Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Trenér slovenských fotbalistů Weiss: Přeju si, ať postoupí Slováci i Češi

Vladimír Weiss | foto: Doležal MichalČTK

26 2009
Bratislava (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Ivana Haška považuje za svého nejlepšího fotbalového přítele v Česku a Karla Brücknera zase za svůj trenérský vzor. Obě osobnosti, které převzaly dozor nad českou reprezentací, chce přitom za 10 dní porazit.

Když se mu to při kvalifikačním derby v Bratislavě podaří, Slovensko výrazně nakročí k mistrovství světa. Poprvé v historii. To aby pak Vladimíru Weissovi v Bratislavě postavili sochu.

"Matematika je jasná: Češi, když nevyhrajete, ztrácíte šanci na první místo. Naopak my si pozici vylepšíme. Ale já bych byl stejně nejradši, aby na šampionát postoupily obě země. My z prvního místa, vy z baráže," prohlásil slovenský trenér, když včera představoval svůj výběr na fotbalové utkání roku.

Celý v bílém popíjel kávu na prosluněném Tyršově nábřeží u Dunaje, vedle na pláži pištěly děti na klouzačkách a kluci v plavkách hráli fotbal, na protějším břehu nad Bratislavským hradem zase pyšně vlála slovenská vlajka.

Až večer 5. září "bratrovražedné" derby vypukne, bude na Tehelném poli křičet 24 tisíc lidí. Víc lístků do prodeje nešlo. Být stadion větší, určitě by přišlo přes 60 tisíc lidí.

Od chvíle, kdy jste na apríla senzačně vyhráli 2:1 v Praze, Češi mobilizují, aby Slovákům tu potupu vrátili. Mají nového trenéra Haška, nový realizační tým, novou atmosféru, vrací se kanonýr Koller. Co dělají Slováci?
My mobilizujeme taky, proti Čechům... Chystáme se na zápas, který je pro oba týmy velmi důležitý. I když náboj bude úplně stejný, situace okolo je trochu jiná než před pražským derby. Vám by porážka vzala naději, nám by úspěch přiblížil postup. Bude to zápas jako řemen.

Slovo mobilizace se používá při válečném stavu. Může ten zápas přerůst ve válku?
Slovo válka jste použil vy, ne já. Já znám sílu českého fotbalu, vaše reprezentace určitě nepatří tam, kde ve skupině je. Jenže teď proti vám stojíme my Slováci a neprodáme kůži lacino.

Při pohledu na tabulku jste favority. Máte o sedm bodů víc.
Na tom nezáleží. My se nestavíme do pozice, že jsme Anglie nebo Francie a doma každého porazíme. Ale chceme být úspěšní, to ano.

Souhlasíte, že v samostatné historii Slovenska zatím fotbalová reprezentace nehrála důležitější zápas, než který ji čeká za 10 dní?
Čeká nás nejdůležitější dvojzápas! Nejdřív doma Česko, pak máme venku Severní Irsko. Čtyři body by pro nás byly vynikající a je jedno, jak je získáme. Čtyři body nám dávají šanci, že vyhrajeme skupinu. Kdo ví, třeba si pomůžeme navzájem.

O Nedvědovi

Trenér Vladimír Weiss tvrdil, že možná proti Slovensku nastoupí i Pavel Nedvěd. Rozhovor vznikal v Bratislavě v úterý a sedmatřicetiletý záložník ve středu oficiálně potvrdil, že definitivně ukončil kariéru.

"On nepotřebuje trénovat s míčem, má to v noze. Klidně může hrát hned zítra. Pokud by nastoupil, byl by to pro nás výzva," řekl Weiss.

Je však jisté, že Nedvěd na Slovensku opravdu nenastoupí.

Nakolik po triumfu v Praze vzrostlo očekávání slovenské veřejnosti? Vypukla euforie?
Žijeme na Slovensku a tady byla euforie dva tři dny po zápase. Ale ano, cítil jsem národní hrdost, že jsme první ve skupině a poprvé jsme vyhráli v Česku. Bylo to dojemné, ovšem pořád nás čeká hodně práce, protože celkový stav slovenského fotbalu nezměníte mávnutím kouzelného proutku. Výhra v Praze byla prvním krokem, ale účtovat se bude až na konci kvalifikace. Teprve tam leží odpověď: buď úspěch čili postup, nebo neúspěch čili cokoli jiného.

