„Úspěchy patří hráčům. Já nikdy nebudu říkat, že jsem velkej trenér,“ tvrdí teplický kouč Petr Rada při bilancování svého roku 2007.
Dovedete se odpoutat od fotbalu?
O Vánocích jsem vypustil z hlavy veškeré klubové starosti. Nic jsem neřešil, musel jsem si odfrknout. Ale jak jste jednou trenér, pořád o něčem přemýšlíte. Když jsem se před pár dny dozvěděl, že odešel Fenin do Frankfurtu, začalo mi vrtat hlavou, koho za něj. Lidi budou chtít vědět, kdo nás posílí, právě fanoušci budou nejvíc hladoví.
Nahradíte ho? Na podzim dal za Teplice v první lize sedm gólů.
Bude to těžký. Ale odešel a já mu přeju, ať se mu daří. Ne že bych si na tom dával nějakou zásluhu, ale kdyby nenastupoval v lize, ven by se nedostal. Je to hráč, který si myslí, že se o všechno zasloužil on. Vidím ale ten rozdíl, když přestupoval takový Pavel Krmaš. Sám za mnou přišel, poděkoval. Nechci, aby mi někdo skláněl poklony. Myslím ale, že nějaký věci ve fotbale by měly existovat. Já nikoho nepřemlouvám, věřím, že ho nahradíme.
Jak tedy berete Fenina?
Jako dobrýho kluka, on je silná osobnost, rady nepotřebuje. Je to obraz toho, že vystupoval ve všech médiích, byl na každý akci. Z domova je vedený tak, jak má. Nezlobím se, že odešel. Nabídka pro Teplice byla výborná (cca 120 milionů korun). Klub však musí počítat s tím, že jsme v roce 2007 vydělali za hráče 220 milionů, ale asi jsme se nejvíc oslabili z ligy. Měli by vědět, že to nemusí všechno fungovat, jak to předtím fungovalo. I když se budeme snažit, aby to pokračovalo.
Zlobíte se tedy, že vám vedení klubu prodává hráče?
Když odejdou čtyři lidi ze stabilního kádru, Fenin, Džeko, Jirsák, Krmaš, tak za rok 2007 ztratíme plácnu - 24-25 gólů. To je hodně. Jenže nejsme v Anglii, kde trenér řekne: toho udržíme, ať to stojí, co to stojí. Jsem připravený, už v Jablonci se mi to stalo. Jsem rád, že tihle hráči prezentují český fotbal venku. Ale třeba Martin mohl ještě rok dva získávat ostruhy tady. Bohužel, když prodáte draze, ostatní kluby vidí, že máte peníze. A hned zvýší ceny za hráče.
Proč jste vlastně opustil po minulém ročníku ligy Jablonec, když jste ho dovedl do Poháru UEFA?
Ani ze strany Jablonce nebyla nějaká velká aktivita, abych prodloužil smlouvu. Necelé čtyři roky jsou dostačující. Samozřejmě je škoda, že jsem si nezkusil Pohár UEFA. Pan Pelta a paní Truhlářová, která je druhá nejvyšší v klubu, by možná chtěli, abych zůstal. Někteří, co tam dělají černější práci, ti už moc aktivity nevyvíjeli.
Na teplických Stínadlech jste už dřív působil. V čem je současné angažmá jiné než před sedmi lety?
Získal jsem určité zkušenosti. Plzeň, Jablonec, k tomu reprezentace. Trošku jsem možná vyzrál, bude mi 50 let. Změnil jsem chování. V Teplicích jsem tehdy dostal šanci poprvé jako hlavní trenér. A z větší části jsem si pobyt tam zkomplikoval sám. Nebylo to o výkonnosti mužstva, byli jsme po podzimu třetí, měli malou ztrátu na prvního. Skoro jako teď. Ale moje prohřešky se tehdejšímu šéfovi, panu Popovičovi, nelíbily. Musím se s tím ztotožnit. Odvolali mě, byl jsem zklamaný. Nerad bych, aby se to opakovalo.
A nebude?
Už jsem na tom jinak. Určitě nedopustím, aby mi někdo dával ultimáta, že musím ze dvou zápasů udělat čtyři body. Tohle kdyby mi někdo řekl, druhý den mu odnesu věci a skončím (důrazně)! Tehdy jsem to zažil poprvé, ultimátum bych už nikdy neakceptoval.
