nečekal.
Jeden mistrovský titul se Spartou vám vystřílel kanonýr Roman Kukleta, který nedávno zemřel. Jak na něj vzpomínáte?
Byl to neuvěřitelný šprýmař, rozený bavič, a přitom na hřišti bojovník, který nikdy nic nevzdal. Byl to náš klíčový hráč na hřišti i v kabině.
Co nějaká společná historka?
Těch bylo! On vždycky seděl v autobuse u řidiče a všechny nás bavil. Jednou jsme na jeho pokyn prudce zastavili, on vyběhl ven a začal plivat před kola. Pak nám vysvětlil, že nám přes cestu přeběhla černá kočka.