Čechům se v derby dlouho dařilo, i kvůli psychickému komplexu, kterým Slováci trpěli. Už je to pryč?
Já komplex z českých hráčů nikdy neměl.

Ale výsledkově to tak vypadalo.
To rozhodovala kvalita, ne komplex. Díky své kvalitě Češi vyhrávali v hokeji i ve fotbale. Byli prostě lepší. Vás je deset milionů, nás pět milionů, měli jste zlatou generaci hráčů a při pohledu na současný potenciál jste byli pořád jasným favoritem skupiny. Zatím se to nepotvrdilo, ale teď k nám přijedou noví Češi, trochu jiní hráči, s jinou motivací, s jiným trenérem.

Trenér Hašek má za sebou zatím jediné utkání, přípravnou výhru nad Belgií. Co vám ten zápas napověděl?
Že na dvou třech místech sestavu změní. Že bude novým impulzem. Že omilostní hráče, kteří byli potrestaní za porušení životosprávy, ale o to víc mu budou chtít důvěru vrátit. Pozorně to sleduju, určitě bude hrát Koller, možná přijde Řepka, možná Rosický.

Říkáte zajímavá jména. Nejprve Jan Koller: je to pro vás velká hrozba?
Každý jeho zápas v ruské lize vidím na internetu, dává góly, v šestnáctce je skoro neudržitelný. Nikdy nebude kouzelníkem ve středu pole, ale před brankou nikdo nenašel recept na jeho 202 centimetry. Ani s přibývajícím věkem na síle neztratil.

Pak Tomáš Rosický. Už před půl rokem jste přesvědčivě tvrdil, že hrát bude. Nebyl to jen psychologický tah?
Já to myslel upřímně, protože Tomáše jako fotbalistu miluju. Umí hrát geniálně a třeba se vážně dá do kupy. Fandím mu.

A nakonec Tomáš Řepka. Proč on?
Protože hraje výborně, nám by se Řepka hodil... Ale já už vám moc našeptávám, bavme se o něčem jiném.

Třeba o novém trenérovi. Ivan Hašek je v Česku považovaný za spasitele. Jak ho vnímáte vy?
Jako svého kamaráda. Z českých fotbalistů jsem ho měl nejradši, což platí dodnes. Pánbůh mu dal do vínku obrovskou bojovnost, entuziasmus, byl to vůdce týmu a osobnost v kabině. Moc toho sice nenamluvil, ale bylo ho vždycky cítit.

Jakým způsobem strhnul ostatní na svou stranu?
Výkonem a zaujetím na tréninku, při zápase. Vždycky šel na sto procent, pro Ivana neexistoval ztracený míč. Co mu bůh nenadělil na postavě, to Ivan nahrazoval bojovností a fotbalovým uměním.

Vy jste spolu hráli třeba na mistrovství světa 1990 v Itálii, ale kdy jste se naposledy viděli?
Během jara jsem byl na dovolené v Dubaji, tam jsme se potkali. Měl před sebou rozhodující zápas s klubem Al Ahlí, který trénoval, a z každého jeho kroku, který po městě udělal, bylo znát, jak je úspěšný. Je prostě pojem. Naposledy jsem mu poslal esemesku po volbách, když ho zvolili předsedou svazu. Napsal jsem mu: Čekám tě v Bratislavě na lavičce.

Neříkejte, že jste tušil, že se stane i trenérem reprezentace?
Už v Dubaji o tom mluvil a slovo dodržel. Možná jsem to věděl jako první ze všech. Říkal mi, že by chtěl mít za trenéra Karla Jarolíma. A když ne jeho, sedne si na lavičku sám.