Jaké vlastně byly ty prohřešky?
Jeden velký, když jsem byl vykázaný při zápase se Slováckem na tribunu a pak se znovu vrátil na hřiště, přepadl jsem přes ochozy. Zpětně vím, bylo to hodně přehnaný. Tohle by nikdo netrpěl u nás ani venku. Jinou věc jsem tam neviděl. Stejní lidi jsou ve vedení Teplic i dneska a rozhodli o tom, že jsem šel zpátky. Dostal jsem šanci tady dokončit práci. Asi sledovali můj vývoj, že mé chování je jiné. Ale já se nikdy nestanu beránkem, to určitě ne.
S Teplicemi hrajete atraktivní fotbal. Jaké máte ohlasy od fandů?
Na tohle nejsem. Že bych chodil do města, aby mě lidi plácali po ramenou, to ne. Ve fotbale jste rychle nahoře, ale taky rychle dole. Jsem rád, že se nám poměrně daří, ale je to hlavně zásluha hráčů.
Můžou Teplice poprvé v historii vyhrát český titul?
Tohle mě moc nevzrušuje. Snažíme se, abychom měli dobrou zimní přípravu, abychom dobře vstoupili do jarní části, která je krátká. Je to obehraná písnička, ale já na tabulku nekoukám. Chci, aby se hráči soustředili na každých 90 minut hry. Když budou hrát naplno, nemusejí se bát nikoho. Postupem času, když bude chybět pět kol, můžete ve skrytu duše o titulu přemýšlet. Hráče bych chtěl od tlaku uchránit, aby se to strhlo spíš na mě, aby měli klid na práci a hráli fotbal, který se bude líbit a měli z něj radost.
V čem je síla Teplic?
Nechci říkat, že jsem po půl roce změnil Teplice. Zatím dostáváme míň gólů než dřív, a přesto pořád dost gólů střílíme. Hlavní síla je v kolektivní práci, to je důležitý.
Chtěl jste, aby se Teplic zase všichni báli. To se vám docela daří, ne?
Nejhorší je, když se bojíte sami sebe. Sebevědomí hraje velkou roli, viz Sparta a Slavia. Soupeři proti nim nastupují s respektem. Naši hráči by měli být rádi, že se o nich mluví. Soupeři jsou na nás už víc nabuzení, jaro v tom bude ještě těžší.
Petr Radafotbalový trenér Hráčská kariéra Dukla Praha (1979-88), Fortuna Düsseldorf - Německo (88-90), Rot-Weiss Essen - Německo (90-91), Dukla Praha (91), Toronto Blizzard - Kanada (91-92), Jahn Regensburg - Německo (92), Chmel Blšany (92-93), Fortuna Düsseldorf (93-95), Bohemians Praha (95-96) Trenérská kariéra Fortuna Düsseldorf - asistent (96-97), Slavia Praha - asistent, pak hlavní, pak opět asistent (96-00), reprezentace Česka asistent (98-01), FK Teplice (00-01), Viktoria Plzeň (01-02), FK Jablonec (03-07), reprezentace Česka - asistent (06-doteď), FK Teplice (07-doteď) Úspěchy Mistr Československa 1982, semifinalista Poháru vítězů pohárů 1986, 11 mezistátních zápasů (2 góly) Zdroj: Hattrick |
Jste impulzivní. Používáte tedy při tréninku jen metodu biče, nebo trošku přisypete i cukru?
Ano, jsem impulzivní, ale to jsou trenéři na celém světě. Musí vás to vtáhnout do hry. Já s tím problémy nemám. Už se nenechám tolik vyvést z míry rozhodčími. Je to těžký, já to vidím jinak, oni taky. Já nikdy nechtěl, aby nám pomáhali, ale aby pískali rovinu. Naši rozhodčí umějí pískat, ale někdy je samy kluby dostávají pod tlak, že pak kolikrát nevědí, co mají písknout.
A ten cukr a bič?
Mám rád disciplínu, ale o tom by asi měli povídat sami hráči. S každým z nich, ať s prvním nebo pětadvacátým, se snažím jednat stejně. Samozřejmě se staršími musíte některé věci řešit jinak. Snažím se být korektní, upřímný. Nemít před nimi ústupky, problém vyřešit.
Co vás dokáže nejvíc naštvat?
