"Vítězství a postup na mistrovství světa chci věnovat své matce, která se bohužel nedožila tak skvělého vnuka," řekl Weiss zastřeným hlasem.
Za chvíli však už byl nejšťastnějším trenérem planety. Slovensko vyhrálo v Polsku 1:0 a postoupilo na světový šampionát. Na největším úspěchu slovenského fotbalu v jeho samostatné historii má největší zásluhu právě pětačtyřicetiletý kouč.
"Jsem na naše hráče pyšný, musím je milovat." To byla jeho první reakce na tiskové konferenci v Chorzówě, kterou zaznamenala slovenská média.
Slovensko je pyšné zase na Weisse. Na jeho rodinu. Matka mu zemřela, když mu bylo patnáct. Přesto se stal výborným fotbalistou, za Československo hrál na mistrovství světa 1990 v Itálii, se Spartou vyhrál ligový titul.
Trenérské jméno si udělal v Artmedii Petržalka, s níž v roce 2005 senzačně postoupil do Ligy mistrů. V ruské lize vedl Saturn Ramenskoje a loni v létě převzal slovenskou reprezentaci poté, co jí nevyšla kvalifikace o Euro 2008.
"Věřil jsem, že do národního mužstva přinese jiskru, dostane z něj maximum. Ale že se zvedneme tak rychle, to jsem nečekal," přiznal šéf slovenského fotbalu František Laurinec pro server sme.sk.
Weiss se nebál stavět na mladých hráčích. Nebál se nechat doma zkušené, kteří neprojevili zápal pro hru a ochotu pracovat pro mužstvo. Před měsícem se nebál do klíčového a žhavého utkání proti Česku postavit svého syna, který v reprezentaci debutoval.
"Oba jsme byli pod tlakem. Kdybych zahrál o hodně hůř, nebo kdybychom prohráli, určitě by příště nastal ještě větší tlak," říkal záložník Vladimír Weiss, koučův syn.
Proti Česku záložník Manchesteru City uchvátil, od té doby patřil do základní sestavy. A s ním fotbalové Slovensko od středečního večera slaví.
"Děkuju všem hráčům, že jsme to dokázali, jsme strašně šťastní," říkal kouč Weiss po výhře v Polsku. "Sice jsme měli i štěstí, ale v celé kvalifikaci jsme byli dobří. Jsem rád, že jsme lidem na Slovensku udělali radost."
slovenští trenéři od roku 1993Vladimír Weiss je celkově osmým trenérem slovenského národního mužstva v jeho samostatné historii. Před ním tým vedli Ján Kocian, Ladislav Jurkemik, Jozef Adamec, Dušan Gallis, Dušan Radolský, Jozef Jankech a Jozef Vengloš. |
Bylo chvíli po utkání v Polsku a mobilní telefon měl zahlcený gratulacemi. "Cestou zpátky všem odpovím," říkal.
Slováci šli do závěrečného utkání po tvrdé facce, kterou dostali v sobotu doma od Slovinců. Stačil jim bod a zajistili si přímý postup. Ale podlehli, psychicky zápas nezvládli a museli do Polska, kde už jim málokdo věřil.
"V posledních deseti dnech jsem se pořádně nevyspal, po porážce se Slovinskem jsem prožil tři nejhorší dny v kvalifikaci. Ale nakonec to všechno mělo význam, prožívám největší radost v kariéře," svěřil se kouč.
"Nejspíš máme nejmladší mužstvo v Evropě, které postoupilo," zdůraznil. "Fotbal je fenomén a já jsem rád, že teď máme radost nejen z fotbalu, ale i ze života."