Nakonec se to stalo, což je světový unikát. Předseda svazu zároveň národním koučem.
Na Ivanově místě bych udělal to samé. Věřil bych sám sobě a šel do rizika. U vás se sice píše, že strčil hlavu do oprátky, ale já si to nemyslím. On má takový kredit, že ho nemůže ztratit. Je to na čtyři zápasy, což se zvládnout dá. Když máte sílu a dobré spolupracovníky.

Hašek si za svého poradce vybral Karla Brücknera, který nad Slováky vítězit umí. Vytvořili hodně silný tým?
Já vás přece nemůžu tolik chválit... Ale musím říct, že silnější realizační tým jste složit nemohli, protože v Česku těžko najdete větší experty.

Co z toho plyne?
Vlastně nic, protože na Tehelném poli nerozhodne Hašek, Brückner, Weiss nebo můj asistent Mišo Hipp. Rozhodne momentální síla a emoce. My je musíme udržet na uzdě. Ne jako před třemi lety, kdy všichni křičeli Hurá na Čechy a pak jsme dostali tři góly.

Jak chcete tentokrát udržet hráče na uzdě?
Sami jsou o tři roky zkušenější. Musí hrát prostě rozumně, aby nám domácí prostředí pomohlo, ne uškodilo. Hráči jako Škrtel, Ďurica nebo Karhan musí držet kabinu tak, aby jádro zůstalo silné a nepodlehlo emocím, divákům ani sestavě soupeře. Všechno musí klapnout, protože malá chybička může rozhodnout velké věci.

Karel Brückner, což můžete sám potvrdit, je známý tím, že dokáže u soupeře odhalit každou slabinu. Po jaké půjde u Slováků?
Každé mužstvo má slabinu, ale nebudu konkrétní. Vy i my máme jedno dvě hluchá místa. Já pana Brücknera zažil, hrál jsem pod ním v Drnovicích, takže vím, že je to velký trenér. Měl přirozený respekt, což se nedá naučit. Byl to lídr. Musíte si ho všimnout hned ve chvíli, kdy vejde do sálu. Nemluví moc, ale když něco řekne, má to svoji váhu. Když ještě nedávno trénoval Rakousko, potkali jsme se na trenérském semináři, on bavil všechny okolo stolu a já vypadal jako jeho trenérský učeň. On je prostě Brückner.

Tak jinak: budete přemýšlet dopředu, čeho bude chtít využít?
Pořád se snažím ponořit do hlavy Ivana i pana Brücknera, abych věděl, o čem uvažují. Tak to dělá každý trenér. Až sám zápas ovšem ukáže, jak bude kdo úspěšný.

V nominaci proti Česku je i váš devatenáctiletý syn Vladimír, záložník Manchesteru City, který měl nedávno premiéru proti Islandu. Co může dokázat?
Má něco, co ostatní nemají, jako Rosický. Jen musí odstranit nedostatky. On totiž příliš miluje míč, musí hrát jednoduše.

Necítíte nevraživost, že zvete vlastního syna?
Zatím ne, reakce byly pozitivní. Je tu proto, že umí hrát fotbal, ne proto, že je to můj syn. Má všechny předpoklady, aby byl dobrým hráčem. V Manchesteru mu nabízejí nový pětiletý kontrakt, což o něčem vypovídá. Hraje na pozici křídla jako Robinho, Tévez nebo Wright-Phillips, takže to má těžké. Čeká na svou šanci.

Vidíte se v něm?
Ano, žiju svůj život i pro něj.

Teď oba stojíte před klíčovým podzimem, ve kterém může Slovensko poprvé v historii postoupit na velký šampionát. Jak jste blízko?
Stojíme blíž než české, polské, slovinské i severoirské mužstvo, ale pořád je před námi dlouhá cesta. Bylo by krásné, kdybychom to zvládli. Vy jste teď ožili, věříte Ivanu Haškovi jako mesiášovi, že zachrání český fotbal a nastartuje novou éru. Fandím vám, ale až po našem zápase. Možné je však všechno, třeba do Jižní Afriky postoupíme oba, což bych si strašně přál. Jeden půjde z baráže a druhý skupinu vyhraje.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze