Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Trenér Slovenska Weiss: Rosický proti nám nastoupí

Vladimír Weiss - Vladimír Weiss, nový trenér slovenské fotbalové reprezentace | foto: Profimedia.cz

15 2009
Bratislava (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Až za 18 dní nastoupí Slováci do velké fotbalové bitvy proti Česku, všimněte si, jak budou pečlivě oholení. Maličkost? Pro většinu lidí rozhodně ano, pro reprezentačního trenéra Vladimíra Weisse naopak.

"Do divadla by přece taky nešli zarostlí jako opice," říká a pomalu usrkává tureckou kávu. Ta jediná ho po ránu rychle nastartuje. Přitom platí za workoholika, na svazu se pořád diví, že chodí do kanceláře každý den.

Jako hráč zářil Weiss léta v záloze Interu Bratislava, dostal se na mistrovství světa 1990, jenže kariéru mu kazila zranění a neprůbojná povaha.

Když hrál chvíli za Spartu, byl náhradníkem. Ovšem pozor, coby trenér neustále stoupá. Outsidera z Artmedie senzačně protáhl do Ligy mistrů, zvládl angažmá v ruském Saturnu a teď ho fanoušci na kolenou prosí, ať Slovensko přivede na mistrovství světa.

Kvalifikaci jste rozjeli výborně, po podzimu jste první. Už si představujete, jaké to bude, až postoupíte?
Krásný sen, že? Ale ne, já nesním. Vím, že naše cesta bude ještě šíleně dlouhá a těžká. Ve skupině zůstávají čtyři favorité a je skvělé, že se mezi ně řadíme i my.

Nač ta skromnost?
To je realita. Skupina je tak vzácně vyrovnaná, že ještě každý ztratí body. Záleží, kdo nejméně.

Co napoví zápas v Praze?
Je to jeden z nejdůležitějších soubojů, ale ne rozhodující. Ano, kdo vyhraje, získá velkou výhodu, ale to platí už pro váš zápas ve Slovinsku, který se hraje čtyři dny předtím.

Seriál MF DNES před bitvou o MS

Díl druhý: trenér slovenského týmu Vladimír Weiss

Upřímně, stačila by vám na Letné remíza?
Dnes bych ji bral, ale my přijedeme vyhrát. Už se těším na ten adrenalin.

To zní odvážně.
Proč? My nemáme horší hráče než vy, o tom jsem přesvědčený. Pravda, máte jednoho z nejlepších gólmanů světa a obranu, která se posledních pět let prakticky nemění, což je obrovské plus. Ale slabiny se najdou. Já se prostě Čechů nebojím.

Ani komplexu Česko, kterým léta trpěli hokejisté? Byť byli nažhavení a ve formě, obvykle derby prohráli.
Komplex z Česka? Tím netrpím a nikdy jsem ho ani nepociťoval. Hrál jsem ve Spartě a vím, jak si věříte. Ale to my také. Nás povede do boje sebevědomí, zdravá bojovnost a pokora.

To říkali Slováci už v září 2006 a prohráli doma 0:3.
Tehdy bylo sebevědomí vyšší než umění. Ten zápas jsme prohráli na emoce. Pamatuju si bojový titulek v deníku Šport před zápasem: My nejsme San Marino! Příliš jsme si věřili a Češi nám dali lekci. I díky trenéru Brücknerovi, který zase ukázal, jak jedinečný je stratég.

Vy jste zárukou, že takový kolaps nenastane?
Zaručit nemůžu nic, ale budu se snažit. Teď v únoru jsme se popálili na Kypru. Hráčům jsem dal volnější režim a hned se to vrátilo ve špatné hře a dvou porážkách. I proto ještě před Prahou letíme na přátelský zápas do Anglie. Kdekdo mi vyčítá: Co když vás tam znemožní? Ale já tvrdím: Hučící Wembley, to je výzva. Nás neposune dál zápas na Islandu, ale v Anglii. Tam budou hráči jezdit na 120 procent, což je zkouška ohněm před Prahou. Zápasy ve Wembley nebo na Letné nám otevírají oči do velkého fotbalu.

Fanoušci na Slovensku dřív bručeli, že hráči v reprezentaci neodvádějí absolutní výkony. I to jste změnil?
Fanoušci budou nespokojení pořád, když se nebude vyhrávat. Hráč se musí do národního mužstva těšit. Ne jezdit na výlet, potkat známé, pokecat. Ať hraje za Liverpool nebo Žilinu, jako reprezentant musí být zodpovědný! Nikdy netvrdím, že oblékat národní dres je čest, je to zodpovědnost a práce. Čest to bude, až něco dokážeme. Pokud postoupíme, obejdu chlapce a řeknu jim, že je mi ctí s nimi pracovat.