Životosprávu si musí každý hráč hlídat sám. Nejsem trenér, který by za nimi chodil do hospod. Ani nedám na řeči, co se o nich povídají. Hráči jsou sami profíci, pokud poruší disciplínu a životosprávu, podrazí kolektiv, ostatní hráče. Zápisné bývá všude, to není nic novýho. Stalo se to všem trenérům, ať to byl Vejvoda nebo Ježek. Já chci, aby hráči přišli koncentrovaní na trénink. A aby přišli s úsměvem a s úsměvem odešli. Já jedu na důvěru. Pokud ji někdo zklame, doplatí na to sám. Zatím to až na pár výjimek fungovalo.
Jak jste zdomácněl v Teplicích?
Jsem na hotelu, když je nutno. Traduje se, že trenér musí bydlet tam, kde trénuje. Ale dneska je to profesionální. Teplice jsou kousek od Prahy. Mimochodem, v Teplicích jsou dobří lidé, hodně nároční na fotbal. Fotbalu rozumí. Akorát mě mrzí, že jich nechodí tolik. Hrajeme slušně a přijdou jen necelé čtyři tisíce. To je málo. Ale ti, co chodí, už mají trpělivost, nenadávají tolik co v minulosti.
Jste mistr ligy 1982 s Duklou. Jaký pocit byl, když jste vyhráli titul?
Každý úspěch je krásný. Fotbal není jen o penězích. Je o nějaké hrdosti, že chci něco dokázat. Můžete snít, že půjdete do zahraničí, ale úspěch by měl být vždy nad tím.
A byl by titul v roli trenéra cennější?
Jako hráč jsem si oslavy užil. Ta radost je pořád stejná, ať už dřív v Československu nebo teď v Česku. Když jste hráč, víc vás to vtáhne. Jako trenér můžete vyhrát titul, někam postoupit, ale pak stačí tři špatný kola a jste pryč. Já měl štěstí, že jsem jako fotbalista neměnil kluby. Nejlepší roky jsem prožil v Dukle. V Teplicích jsou dlouho třeba Verbíř s Doležalem. Měli by mít cíl. A já doufám, že ho mají.
Působíte i jako Brücknerův asistent u reprezentace. Jaký podíl si připisujete na postupu na Euro?
Tohle je velká zásluha trenéra Brücknera a hráčů. Že přečkali těžký období, každý ví. Asistenti mají svoji úlohu, já bych si zásluhy nedával. Stejně jako v Teplicích - jsme třetí díky hráčům. Mezi námi, fotbal není složitá věc. Když máte hráče, kteří chtějí hrát, je to nádhera. Horší to je, když to nefunguje.
Jaký vůbec je Karel Brückner?
O tom není třeba mluvit. U našeho národního mančaftu dosáhl nejvíce úspěchů. Je to odborník, který už má něco za sebou. Prošel si spoustou úskalí, což svědčí o tom, jak silná je osobnost. V současnosti není lepší kandidát. Obdivuju, jak se ve svém věku dokáže přizpůsobit mladší generaci. Já hodnotím kladně každého trenéra, s kterým jsem pracoval - ať to byl Chovanec, Hašek či Cipro. V Dukle mě vedli Novák, Vejvoda, Lopata, v reprezentaci Masopust a Vengloš, samé persony. Měl jsem velký štěstí na trenéry. A byl bych rád, aby hráči, které trénuju, měli štěstí na mě (úsměv).
Má u reprezentace poslední slovo vždy Brückner, nebo se nechá přesvědčit jiným názorem?
Je komunikativní, určitě se o některých věcech debatuje. Ale poslední slovo vždycky musí mít hlavní trenér. Ve Slavii byli Pešice a Cipro rovnocenní trenéři. Nebo v Liberci Csaplár a Škorpil. To neberu. Jak může někdo říct, že mají stejné kompetence? To není možný! Představte si, že stojíte v kabině a jeden řekne: Doležal bude hrát. A druhý: Doležal nebude hrát. Ne, to nejde. Vždycky musí být nějaká hlava. Že má u reprezentace poslední slovo Brückner, to je samozřejmost.
Říká se, že jste právě vy otevřel cestu do reprezentačního mužstva pro nové hráče z české ligy.
