"Jak jsem v jednom okamžiku prudce vstal, zatočila se mi hlava, ale asi to bylo i tím počasím. Všechny hráče jsem pak viděl dvakrát," přiblížil Rada, co se vlastně v první půli na slávistické lavičce přihodilo.
"Pomohl mi náš doktor, který mě dal o přestávce do pořádku. Ale ty tři góly do naší sítě během poločasu byly na mou soustavu opravdu hodně," dodal kouč.
Slavia s Jihlavou prohrála první poločas 0:3, ale mohutným finišem v hektickém závěru vyrovnala na konečných 3:3.
Byl to pro vás nejděsivější poločas v kariéře?
Připomnělo mi to jeden můj zápas, když jsem byl v Düsseldorfu, tenkrát jsme poločas prohráli čtyři nula a nakonec jsme pět čtyři vyhráli. A ani nemusím chodit tak daleko, něco podobného jsem zažil přesně na den před rokem v Ostravě, kde jsme s Teplicemi po necelé půlhodině prohrávali tři jedna, a přesto jsme vyhráli čtyři tři.
Jak si ten prohraný poločas s Jihlavu vysvětlujete?
V samém začátku neproměnil jasnou šanci Škoda, za chvíli jsme dostali gól a to s většinou hráčů otřáslo. Někteří začali dělat taktické chyby, nedrželi se toho, co jsme si řekli a co měli hrát. Musíme se na to podívat u videa a zapracovat na tom. Věřím, že v příštím zápase v Ostravě už to bude lepší. Jenže kdyby Škoda tu tutovku ve 4. minutě dal, jistě by se zápas vyvíjel jinak. Jenže to je právě to kdyby.
S druhými pětačtyřiceti minutami jste už byl spokojený?
Samozřejmě. Projevila se obrovská vůle našich hráčů něco s tím nepříznivým výsledkem udělat. A přitom góly, které jsme po přestávce dali, vůbec nebyly náhodné, ale vypracovali jsme si je. Ale celkově spokojený být nemůžu, protože jsme chtěli vyhrát.
Co jste svým hráčům řekl o přestávce?
V kabině jsem je nabádal, že prostě musí hrát jinak. Že se musí držet toho, co jsme si před zápasem řekli.
Říkáte nabádal. Takže kupodivu, opravdu žádná bouřka v kabině nebyla?
Kdepak, tentokrát žádné řvaní. Kdybych na hráče křičel, dostal bych je ještě víc dolů. Tím spíš, že v mužstvu jsou mladí, kteří mě ještě pořádně neznají. V klidu jsem je upozornil na chyby, řekl, že to chce větší pohyb. A zdůraznil jsem jim, že spoustu takových zápasů se nakonec povedlo otočit. Nepříjemný jsem na ně nebyl.
Záhy po přestávce vám vyšel tah, když jste na hřiště poslal Vošahlíka, který pak dal dva góly.
Měl hru dopředu oživit a on tomu opravdu dal ten správný impulz. Věděl jsem, že má ofenzivní choutky, v posledním týdnu se jevil hodně dobře. Dokonce jsem uvažoval, že ho dám do základní sestavy, ale nakonec jsem se rozhodl pro Koreše, který v přípravě vypadal stejně dobře.
Řekl si Vošahlík těmi dvěma vstřelenými góly o místo v základní sestavě?
Nejsem zastáncem toho přeskupit sestavu po jednom nepovedeném zápase. Myslím, že když některý hráč důvěru pocítí, hodně mu to pomůže. Ale změny v sestavě přesto nevylučuju. Uvidím taky, co tento týden ukážou tréninky.
Další vaším pokynem z lavičky bylo, že jste po prvním Vošahlíkově gólu vysunul na hrot stopera Latku.
Když jsme konečně skórovali, už to bylo lepší. Tak jsem to vzadu stáhl na tři a Latka šel dopředu, protože jsme museli zkusit hrát na nákopy. Není to sice náš styl, ale v těch chvílích nám nic jiného nezbývalo. A Latka si vepředu rady věděl a byl pro jihlavskou obranu hodně nepříjemný.
Když dal Kisel v 88. minutě kontaktní gól na 2:3, věřil jste v remízu?
Já ožil už při tom prvním gólu Vošahlíka. Pro sebe jsem si v té chvíli říkal, že se to dá i vyhrát. A kdyby jedenáct minut před koncem neskončily Škodovy nůžky na břevně... Když jsme pak prohrávali jen o gól, věřil jsem. V nastavení jsme pak mohli i vyhrát, kdyby si Kisel míč sklepl a neukvapil se nepřesnou střelou z voleje.
tisknout 
Řecko, Kréta
Řecko, Kréta