AUDIO: Ukázky z rozhovoru

Když jste před chvílí zmínil jméno Karel Brückner, úplně vám zazářily oči. To na vás při krátké štaci v Drnovicích udělal takový dojem?
Ohromný. Byl úžasný psycholog. Uměl hráče připravit na zápas, aniž zvýšil hlas. Pamatuju, jak jsem jednou seděl u baru a dopíjel kávu, když už jsem měl být na regeneraci. On šel okolo, podíval se na mě a já málem žuchnul z té barové stoličky. Z toho jeho pohledu jsem se s prominutím málem po...., přitom mi bylo už třicet, žádné ucho. Než stačil mrknout, už jsem byl na regeneraci.

Získal si vás?
Naprosto, což u mě vůbec nebylo jednoduché. Jednou mě v přípravě oslovil přezdívkou: Hele Srajčičko, co tady běháš? Ty to nepotřebuješ. Neblbni, vem si míč a běhej si podle sebe (poprvé mluví česky a imituje Brücknerův hlas). Dokázal hráče přečíst. Na co má, co potřebuje.

Dá se jeho styl okopírovat?
Dá se z něj hodně naučit. Klobouk dolů, jak dokázal najít pro Kollera, Rosického nebo Nedvěda přesné role, které z výjimečných hráčů udělaly ještě lepší. Bez Brücknera by možná Nedvěd nikdy Zlatý míč nezískal. Jeho mužstvo mělo vždycky tvář, hrálo chytře a účelně.

Ale teď skončil u týmu Rakouska. Vyhrál jediný ze sedmi zápasů.
Kdyby mu Rakušani uvěřili, velký fotbal by je naučil. Potřeboval čas. Teď už to můžu říct, ale když jsme se loni potkali ve Vídni, on mi tím svým krásným suchým humorem říkal: Vláďo, ti Rakušani jsou takoví pomalí. Přitom to znamenalo, že jsou velice rychlí, jen takticky nevyspělí.

Vy se divíte Rakušanům, že nedali Brücknerovi čas?
Rakušani si myslí, že snědli moudro světa. Porovnávají se s Německem, i když na to nemají. A Brückner? Mysleli si, že ho zavolají a vyhraje jim mistrovství světa.

První díl

seriálu MF DNES

Nemyslí si teď Slováci totéž o vás?
Určitě ne. Slováci zavolali Weisse, aby něco změnil. Ale nejsem mesiáš. Přebíral jsem reprezentaci v době, kdy nemohlo být hůř. Nemáme důstojný stadion, infrastruktura klubů špatná, do fotbalu mluvily staré struktury, finanční krize. Ten kopec špatných věcí je potřeba změnit. Lidi nadchlo vítězství s Polskem a mysleli si, že jsou problémy pryč. Ne! Jen na konci tunelu bliklo světýlko. Máme naději na změnu, a pokud ji využijeme, bude moje mise úspěšná.

Vašemu předchůdci Kocianovi se vyčítalo, že je příliš hodný a hráči toho zneužívají. Vám se to nestane?
Umím zakřičet, ale disciplína se netvoří křikem. Moje krédo zní: Hráči mě nemusí líbat, ale nesmějí mě nenávidět. Když jsem nastoupil, řekl jsem zásady: disciplína, sebevědomí, pokora, respekt k soupeři, vstřícný přístup k médiím.

Hráči se před zápasy fakt musí holit?
Je to bonton, na který si potrpím. Chlapci musí být připravení se vším všudy.

Co ještě nestrpíte?
Třeba po jídle nesmí od stolu nikdo odejít dřív než hlavní trenér. To je elementární slušnost, úcta k šéfovi. Sluchátka v uších před zápasem? Mobily? Ne! Esemesky milenkám a manželkám můžou psát jindy, teď existuje jen zápas.

Říká se o vás, že jste workoholik. Nenudíte se někdy, když třeba dva měsíce čekáte na zápas?
Upřímně? Hřiště mi chybí. Místo toho jsem v kanceláři, dělám rozbory, vyjíždím za hráči ven, chodím na ligu. Trenér Mourinho tvrdí, že reprezentace je pro starší, a má pravdu. Mně by se líbil Hiddinkův model. On vede Rusko a ještě si k tomu přibral Chelsea. Když máte dobrý tým lidí kolem sebe, zvládnout se to dá.

Mimochodem, kterého Čecha byste okamžitě bral do slovenského týmu?
Těch by bylo. Jankulovského určitě, Grygeru, samozřejmě Čecha, Baroše, Ujfalušiho, Rosického. Ale otočím to: i kolega Petr Rada by si mezi mými určitě vybral užitečné hráče.