Ti mladí si o to řekli svojí výkonností, ať Fenin, Šimůnek, Pudil, či dřív Lafata. Že by někdo prosazoval jen hráče se zkušenostmi, to je jen nějak vymodelovaný. Každý má dveře otevřený. Já ty hráče vidím v lize, jsem v Praze, navštívím plno zápasů, tak se mě Karel Brückner ptá. Není to tak, že by nedával mladým šanci. Ale bez zkušených na evropské úrovni hrát nemůžete.
Jak snášel Brückner kritiku, která se na něj během kvalifikace valila?
Je to nepříjemná věc, ale ustál to.Já si myslím, že kritika vůči jeho osobě byla neoprávněná. Kvalifikaci jsme vyhráli, nebyli jsme v ní hůř než druzí, jenže pořád se hledalo jen to negativní. Kritiku beru, ale musí být opodstatněná. Tady šlo jen o to, aby bylo o čem psát. Najednou se teď postoupí, všichni z toho vyjdou excelentně, trenér je nejlepší. A jsou zapomenutý ty progresivní a moderní metody Němců, to tahání gumy. My jen sedíme, protahujeme se, to je prý zastaralý... Najednou!
Jenže hotelový flám hráčů po porážce s Německem byl průšvih.
Myslím, že to bylo hodně nafouklý. Můžu mluvit ze své kariéry: prohrálo se, sedlo se a debatovalo. Já se nepídil, jestli tam někdo na pokoji s nimi byl nebo ne. Samozřejmě, tenhle tyjátr, ten malér jsme si udělali sami. Byla to chyba, byli jsme za ni potrestaní. Nejvíc jsou poučení hráči.
Určitě nemůže nikdo chtít, abychom, Brückner a já, seděli na chodbě a kontrolovali hráče. Zaplaťpánbůh jsme to zvládli. Němci s námi ve druhém utkání prohráli 3:0, taky u nich nebylo všechno v pořádku. Předtím udělali bod v Irsku, který jim zaručil postup... Klukům jsme po tom průšvihu řekli svý. Vím, že už se to opakovat nebude.
Nadzvedává vás kritika?
Já se jí nebráním, ale jak říkám, musí být trefná. Jestli mě někdo najde, jak ležím opilý pod stolem, tak za to musím nést následky. Já jsem v tom nejvíc vyučený ze všech trenérů. Dostával jsem hrozný dávky, když jsem byl poprvé asistent u reprezentace. Že mám dvě funkce, v klubu a u národního týmu, že se to neslučuje. Protěžovanej Rada! Já jsem si to vykousl. Ale on se sejde rok s rokem a je to zaběhnutý, trenér Mareček - dej mu pánbůh lehkou zem - trénoval Teplice a byl asistent u jednadvacítky, Beránek ji trénoval spolu se Slavií. Hodnotí mě, i když mě neznají, nevidí mou práci.
Proč si myslíte, že právě na vás má někdo pifku?
Vím, že někdy vypadám, že jsem namyšlenej, ale já jsem normální kluk. Nikdy jsem si nehrál, že jsem velkej trenér, že trénuju ligu. Vůbec. Když mě potkáte v hospodě, budete se mnou sedět jako s normálním člověkem. A nebudu se tvářit, že fotbalu rozumím. Nebudu radit. Každý máme svůj názor. Já jsem vychovaný k poctivosti, k práci, abych byl slušný vůči lidem. Nikdo nemůže říct, že bych ho nepozdravil, že se chovám hrubě. Nikoho neurážím, ani hráče a trenéry na hřišti. Ale samozřejmě nenechám se urážet. Dneska mají lumpové lepší šance, ale mně to nevadí.
Jak vám lichotí, že se o vás mluví jako o možném Brücknerově nástupci u reprezentace?
Nikdo se mnou nemluvil. Každý je ješitný, je rád, že se o něm píše. Já jsem ale asistent, dostali jsme se na mistrovství Evropy, chceme tam dokázat co nejvíc. To je pro mě prvořadý. Spíš mě mrzelo vůči trenéru Brücknerovi, že se o tom psalo. Vysvětlil jsem mu, že jsem s nikým nemluvil, nedebatoval.
Představte si ideální jaro Petra Rady: český titul s Teplicemi a evropský s reprezentací. Pohráváte si s tímhle snem?
Nepohrávám. Na evropském šampionátu je cílem medaile. Na klubové scéně je těžší plánovat, ještě nás čeká čtrnáct zápasů, stát se může cokoli.