O Rosickém jste před měsícem řekl, že proti Slovensku nastoupí. Přitom český kapitán je kvůli zranění přes 13 měsíců mimo. Copak jste věštec?
To ne, ale mám zprávy, že trénuje. Tomáš se nemusí fotbal učit, čáry s míčem má od boha, on potřebuje jen získat fyzičku.

Ale 1. duben nestihne, ne?
Já myslím, že stihne. Být trenérem, tak vezmu do týmu i nepřipraveného Rosického. On je umělec.

Prostřední VW

Vladimír Weiss I.
hrál v kvalifikaci o Euro 1966, ale s Portugalskem neproměnil penaltu a kvůli tomu Československo nepostoupilo.


Vladimír II.
se narodil 2. září 1964 a byl s Československem na mistrovství světa 1990, za federální tým hrál 19 zápasů a dal 1 gól. Za samostatné Slovensko vstřelil vůbec první gól (2. února 1994 proti SAE). V lize odehrál 246 zápasů, ovšem víc úspěchů má jako trenér: senzačně postoupil s Artmedií do Ligy mistrů, vedl Saturn Ramenskoje a teď je se Slovenskem první v kvalifikaci MS.


Vladimír Weiss III.
je z rodiny nejtalentovanější, v 19 letech čeká na šanci v Manchesteru City.

Vidíte se v něm?
Vidím v něm svého syna, který měl pokoj oblepený Tomášovými plakáty. Teď už má Vladko smlouvu s Manchesterem City a čeká na šanci. Je podobný typ fotbalisty.

Kdy ho nominujete do reprezentace?
Na to je čas. Nejdřív se musí prosadit v City.

V reprezentaci už hrál váš otec a vy jste ho překonal účastí na mistrovství světa. Překoná syn zase vás?
V rodině Weissů nikdo nikoho nepřekonává, ale Vladko má z nás asi nejvíc talentu. Jen mě naštval, že si nechal potetovat tělo. Zakázal jsem mu to, ale on s tím přijel a povídá: Žijeme jen jednou, táto.

Nemáte rád u fotbalistů výstřednost?
Já mám rád takové experty, trochu grázlíky. Když je fotbal, tak se hraje. Když se žije, tak naplno. Sestava jen z hodných studentů nic nedosáhne. Pardon za to slovo, ale vždycky potřebujete v mužstvu nějakou kur... Osobnost, která dokáže být i zlá.

Kdo je takový ve slovenském týmu?
Pořád hledám, ale rýsuje se to. Příklad: prohráli jsme ve Slovinsku, rozhodčí nás poškodil a hráči málem vzteky rozkopali kabinu. To je ono. Zdravě je to naštvalo a pak doma porazili Polsko. Když si takové persony nedokážu vychovat, jsem špatný trenér. I z Rosického se stal ten expert, jak já říkám. Nebo z Nedvěda.

Vy Nedvěda pamatujete ze Sparty. I on býval hodný?
No jéžiš. Když Pavel začínal, byl to takový macek, spíš medvěd než Nedvěd. Za všechno děkoval, byl laskavý až moc, ale dřímalo to v něm. On si tehdy koupil černou corsu, malý opel. Celý nadšenými to líčil: Vláďo, já jsem tak šťastnej. Mám malej byt, krásnou holku, auto a hraju ve Spartě. Říkám ti, Vláďo, já se prosadím. Měl svůj cíl a díky své píli se stal nesmrtelným.

Mít Nedvědovu povahu, nemohl jste dopadnout stejně?
To nejde změřit, já byl prostě jiný a ve chvíli, kdy jsem se mohl posunout výš, mě zradilo tělo.

Jako jediný ze čtvrtfinalistů mistrovství světa 1990 jste nepřestoupil do ciziny. Litujete?
Už ne. Bylo mi 26, Inter za mě chtěl moc peněz a mně ruplo pravé koleno. Pět operací a dva roky v háji. Na druhou stranu mi to otevřelo cestu k trenérské kariéře. Zatím šťastné.

Jako hráč jste se všude prosadil, jen ve Spartě ne. Teď se na Letnou vrátíte jako trenér úhlavního soupeře Česka. Zamrazí vás z toho?
Ale kuš! Já na Spartu vzpomínám rád. Že jsem nehrál? Měl jsem smlouvu jen na půl roku a trenér Uhrin prostě sázel na své. Já byl dobrý náhradník, přesto jsem stačil vyhrát ligu i pohár. Že bych se někomu v Česku chtěl mstít? Nemám komu. Ale porazit vás chci.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze